SNAGA: Jeden kmen, jeden příběh

SNAGA

Před několika dny proběhla facebookovou verzí stránky Bushcraft.cz série fotografií, které nesly název SNAGA: Jeden kmen, jeden příběh. Úspěch v podobě návštěv portfolia s fotografiemi byl nečekaný. Proto jsme se rozhodli přidat článek, který činnost skupiny lidí, skrývajících se pod názvem SNAGA, trochu přiblíží. Dále také přidáme trochu podrobností o chystané výstavě. Tímto článkem se sice odchýlíme od běžného zaměření serveru Bushcraft.cz, proto se zaměříme hlavně na část činnosti této party lidí, která má s tématy na Bushcraftu více společného. Bohužel, bez nějakého toho obecnějšího vysvětlování se ale neobejdeme.

Co nebo Kdo je vlastně SNAGA…

Snaga je skupina dlouholetých přátel s různými zájmy. Ten ústřední, který nás stmelil dohromady, byl zájem o fantasy, LARP a dřevěné bitvy – dřevárny. Konkrétně ta akční část dřeváren – „bitvy“ dala vzniknout i nám, jakožto skupině. Rozebírat podrobně pojmy jako jsou LARP, bitvy a dřevárny, kdo a proč je pořádá, proč je lidé vlastně dělají, by vydalo na několikero knih. V případě dřeváren bohatě stačí uvést, že druh této venkovní aktivity, která obnáší především boj s „dřevěnými meči“ má v České Republice dlouholetou tradici a vysokou úroveň. Ústředním tématem těchto akcí byly po dlouhá léta fantasy příběhy, nejčastěji ty od profesora J.R.R.Tolkiena, které se velké oblibě těší i dnes, kdy už je obecně v LARPu  mnohem větší pestrost námětů.

 Nicméně, zpět ke klanu. Slovo Snaga v černé řeči znamená „otrok“. Černou řečí v Tolkienových příbězích hovořili skřeti – jedna z ras, která hraje významnou roli v utváření příběhů Středozemě. A právě ztvárnění skřetů bylo a je jednou z hlavních náplní naší činnosti. S tím souvisí výroba nejrůznějších kostýmů, masek a dalšího vybavení pro pobyt na zmíněných akcích. Původně se jezdilo jen s klasickým campingovým vybavením a člověk k tomu sebou přibral nějakou zbraň a kostým. Postupem času se náš přístup k tomu, co na sobě po čas akce nosíme a jak si na skřety hrajeme, dost změnil. Zde je nutné podotknout, že k vývoji nedošlo pouze na naší straně, ale obecně se přístup k dřevárnám a jejich ztvárnění výrazně zkvalitnil. Podnětů k naší proměně bylo hned několik.

Od spacáku k houni

V prvé řadě jsme se celé téma skřetů snažili dál rozvést. Původní, obecně přijímané provedení nám již nestačilo, chtěli jsme něco víc. Fantasy má, oproti living history nebo reenacmentu výhodu v tom, že nejsou striktně stanovené hranice. Je zde spousta prostoru pro tvůrčí vyjádření a aplikování vlastních invencí. Veškerá fantasy sice podléhá jistým stereotypům, ovšem tvůrčího prostoru je i tak dost. Začali jsme tedy nad skřetí kulturou více přemýšlet. Knihy nám se svými kusými informacemi již nestačily, a tak bylo načase vytvořit si vlastní cestu ztvárnění a tím dát naší činnosti nový směr.

Přesto i living history má také velký podíl na naší tvorbě. Odráží se ve způsobu táboření, využívání přírodních materiálů a používání historických výrobních postupů. Fantasy je krásná věc, pokud ale nechcete vypadat jako kreslená figurka, co vypadla z monitoru počítače, je nutné si historii a hmotnou kulturu trochu prostudovat. Když vyrábíme vlastní vybavení, jde nám o funkčnost, uvěřitelnost a celkový vzhled. K výsledku, který bylo možné zhlédnout v uveřejněném portfoliu, bychom se bez některých znalostí z living history jen těžko dostali.

Také je nutné zmínit fakt, že už se nám nechtělo žít na smetišti. Ty největší bitvy v České Republice pojmou téměř tisíc účastníků. Množství vyprodukovaného odpadu během víkendového táboření si asi dokážou představit všichni. V neděli ráno jsme se často probudili na smetišti místo louky, kam jsme v pátek přijeli „vypadnout z civilizace“, jsme se v neděli ocitali na místě, kde čněla iglůčka jak vředy z plastového povlaku. O takový pohled nestojí nikdo, ať je skřet, člověk, tulák, čundrák nebo indián. Byla to těžká cesta, především proto, že začít jsme museli u sebe, avšak přinesla výsledky.

Z těchto a mnohých dalších podmětů jsme začali měnit svoje vybavení. Původní kostýmy, stvořené ze starého vyřazeného oblečení a pár kusů koženky jsme vyměnili za oblečení z přírodních materiálů, místo „iglůček“, jsme si ušili celtové stany, spacáky jsme nahradili ovčími houněmi a vlněnými dekami. Nakoupili jsme nebo vyrobili nádobí z keramiky nebo dřeva. Začali jsme vařit v kotlících z mědi a mosazi. Potraviny máme uschované v truhlách, zabalené ve lnu nebo zakopané v keramice v „přírodní“ lednici. Pokud byly dříve zabaleny v plastových obalech, snažíme se, abychom jich sebou brali co nejméně.

Neustálá výroba nových věcí se stala jedním z hlavních „motorů“ této zábavy. Snad všemu se dá vtisknout skřetí podoba a patina. Tvůrčí stránka této zábavy je její nepopiratelná výhoda. Najednou nejsme skřeti jen pár hodin v sobotní v bitvě, ale po celý čas, který na dřevárně trávíme, po celý víkend.

Inspirace k výrobě nového vybavení bylo všude dost. Pro věci k boji jsme nahlíželi do středověku. Při výrobě šperků, oblečení a dalšího vybavení jsme se obraceli i k indiánům, přírodním národům a hmotné kultuře pravěku. Vše s historickým základem je ozkoušené a většinou funkční a tak tomu stačilo vtisknout „jen“ skřetí podobu. I když slovo „jen“ není úplně na místě. Často se jedná o tu nejtěžší část výroby, protože pokud jen kopírujete historii, nikdy nedocílíte kýženého výsledku a často můžete jednoduše sklouznout ke ztvárnění pseudohistorického kýče. A ztráta skřetí identity je to, co chceme opravdu nejméně.

S novým vybavením přišly i nové výzvy. Boj a bitvy jsou sice stále významnou součástí naší činnosti, k nim se však přidaly i zimní a letní výpravy, táboření, spaní v jeskyních na zříceninách a pod širým nebem. Zajímalo nás, jak naše vybavení bude fungovat vystaveno mrazu, dešti či vedru. Co si člověk potřebuje sbalit sebou na pár dní a jak věci zabalit, aby je sám unesl. Jak si zavázat kožené krpce, aby mu nespadly z nohou po pár metrech chůze  a kolik je potřeba vlněných ovinek, aby mu v mrazu noha neprokřehla. Začali jsme si sušit maso a ovoce, pořizovat křesadla a vyrábět troud. Bylo nutné se co nejlépe a nejfunkčněji vybavit. Rozhodnout, co je důležité vzít sebou a co už je přepych, vzhledem k celkovému objemu sbalených věcí a jejich váze. Začali jsme plánovat trasy podle zdrojů pitné vody a tak, abychom došli za světla a dokázali postavit tábor. Potmě a bez baterky se přístřešky z provazů a celt a kolíků z klacků staví jen těžko.

Ve skřetím oblečení se nemusíte bát si sednout na zem. Nestrachujete se, že vám novou, super outdoorovou bundu propálí jiskra z ohně. Ve vlastnoručně vyrobených věcech si připadáte víc jako součást okolí a ne jak návštěva v šusťákovce. Vždy jde v podstatě hlavně o prožitek. A jak praví staré skřetí pořekadlo, ten nemusí být dobrý ale silný! Nejextrémnější zážitky máme ovšem spojené se zimou a mrazem. Zatím naše dva rekordy jsou něco kolem -20 °C, kdy jsem přespávali a dokonce bojovali v bitvě o Západní Úvaly na Curii Vítkov. Podruhé šlo o vlastní čundr v polovině prosince, s přespáním v jeskyni v Moravském Krasu. Když jdete sněhem a zimní krajinou v oblečení, které jste si vlastnoručně ušili, je všechno hned takové více opravdové.

 „ SNAGA: Jeden kmen jeden příběh.“

Co se týká uveřejnění části portfolia výstavy, jedná se zatím jen o pracovní název a celý koncept nemá ještě zcela konkrétní podobu. Momentální záměr je asi takový: Prezentovat fotografickou výstavu, spolu s expozicí hmotné kultury, podobně jako probíhají výstavy artefaktů, které byly přivezeny výzkumnou expedicí. Vše se bude pohybovat v rovině fikce, která se bude snažit přiblížit Snagu jako kmen s kulturou, tradicemi a vlastními artefakty. Nemělo by ale jít pouze o popisnou formu expozice. Na fotografiích spolupracujeme s naším dobrým kamarádem, vynikajícím výtvarníkem a grafikem Cyrilem „Cerem“ Gajou, skrze jehož práci dostávají fotky i zajímavý umělecký rozměr. Velkou inspirací a impulsem, se do této činnosti pustit, byl úžasný projekt Before the Pass Away, kterému tímto chceme vzdát hold.

Těžko říct, jaké dojmy byste si měli z výstavy odnést. Pokud vám budou při pohledu na fotky a výrobky vířit hlavou myšlenky, že hrát si je důležité v jakémkoliv věku, že ruční výroba má svůj smysl i v dnešní době, že trávit čas v přírodě je lepší, než sedět u počítače, budeme rádi. Pokud to někoho navnadí k podobnému druhu zábavy, nebo si uvědomí, že je nutné v dnešním globalizovaném světě neztratit vlastní kulturu, umění, tradice a vyjádření, budeme rádi o to více. Výstava by se měla uskutečnit v roce 2015 v Brně. Přesnější informace se objeví později na našich facebookových stránkách.

Za klanovou radu Ctibor

Zbylé fotky najdete ZDE.

Pokračování příběhu pak ZDE.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Krádeže ropy v Nigerii Těžba mamutoviny na Sibiři – fotoreportáž Eaten Alive – debakl v přímém přenosu! Když někdo umí vyřezávat Jeden kmen, jeden příběh – Tábor Život v tajze – foto reportáž Bushcraft Betty´s top tips Závod Berkutči v soutězce Čengel Su (KZ) Tippi Degré – Maugli v sukních Porno pro milovníky přírody! Vlčí park Wernera Freunda Domov uprostřed Aljašky