Jeden kmen, jeden příběh – Tábor
Po čase se k vám opět vracíme s projektem Snaga: Jeden kmen, jeden příběh. V práci jsme postoupili, a tak vám můžeme představit poněkud širší spektrum fotek, než jste mohli shlédnout posledně. Celá akce, na které vznikla fotodokumentace, se odehrávala na krásném místě, v prostoru lomu u Křtin, v Moravském krasu. Naši činnost jsme se snažili rozdělit do dvou rovin. První byla samozřejmě část fotografické dokumentace a práce na scénách, druhá se pak zaměřovala na samotný život v táboře i mimo záběry fotoaparátu.
Co se týče naší „skřetí“ příběhové linie, pokusili jsme se zachytit návrat lovců s kořistí do tábora a její následné zpracování. Dále jsme se věnovali zachycení jednotlivých členů kmene v jejich přirozeném prostředí, míst, kde spí, bydlí a odpočívají. Také jsme vytvořili fotografie hmotné kultury, každodennosti kmene a tábora samotného. S výsledkem nejsme zcela spokojeni, takže se k tomuto tématu ještě vrátíme. Mohu snad prozradit, že se budeme snažit opětovně zachytit každodenní život v táboře, ovšem z trochu jiného úhlu, než se nám to podařilo teď. I přes mnohé nedostatky však vznikl zajímavý materiál, o který se s vámi chceme podělit.
O něco lépe jsme na tom s činnostmi, které fotoaparát nezachytil, nebo byly foceny jen okrajově. Ty byly zaměřeny hlavně na různé přípravy potravy. Jedním z nich je tradiční kotlíkové vaření v mosazném a měděném nádobí. Především u mědi platí, že v ní není dobré připravovat kyselá jídla, jinak oxiduje a jídlo následně zhořkne. Tím se stává chuťově nepříjemným. Navíc také měděnka, která při tomto procesu vznikne, je pro člověka jedovatá. potřebuje tedy třeba udžovat nádobí neustále umyté a vytřené do sucha, pokud v něm právě nevaříte, aby neoxidovalo. Pro táborové potřeby je nejjednodušší vařit různé dušeniny, které se připravují v jednom hrnci. Na ohni se však dají vykouzlit i taková jídla, jako dušený králík s bramborem a jarními bylinkami, podlitý vínem.
Velkým pokusem (a naší premiérou) byla příprava „Setonova hrnce“, hluboké jámy, do které se na rozžhavené kameny položí maso, zabalené ve velké vrstvě jedlých rostlin. Takto naplněná jáma se zahrabe zeminou, se zaraženým kůlem ve středu. Až je jáma zasypána, kůl se vytáhne a nalije se příslušné množství vody. Indikátorem správného postupu je pára, valící se z dutiny po kůlu. Ta se ihned překryje kamenem, a takto zakopané maso se „vaří“ asi hodinu a půl. Poté se maso vykope a vybalí z rostlin. V našem případě se kuřecí maso vydařilo nad očekávání dobře a s jistotou tak můžu napsat, že takové kuře jste ještě nejedli. Vepřové však bylo syrové.
Dále jsme sebou měli i ryby. Ty jsme se pokusili vyudit v provizorní udírně ze stanových celt. Jako kouřovod nám posloužila stará roura, kterou jsme v mírném svahu zakopali do země a u jejího konce vytvořili topeniště, vyskládané z kamenů. Kouřovod lze ovšem vyrobit i z hlubšího žlábku, překrytého plochými kameny a utěsněného drny a hlínou. Také jej můžete vykopat v prudším svahu jako tunel a nepotřebujete kameny ani rouru. Na protější straně od topeniště jsme vytvořili asi metr vysoký jehlan z prutů a do něj připravili patro z tenčího proutí na zavěšení masa. Celý jehlan byl následně překryt celtami a po obvodu u země utěsněn kameny. Udírna fungovala výborně a přibližně za dvě hodiny byl tolstolobik vyuzený a chuťově výborný.
Krom vaření jsme dělali pokusy s rozděláváním ohně tradičním třením dřev a asijským způsobem, ze dvou půlek bambusového kmene, dále jsme se věnovali vrhaní oštěpů a střelbě z luku.
Jak jistě každý z vás ví, dny strávené v přírodě vždy utečou rychleji, než bychom si přáli. Nakonec nastane chvíle, kdy se opět musíte vrátit do šedivého pracovního života. I nám toto táboření velmi rychle uteklo, ale snad díky fotkám si střípky z něho užijete i vy a na chvíli vás vytrhne a přesune někam „jinam“, kde se čas měří pouze východem a západem slunce.
Za kmen Snaga
Ctibor
O tomto kmenu jsme psali také ZDE.
Zbylé fotky naleznete na těchto odkazech:
http://bit.ly/1geE92U
http://bit.ly/1geF83m