Charcloth – troud ze starého prostěradla Osobní lékárnička – kompletní souhrn obsahu

11 způsobů vaření v přírodě

0 comments

Posted by admin on Lis 1, 2016 in FOTO NÁVODY, POTRAVA A VODA, TIPY A TRIKY | 0 comments

Vaření v přírodě a strava na cestách je nekonečné téma. Jasně, můžeme to vyřešit nějakou tou konzervou, armádní potravinovou dávkou či něčím nadupanějším, na způsob populárních hotových jídel Adventure Menu. Nicméně občas to přece jen všichni chceme zkusit jinak. Návodů a receptů na mastňácké kuchtění na zahradách rodinných domů je plný internet, my se podíváme na způsoby, které jsou použitelné v české divočině.

Horizontální rožně a jejich pratáta klacek

Nám nejznámější způsob úpravy jídla je opékání, většinou uzenin, na klacku nebo rožnění, většinou kuřete, na rožni. Tedy na klacku, který buď máte v ruce, nebo je nad ohněm pomocí dvou vidlic po jeho stranách. Při zbudování takového rožně je třeba myslet na to, že vidlice mají být takové, aby šel rožeň nad oheň zavěsit v různých výškách. Samotný rožeň by pak měl umožňovat otáčení. Na rožeň buď můžete napíchnout přímo potravu, nebo na něj zavěsit kotlík, pak se ale jedná o závěs.

Vertikální rožně

Pokud se vám zdá, že návod na opékání na klacku je příliš fádní, věřte, že v některých zemích opékají na ohni jinak. Snad proto, že je to pohodlnější, naložené maso napíchají na klacky nebo do sítěk vyrobených z prutů a ty potom zapíchají okolo ohně tučnější stranou masa k ohni. Když se maso dostatečně opeče, i s klackem ho otočí k ohni druhou stranou. Pak ještě maso polévají vodou se solí, kořením a bylinkami a dlouze jej v mírné teplotě u ohně pečou.

Pečení na kameni

Vyberte nějaký pěkný, celistvý a co nejhladší kámen, který umístíte tam, kde budete rozdělávat oheň. Nemusím snad připomínat, že nemáte používat kameny z vlhkých míst, které pak v ohni nebezpečným způsobem praskají. Pokud kámen není placák, prostě ho zahrabte tak, aby ho nad zem koukala maximální možná část a zároveň jedna jeho plochá strana byla navrchu a vodorovně se zemí. Na místo navršte dřevo, tak jak jste zvyklí, a zapalte oheň. Až se vytvoří dostatečné množství žhavého popela, oheň rozhrňte, kámen omeťte štětkou z jehličí a máte kámen připravený na pečení. Můžete ho ovšem, pokud máte, namazat nějakou tou jedlou mastnotou, aby se vám maso nebo chlebová placka nepřichytila.

Pec z alobalu

Je dobré mít nad pečenou potravou kontrolu. Není nic otravnějšího, než po hodině čekání vyndat z alobalu, z pod kotlíku nebo země spálené nebo nedodělané jídlo. Ideální je proto následující způsob pečení. V těsné blízkosti místa, kde budeme rozdělávat oheň, zapícháme klacky do země nebo navršíme kameny tak, abychom mohli místo vystlat alobalem tak, aby vznikl prostor dostatečně velký na chystané jídlo a otevřený směrem k ohni. Podobně poslouží i ve stráni vyhrabaná mělká jeskyňka, taktéž vystlaná alobalem. Alobal tu má funkci praktickou, šikovnější z vás si ale jistě poradí i bez něj za pomoci jílu nebo kamení. Tento typ pečení se výborně hodí na pečení ryb. Po celou dobu máte nad rybou kontrolu, ta navíc leží a nemá v případě rozpadání masa kam upadnout.

Pečení v popelu

Pečení v popelu je jeden z nejstarších způsobů pečení vůbec. Nemyslím tím využití popelu jen jako zdroje tepla, ale pečení přímo v něm. Dodává to jídlu specifickou vůni a chuť. Žhavý popel zbylý po ohni nebo vyhrnutý stranou srovnáme do vrstvy silné podle potřeby, opékané jídlo umístíme na popel a tenkou vrstvou přihrneme.

Příslušníci mojí a starších generací se teď usmívají a diví se, že je tu i tenhle návod. Ovšem divili byste se, jak málo lidí dnes tuhle pro nás běžnou úpravu brambor umí.

Pečení v jílu

Není snad legendárnější úpravy v jílu, než jakou je slepice na cikánský způsob. My jí nemusíme dělat i s peřím jako staří cikáni, ale i to jde. Vezměte vykuchanou a oškubanou slepici nebo kuře, posolte, můžete okořenit i pepřem a paprikou, a obalte jí jílem. Pokud jíl na slepici nedrží, můžete do jílu přidat i krátkou slámu nebo trávu. Celé to pak uložte na popel a zahrňte to jím. Myslím, že nic nezkazíte ani variantou, kdy to celé umístíte do jámy a tu zahrnete hlínou nebo hlínu navršíte na hromadu uhlí s kuřetem. Počítejte, že jídlo bude hotové do hodiny až hodiny a půl.

Pečeme pod kotlíkem

Další legendární návod na pečení ze starých zálesáckých, pionýrských a skautských příruček (ideology uklidním, stejně jich většinu napsal a sestavil Jaroslav Foglar). Kotlík nebo ešus použijeme jako troubu tak, že jím přiklopíme opékanou potravinu a kotlík zahrneme vrstvou žhavého popela.

Zemní pec

Internet má tu výhodu, že můžete načuhovat „pod pokličky“ i kuchařům ze vzdálených zemí. Z blízkého i dalekého východu pochází právě zemní pec. V konzistentní zemi vyhloubíme jámu o hloubce 50-60 centimetrů a průměru přibližně 40 centimetrů. Její stěny oplácáme vrstvou jílu a necháme dva až tři slunečné dny schnout. Poté v jámě zatopíme drobnými třískami a větvičkami, aby se jíl alespoň částečně vypálil. O dopal už se pak postará oheň při přípravě na pečení. Dosud byl návod určený těm, kteří chtějí mít pícku dokonalou a třeba i na celou sezonu za domem na zahradě. Venku prostě vynecháme jíl a úkony sním spojené. Pozor ale na hlínu a kamínky padající do jídla. Když v peci rozděláme první opravdový a pořádný oheň, zbyde po něm vrstva žhavého uhlí. Pak máme možnost buď na dno položit plochý kámen a péct na něm, nebo v jámě vzpříčit klacek a na něj napíchnout nebo pověsit opékanou potravinu nebo si můžete vyrobit dvoupatrovou palandu, kdy dospodu dáte hrnec s vodou a přílohou a navrch maso. Při samotné přípravě pak šťáva z masa kape dolů do vody a ochucuje jí, pára z vody se pak zase podílí na úpravě masa. Ať se rozhodnete jakkoli, finální fáze je vždy stejná. Na jámu přiklopíte víko, tedy kus plechu, větší pokličky nebo plochý kámen, pak izolaci, tedy rohož nebo silnou vrstvu velkých listů a zahrnete hlínou. Například maso vám bude takto trvat 1,5 až 2 hodiny. Pokud se vám povede udělat stěny pomocí jílu hladké a čisté, můžete vyzkoušet na nich připlácnutím péct chlebové placky.

Setonův hrnec

Každý, kdo ochutnal maso připravované v setonově hrnci, vzpomíná, že bylo neobyčejně dobré a šťavnaté. Jedná se totiž o pomalou úpravu masa pečením a dušením. Postup je následující. Vyhloubíme jámu o hloubce přibližně 50-60 centimetrů a průměru okolo 35 centimetrů. Připravíme si silný a rovný klacek o průměru přibližně 8 cm a délce 80 cm. Klacek zapíchneme volně do dna jámy při její stěně a naklademe do ní následující vrstvy. Vrstvu žhavého uhlí a v něm rozpáleného kamení, tenká vrstva hlíny, aby se maso přímým stykem s uhlím nespálilo, naložené nebo alespoň okořeněné maso zabalené ve velkých listech například lopuchu, u silného masa vyžadujícího oboustranné pečení další vrstvu žhavého uhlí a kamení navrch, vrstvu listí nebo trávy jako izolaci a dosypat jámu hlínou a udusat. Po hodině pečení vytáhneme kolík a do díry po něm nalijeme vodu a čekáme další hodinu. Pak maso vyhrabte a do toho!
Další dva návody jsou spíše raritními, než aby to byl běžný způsob, jak vařit. Oba také shodně vycházejí z principu, že pokud je z jedné strany jinak hořlavého materiálu látka, která není schopná dosáhnout jeho zápalné teploty, a my materiál z druhé strany vystavíme běžnému ohni, nikdy neshoří. Pro jistotu ovšem materiál vždy namočíme nebo trochu vody přidáme do jídla.

Vejce ve slupce od pomeranče

Vezměte kůru z půlky pomeranče a jako do mističky do ní klepněte vejce, osolte, okořeňte a můžete přidat na kousky nakrájenou uzeninu. Pozor na kapacitu slupky, vaječný bílek tepelnou úpravou nabírá poněkud na objemu. Nechte si pětinu až čtvrtinu obsahu slupky jako rezervu. Misku ze slupky i s vejcem pak umístěte přímo na žhavé uhlí, hotovo bude přibližně za 10 minut.

Vejce se slaninou v papírovém pytlíku

Jestli předchozí recept nevypadá jako kouzlo, tenhle už bude. Podobně jako v předchozím případě budeme vařit vejce, tentokrát ovšem se slaninou, a tentokrát v papírovém sáčku! Při výběru ovšem pozor na spoje, v těch může být slabina. Lepidlo nemusí vydržet v takové teplotě.