Tom Neale – Novodobý poustevník

Asi každý z nás si někdy přál nechat civilizaci daleko za sebou a zmizet někam na opuštěný ostrov. Málokdo to ale opravdu uskuteční. Novozélanďan Tom Neale si ale tento sen roku 1952 splnil a téměř 17 let žil sám na korálovém atolu Suwarrow u Cookových ostrovů.

Tom Neale opustil Nový Zéland ve dvaceti dvou letech a dalších 28 let strávil cestováním po ostrovech Jižního Pacifiku. Na myšlenku usadit se na Suwarrowu ho přivedl americký spisovatel Robert Frisbie, který zde s rodinou strávil rok a Tomovi vylíčil Suwarrow jako nejkrásnější místo na světě. Frisbie a Neale začali plánovat společný pobyt na ostrově, ale Frisbie se uskutečnění tohoto plánu nikdy nedočkal, protože krátce po setkání s Nealem zemřel na tetanus. Tom Neale byl ale v té době už myšlenkou žití na ostrově posedlý, takže začal korunu po koruně spořit na svou cestu. V listopadu 1952, ve svých padesáti letech, nasedl na loď, která ho odvezla na ostrov Anchorage, který byl z celého atolu nejvhodnější k obydlení.

Během druhé světové války na Anchorage sídlila pobřežní stráž, která měla za úkol sledovat pohyb nepřátelských lodí a letadel. Když se Neale na Anchoragesedm let po konci války dostal, ostrov byl opuštěný. Po pobřežní stráži mu ale na ostrově zůstalo pár domků, několik knížek, nádrž na vodu, zarostlá zahrada a několik divokých slepic a prasat, které stráž při opouštění ostrova vypustila do přírody. Domky byly ale v žalostném stavu, takže Toma čekala spousta práce na rekonstrukci.

Na ostrov přijel Tom dobře připraven a vybaven. Vezl s sebou různé nástroje od pily, dláta, kladiva, až po sekeru a lopatu. Přivezl si i základní potraviny, jako mouku, sůl, cukr, kávu a čaj. Zbytek si obstarával z místních zdrojů, o tropické ovoce (hlavně kokosové ořechy), ryby a kraby zde nebyla nouze.

Časem se Tomovi podařilo obnovit zahrádku, ale veškeré vysazené rostliny musel opylovat ručně, protože na ostrově nebyly žádné včely. V dalším roce si už ale díky své zručnosti mohl pochutnat na vlastnoručně vypěstovaných banánech.

Na Tomovy výpěstky si ale začala činit nárok i zdivočelá prasata, která snadno překonala jakýkoliv plot a rostliny v zahrádce poničila. Ač nerad, musel Tom všechna prasata na ostrově ulovit. Kvičení umírajících prasat mu ale případné jídlo tak znechutilo, že se rozhodl prasata pohřbít, nebyl schopen je sníst. Slepice dopadly o něco lépe. Tomovi se postupně podařilo slepice ochočit a dostat je do ohrady, takže si zajistil pravidelný přísun vajíček.

Po deseti měsících strávených na ostrově, se Tom dočkal první návštěvy. Na jachtě k ostrovu dopluly dva manželské páry, které měly od britského konzula za úkol se podívat, zda je Tom v pořádku. Tato návštěva byla vítána, protože Tom Neale se nikdy nechtěl vyhýbat lidem, ale zkrátka mu vyhovoval způsob svobodného života na ostrově. Ostatně další návštěva, které se dočkal až roku 1954, mu pravděpodobně zachránila život. Tom si při manipulaci s kotvou poranil záda a poté co se doplazil do svého obydlí, se nebyl čtyři dny schopen hýbat. Pak ho náhodou našli dva jachtaři, kteří se na ostrově zastavili, aniž by měli tušení, že tam někdo žije. Čtrnáct dní se o Toma starali, až ho nakonec vyzvedla loď, která ho odvezla na ostrov Rarotonga (hlavní ostrov Cookových ostrovů). Tím skončil Tomův první pobyt na opuštěném ostrově.

Jakmile se Tom zotavil, chtěl se na Suwarrow vrátit. Narazil ale na odpor místních úřadů, které se bály, že kdyby se mu něco na ostrově stalo, měli by jeho smrt na svědomí. Tom se tedy na nějaký čas usadil a oženil se. Se svou ženou Sarah měli dvě děti, ale Tom nejspíš nebyl pro rodinný život stvořený, takže když se mu roku 1960 naskytla možnost se na Suwarrow vrátit, tak ji využil. Jeho druhý pobyt na ostrově trval tři a půl roku. Při prvním pobytu Neale každý den tvrdě dřel, aby si zajistil živobytí, opravil rozpadající se chatrče a molo pro loďku (které po šesti měsících těžké práce nakonec strhla tropická bouře, jen jeden den po dokončení stavby). Napodruhé už si ale Tom řekl, že není kam pospíchat, protože času má dost a práce nikam neuteče. I když byl ostrov v téměř stejném stavu, v jakém ho prvně našel roku 1952, nepodlehl návykům z civilizace, kde všechna práce musí být hotová hned a konečně si začal pobyt na ostrově pořádně užívat. Začal prozkoumávat i okolní ostrovy a postavil si další přístřešek na sousedním ostrově pro případ, že by potřeboval změnu prostředí.

Stejně jako u předchozího pobytu se i tentokrát dočkal několika návštěv, z čehož jedna byla posádka ledoborce, které musel Tom vysvětlovat, že je na ostrově úmyslně a není třeba ho zachraňovat. Několik měsíců s Tomem žili na ostrově tři trosečníci, kteří zde uvízli, když jejich jachta najela na útes. Tom se o trosečníky postaral a nakonec je na svém člunu dovezl na loď, kterou se podařilo přivolat pomocí signalizačního zrcátka. Dva měsíce poté (roku 1963) se Tom Neale rozhodl dobrovolně opustit ostrov. V zátoce u Suwarrowu se začali objevovat lovci perel, kteří narušovali Tomův klid. Tom už předtím zvažoval opuštění ostrova, protože ve svých 61 letech se bál, že na ostrově zemře sám. Invaze hlučných a nepořádných lovců perel mu tedy při rozhodování zda opustit ostrov pomohla.

Po návratu do civilizace Tom Neale sepsal svoje zážitky ze dvou pobytů na pustém ostrově v knize s názvem An Island to Oneself. Na konci knihy píše, že rozhodnutí opustit ostrov nelituje a čtenáři dává najevo, že tentokrát je jeho návrat do civilizace definitivní. Opak je ale pravdou a roku 1966 podniká Tom svoji třetí výpravu na Suwarrow. A dokonce je to jeho nejdelší pobyt. Zůstává na ostrově celých 11 let. O jeho posledním pobytu ale není už mnoho známo. Tomův příběh končí hořkosladce roku 1977, kdy ho v bolestech najde skupinka jachtařů a odvážejí ho zpět na ostrov Rarotonga. Tomovi je diagnostikována rakovina žaludku a ve věku 75 let na ni umírá. Ale i když se jedná o nepěknou smrt, Tomovi se podařilo většinu života žít svůj sen a nakonec se vyhnul svému velkému strachu – umřít sám. Suwarrow byl rok po Tomově smrti prohlášen za národní park a na Anchorage byl umístěn pomníček, který celý příběh připomíná.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

50 dní na moři Medvědi vs auta 2 Pobyt trampů v lesích je nyní legální Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 2 Britský novinář umrzl v rozpadlé budově Tippi Degré – Maugli v sukních Boj s levhartem v Indii Potopení rybářského trauleru – videa z místa události Nadav Ben Yehuda – izraelský hrdina Michael Fomenko – novodobý Tarzan Noční cyklo radovánky, aneb zimní koupel Pobyt na opuštěném ostrově – dobrovolně