Výbuch Svaté Heleny – USA

Hora Svaté Heleny leží na severozápadě USA ve státě Washington. Roku 1980 se stala katastrofa nečekaných rozměrů. V následujících pár odstavcích se pokusím shrnout, jak to všechno bylo.

20. 3. 1980 zaznamenali seismologové pod Svatou Helenou zemětřesení, což byla první známka toho, že vulkán po dlouhé době opět přichází k životu. O týden později přišel drobný výbuch, který vyhloubil do vršku hory díru, a padající kamení způsobilo lidem v nejbližším okolí četná zranění. Podobné výbuchy pokračovaly po dobu celého týdne a oblast v okolí hory byla evakuována.
V dubnu si vědci všimli nápadné zvláštnosti: Na severní straně hory vyrostla kilometr a půl dlouhá „boule“, která rostla do výšky rychlostí až metr za den. Ke konci dubna klesla seizmická aktivita vulkánu téměř na nulu. Úřady se rozhodly zmírnit bezpečnostní omezení, jednalo se o velkou zátěž rozpočtu a tlak ze strany obyvatelstva byl neúnosný. Lidé totiž neměli pocit, že by se blížila katastrofa.
18. 5. 1980 krátce po půl deváté ráno bylo pod horou zaznamenáno další silné zemětřesení. Během několika vteřin se sesypala výduť a její okolí, gigantická lavina z kamení za sebou zanechala díru dovnitř vulkánu. Tato díra umožnila uvolnit nahromaděný tlak zevnitř hory a následovala boční erupce vulkánu. Zajímavé je, že rána prý byla slyšet až v Kalifornii, zatímco místní neslyšeli nic.
Vědci předpovídali erupci, ale zdaleka ne tak ničivou. Důvodem byl jejich mylný předpoklad, že se bude jednat o klasický výbuch a magma se zevnitř hory dostane vrškem. Jak již bylo zmíněno výše, šlo o boční výbuch, a právě to způsobilo katastrofu, na kterou nebyl nikdo připravený.

Lavina z kamení dosahovala rychlosti kolem 150 kilometrů za hodinu a ničila vše, co jí stálo v cestě. Oblak popela se šířil rychlostí téměř 400 kilometrů v hodině a dosáhl teploty neuvěřitelných 350 stupňů celsia. Oblak zabil vše živé v oblasti 300 čtverečních kilometrů a během deseti minut dosáhl výšky 10 kilometrů.
Erupce trvala celých devět hodin, hora se snížila ze svých 2950 na 2560 metrů. Je zázrak, že zahynulo pouze 63 lidí (číslo nemusí být přesné, statistiky se různí). Výbuch zdevastoval kdysi krásné okolí hory, jen pro představu, bylo zničeno tolik stromů, že by se z nich dalo postavit 300 000 rodinných domků. A vědci čekají, že se Svatá Helena dříve či později opět probudí k životu.

Výpověď očitého svědka:
„18. 5. 1980 je den, na který nikdy nezapomenu. Přestože mi bylo pouhých devět let, pamatuji si to, jako by se to stalo včera.
Den začal normálně. Každou neděli jsme jezdili do kostela, a abych řekl pravdu, moc se mi nechtělo. Cestou se nám naskytl hrůzný pohled na černé mraky nad obzorem, i ve svých devíti letech jsem tušil, že toto nebude obyčejná bouřka. Celou dobu jsem myslel na to, jak budeme s otcem stát u domu na zahradě a snažit se o zachycení perfektního snímku blesku, těšil jsem se, měl jsem bouřky rád.
Po sešlosti v kostele nás rodinní známí vzali na piknik do parku. Byl jsem rozmrzelý, z našeho domu je totiž nejlepší výhled na západ, odkud bouře přichází, a já chtěl vše sledovat! Ale pohled na oblohu mi vyrazil dech. Černé mraky už nebyly pouhé mráčky nad obzorem, ale pokrývaly velkou část oblohy. Nebyla to obyčejná barva mraků, byly černé jak uhel. Rychle se šířily a stoupaly výše, než je obvyklé. Mé vzrušení rychle vystřídal strach, instinkty mi velely utéct pryč a to rychle, přepadla mě úzkost.
„To není bouře! Svatá Helena vybuchla, všichni musíme rychle domů!“ křičel otec. Byli jsme bezprostředními svědky jednoho z nejdivočejších úkazů přírody, já byl k smrti vyděšený. Před polednem jsme byli v bezpečí našeho domu a hrozivě vypadající mraky se rychle přibližovaly nad město. Nikdo nevěděl co dělat. Všechny stanice v rádiu vysílaly instrukce: „Zůstaňte doma, nevycházejte.“
Ten černý mrak unášel rozprášený materiál, který zbyl z hory. Venku to vypadalo jako v pekle, nebylo vidět na krok. U nás se začali shromažďovat lidi ze sousedství, s většinou z nich jsme vycházeli velice dobře. Přinesli jídlo a pití, všichni jsme si posedali do obýváku a zapnuli zprávy. Chtěli jsme se ujistit, že ještě není konec světa. Výbuch zřejmě způsobil poruchy signálu, obraz byl rozpolcený. Ve zprávách říkali, že máme čekat padající popel, opravdu novinka! Ale nebyli schopní říct, kolik popela nás zasype, jak dlouho to bude trvat a jak moc je to nebezpečné.
Začaly se ozývat vzdálené zvuky podobné hromu, které dokázaly rozvibrovat okolní krajinu, náš dům, burácení procházelo celým mým tělem. Trvalo to celý den a celou noc. Sousedi u nás samozřejmě zůstali a já s dalšími dětmi jsme se schovávali pod pokrývkami a pod spacáky v mém pokoji. Při každém zadunění jsme se k sobě přitiskli, stali se z nás kamarádi doslova na život a na smrt.
Tu noc jsem zestárnul. Zjistil jsem, že svět rozhodně není tak bezpečné a útulné místo, jak jsem se domníval. Příroda občas ukáže svou obrovskou sílu, a dokonce i moderní člověk se všemi skvělými technologiemi zůstává naprosto bezmocný.“

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Beara Gryllse málem zabila kamera! Vadim Nesterchuk – smrt v poušti „Litevský kosmonaut“ Igor Grudcinov – Boj o přežití na Sibiři Závod „Přežití 2012″ startuje 18. května! Švéd přežil dva měsíce pod sněhem v autě Nebezpečné útoky pumy americké Viktor Borisov – KDO SE NACHYTAL? :) Tim Treadwell – Mezi medvědy Grizzly James Kim – Boj o holý život Hiró Onoda a jeho soukromá válka Tom Neale – Novodobý poustevník