Poon Lim a jeho rekord v přežití na moři

Poon Lim se narodil na jednom z ostrovů patřících k Číně.Když mu bylo 16 let, otec se bál, že bude Poon Lim naverbován, aby bojoval proti postupujícím Japoncům během čínsko-japonské války. Otec také věřil, že jinde bude život lepší než na ostrově. Poslal ho tedy, aby pracoval s jedním ze svých bratrů na britské lodi. Vzhledem k Limově pozdějšímu úspěchu je trochu ironií, že ze začátku mu tato práce moc nesedla. Plavba na moři mu nedělala dobře, a navíc byly v té době pracovní podmínky pro čínské námořníky na britských lodích mizerné. Poon Limtedy po pár letech s prací na moři skončil a přestěhoval se do Hongkongu, kde se chtěl vyučit mechanikem.

S příchodem druhé světové války ale v Británii nastal nedostatek námořníků a podmínky pro pracovníky z Číny se tak začaly výrazně zlepšovat. Zároveň byli Japonci jen krůček od obsazení Hongkongu, takže se Poon Lim rozhodl vrátit se na moře. Začal pracovat jako stevard na britské obchodní lodi SS Benlomond.

SS Benlomond byl parník, který patřil do skupiny takzvaných „tramp steamer“ – čili lodí, které nepřevážejí zboží pouze po určitých trasách mezi dvěma přístavy ve stanovených termínech. Plují tam, kde je zrovna někdo najme. A kvůli těmto nepravidelným plavbám se takové parníky často pohybovaly za druhé světové války po moři samy, mimo konvoje, kde by měly náležitou ochranu. Přímo si tedy říkaly o napadení německými ponorkami.

Loď SS Benlomond byla sice ozbrojená, ale byl to velký a pomalu se pohybující cíl. Takže když na ni 23. listopadu 1942 německá ponorka U-172 vypálila torpéda, loď neměla nejmenší šanci a za dvě minuty šla ke dnu. Na palubě v tu chvíli byl kapitán, 44 členů posádky a 8 členů obsluhy zbraní. Z celkem padesáti čtyř lidí přežil jen Poon Lim. Ten popadl záchrannou vestu a podařilo se mu vyskočit přes palubu dřív, než došlo k výbuchu lodních kotlů.

Poon Lim se tak ocitl sám, pouze se záchrannou vestou uprostřed oceánu, 1200 kilometrů od pevniny. Po dvou hodinách se mu podařilo najít jeden ze záchranných vorů a doplavat k němu. Tento vor se Limovi stal novým domovem na dalších několik měsíců.

Jakožto záchranné plavidlo byl vor poměrně dobře vybavený – na palubě byla čtyřicetilitrová nádoba s vodou, několik balíčků sušenek a krekrů, pemikan, čokoláda, cukr, svítilna a pár světlic. Vor byl částečně zastřešený celtou.

Lim si rozdělil zásoby tak, aby mu vydržely třicet dní. Doufal, že si někdo brzo uvědomí, že loď nedorazila do svého cíle a dočká se tak rychle záchrany. Jenže ve válce s neustálou hrozbou útoků německých ponorek se do záchranných operací nikdo nehrnul. Poon Lim si tak brzy uvědomil, že jeho přežití závisí jen na něm. Z celty ze střechy voru a ze své záchranné vesty si vyrobil nádobu na sběr dešťové vody. Rozloučit se s vestou byl pro něj poměrně těžký krok, protože nebyl moc dobrý plavec. Často se tedy přivazoval provazem za zápěstí k voru, kdyby spadl do vody. Zároveň ale začal na svém plavání pracovat a po šedesáti dnech na moři chodil plavat dvakrát denně, aby si udržel fyzickou kondici.

Jídlo si obstarával rybařením. Nejprve si vyrobil háček z drátku ze svítilny a z kousků kovu z plechovek od sušenek. Větší ryby později chytal na hřebík, který se mu podařilo uvolnit z prken voru. Jako návnada posloužily kousky krekrů. Další kousky plechovek posloužily jako provizorní nůž, kterým své úlovky vykuchal a pak je sušil zavěšené na provaze.

Jednoho dne ho zaskočila bouře a Poon Lim během ní přišel o veškeré zásoby jídla a pitné vody. Musel se tedy rychle poohlédnout po nějakém zdroji jídla a pití. Nad vorem pravidelně kroužili racci, a tak se Lim rozhodl pomocí lsti jednoho ulovit. Natrhal mořské řasy, které rostly na dně voru a naaranžoval je tak, že vypadaly jako hnízdo. Vedle falešného hnízda položil hnijící rybu a čekal na úlovek. Brzo mu jeden racek „naletěl“ a Lim ho chytil a zlomil mu vaz. Ptačí krví pak uhasil žízeň a maso ptáka nasolil mořskou vodou a usušil.

Problém nastal ve chvíli, kdy se k voru začali stahovat žraloci, které přilákaly vyvržené vnitřnosti z Limových úlovků. Zde přišel na řadu už zmíněný háček z hřebíku. Lim úspěšně chytil menšího žraloka, kterého vytáhl na palubu voru a jako zbraň proti žralokovi použil čtyřicetilitrovou nádobu s vodou. Tímto způsobem se mu podařilo zajistit si jídlo na řadu dní.

Poon Lim takto nakonec strávil na moři neuvěřitelných 133 dní. Několikrát kolem něj propluly lodě, ale žádná z nich nezastavila. Kolem stále zuřila válka, a tak se námořníci buď domnívali, že jde o sestřeleného japonského pilota (a kterému tedy rozhodně nechtěli pomoct) anebo o past, kterou nastražili nacisté, aby mohli potopit loď, která by případně u voru zpomalila. Jednou Lima dokonce zahlédla hlídkující americká letadla a shodili k voru značkovací bóji, ale krátce na to přišla bouře, která vor odnesla daleko od označeného místa a žádná záchrana se tedy nekonala. Nakonec Limův vor odnesly mořské proudy blízko k brazilskému pobřeží, kde ho konečně 5. května 1943 nabrala na palubu rodina rybářů.

Za dobu strávenou na moři ztratil Poon Lim pouhých devět kilogramů. Po pár týdnech strávených v brazilské nemocnici zařídil britský konzul převezení Lima do Británie, kde byl vyznamenán medailí britského impéria. Jeho příběh natolik ohromil britské námořnictvo, že jeho techniky přežití zakomponovali do svých příruček. Poon Lim se nakonec přestěhoval do USA, kde se dožil 72 let. Navzdory tomu, že byl jako mladík na moři nerad, dodnes drží rekord v přežití samotné osoby na moři.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Beara Gryllse málem zabila kamera! Vadim Nesterchuk – smrt v poušti „Litevský kosmonaut“ Igor Grudcinov – Boj o přežití na Sibiři Závod „Přežití 2012″ startuje 18. května! Švéd přežil dva měsíce pod sněhem v autě Nebezpečné útoky pumy americké Tim Treadwell – Mezi medvědy Grizzly James Kim – Boj o holý život Hiró Onoda – rozhovor Hiró Onoda a jeho soukromá válka Tom Neale – Novodobý poustevník