Mýty v přežití
V jedné chytré Survival příručce jsem se nedávno dočetl, že by člověk v krizové situaci neměl jíst játra bílého medvěda, protože obsahuji tak velké množství vitamínu A, že by vás to mohlo zabít. Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného, než „Tak tedy díky za radu, dám si pozor”. Budu-li někdy ztracený v severní polární oblasti a skolím-li přitom ledního medvěda, určitě si na to vzpomenu.
Chtěl bych dnes rozebrat několik podobných „užitečných” rad a také vyvrátit pár mýtů, které stále kolují mezi námi.
Úkryt a spaní v přírodě
Určitě to znáte z pořadů o přežití. Hlavní hrdina se ocitne v nesnázích, má u sebe jen pár kousků vybavení a musí bojovat o holý život. Začne budovat přístřešek. Pokud nemáte dost zkušeností s bushcraftem a dlouhodobým pobytem v přírodě obecně, zaměřte se raději na pořádné lůžko. Pršet přes noc vůbec nemusí, kdežto mrznout na holé zemi budete se stoprocentní jistotou.
Stejně tak nedoporučuji ani občas zmiňované spaní pod vyvraceným stromem, který má prý sloužit přirozeným úkrytem před nepřízní počasí. Což, o to, jako úkryt rozhodně poslouží, avšak nejen vám, ale i všemožné havěti. A to nemluvím o zvýšené vlhkosti obvyklé pro taková místa.
Dále bych chtěl připomenout obecně rozšířený mýtus, že pro udržení tělesného tepla stačí zabalit se do izotermické fólie, kterou dnes najdeme v každé autolékárničce. Ve skutečnosti, abyste zabránili únikům tepla, musíte fólii použit pod oblečení, buďto na holé tělo, nebo na první vrstvu termo prádla. Mimochodem, tip pro vás: bezdomovci ke stejnému účelu používají noviny.
A samozřejmě nemají smysl ani v každém outdoor e-shopu prodávané Emeregency Ultra Survival přístřešky a „spací pytle”, vyrobené ze stejného pohliníkovaného igelitu. Pokud tedy nemají sloužit pro snadnější nalezení vašeho těla záchranářským týmem.
Ostatně, zkuste vyrazit na noc do lesa a ověřte si to vše sami. Je září, počasí to stále dovoluje. Zaručuji, na spoustu věcí z TV pořadů se pak budete dívat zcela jinak. Konec konců už mnohokrát se prokázalo, že televizní moderátoři své přístřešky zase tak moc nevyužívají a preferují spíše spaní v místních hotelech.
Voda
Všichni víme, že vodu před pitím je potřeba převařit. Diskutovaným tématem je však doba varu. Někdo doporučuje 5 minut, někdo dokonce 15-20. Ve skutečnosti jde o naprosto zbytečné plýtvání palivem. Naprostá většina mikroorganismů zahyne již během ohřevu na 100°C.
Nemá smysl ani pití vody z kaktusů, jak to často vidíme v TV. Ano, některé druhy sukulentů skutečně obsahuji dost šťávy na to, aby vás udržely při životě. Nicméně je tu daleko větší šance, že se přiotrávíte a prostřednictvím silného průjmu přijdete o poslední zbytky vody v těle.
Dalším obecně známým faktem je možnost vypití vlastní moči, pokud nemáme jiný zdroj tekutin a umíráme žízní v horkém prostředí. Ve skutečnosti to není tak jednoznačné. Ano, člověk dokáže vypít vlastní moč a získá tak potřebné tekutiny. Avšak je třeba si pamatovat, že taková „recyklace” silně zatěžuje váš organismus, který již tak má co dělat, aby zvládal vysoké teploty. Pokud to hodně zjednoduším, první vypití vám spíše pomůže, než uškodí, každé další (pokud vůbec k močení dojde) vás bude spíše zabíjet.
Daleko víc vám pomůže navlhčení močí šátku či šály. Při následném odpařování se alespoň trochu zchladíte.
Moč také není universální dezinfekcí, jak se to často tvrdí. Dokonce jsem párkrát slyšel, že má dezinfikovat pouze toho člověka, ze kterého pochází. Pravda je taková, že moč je sterilní (pokud tedy dodržujete alespoň základy hygieny…) a tudíž dokáže vypláchnout otevřenou ránu od zanesených nečistot. Toť vše, zázraky se nekonají.
Potrava
I přes to, že potrava obvykle zabírá velkou část všech příruček přežití, budu stručný. Nejezte nic z toho, co neznáte a u čeho nemáte stoprocentní jistotu, že na vás nezanechá následky. Opravdu. Žádné bobule, kořínky, houby ani mořské živočichy. Člověk bez jídla přežije minimálně 4-6 týdnů a 10 denní půst naše tělo vezme jako vítanou očistu. Kdežto silný průjem vás zabije za pár dnů, ne-li hodin. Své by o tom mohl vyprávět Christopher McCandless, známý spíše jako Alexander „Supertramp”, dle jehož skutečného příběhu byl následně natočen film Into the Wild. I přes to, že měl k dispozici atlas rostlin, udělal chybu, která pro něj byla osudnou.
Zvířata
Na závěr lehce nakousnu pár mýtů ohledně setkání s nebezpečným zvířetem.
Potkáte-li medvěda, předstírejte, že jste mrtvý, nebo utíkejte, radí některé zdroje. Ano, při setkání s medvědem Grizli to prý skutečně zabírá. Útočí, protože se nacházíte na jeho území. Jakmile přestává cítit hrozbu „invaze”, útok zastavuje. Neplatí to ale pro všechny druhy medvědů. Proto, nejste-li odborník na lesní faunu a neznáte-li osobní motivaci zvířete, stojícího před vámi, raději se mu nedívejte do očí a pomalu, v klidu ustupujte. Rozhodně nemá cenu utíkat. Medvěd je daleko rychlejší, než vy a pokud vás bude chtít sníst, sní vás. A předstírat smrt je pak také zbytečné. K tomu, aby začal jist, nepotřebuje svou oběť zabíjet, stačí, aby se přestala bránit. Na internetu najdete dost klipů ukazujících medvědí hody na ještě žijící kořistí. Zní to krutě, ale taková je realita.
A pokud během exotické dovolené potkáte žraloka, nemlaťte ho do špičky tlamy, jak se občas radí. Odpor vody vám to stejně neumožní. Raději se zaměřte na jeho oči či žábry. Dá vám to alespoň nějakou naději na přežití.
Nicméně pravděpodobnost, že na vás zaútočí žralok či medvěd je natolik mizivá, že podezírám autory survival příruček, kteří tyto kapitoly zařazují do obsahu, z mlácení prázdné slámy, případně snahy udělat dojem na znuděného čtenáře.
Větší šanci máte na uštknutí jedovatým hadem. Vynechám teď masochistické doporučení okamžitě po incidentu skočit do potoka (do jakého?) a nožem několikrát rozříznout do hloubky zasažené místo, aby krev a voda odplavili část jedu. Rozeberu spíše tolik diskutované odsávání jedu a rizika s tím spojená. Ne, opravdu si nepoleptáte hrtan a střeva, jak se občas uvádí. Hadí jed je v podstatě bílkovina, tudíž i kdybyste spolkli celou dávku, bez problémů ho váš organismus rozštěpí. Zanesení jedu přes drobné rány v ústech také není nic život ohrožujícího. Maximálně pocítíte dočasné oněmění dutiny ústní, nic víc. Vysávání jedu nemá smysl z jiného důvodu. Had obvykle vstřikuje jed do velké hloubky, navíc svalovina okamžitě začíná otékat a tudíž toho moc neodsajete. Zkusit to můžete, ale doporučuji neztrácet čas a snažit se co nejrychleji doručit nešťastníka k lékařům. Kousnutí zmije dospělý zdravý člověk obvykle snese bez větších následků, kdežto na mnoho jiných druhů jedu zabere pouze speciální sérum, které mají v zdravotních střediscích v místě výskytů těchto hadů. Nesmíte zapomínat ani na individuální alergické reakce. Takže univerzální postup při uštknutí je následující. Klid, dostatek sladkého pití a co nejrychlejší transport do nemocnice, případně zavolání záchranářů k vám. A jak jsem již psal, zasažené místo bude hodně otékat a tudíž ponechávat na nešťastníkovi například upnuté kalhoty nebude úplně nejlepší rozhodnutí.
To je jen stručný souhrn těch nejrozšířenějších mýtů. Kdybych je měl rozebírat všechny, bylo by to spíše na knihu, možná na dvě. Jistě nějaké podobné mýty znáte také. Podělte se o ně v komentářích!
Psáno pro Outdoor Magazín, proto se tam nevešlo ještě hodně věcí. Pokud budete mít zájem, sepíšu pokračování
P.S. Pamatujte! Nejezte játra ledních medvědů, mohlo by vás to zabít!
Jedna připomínka k tý vodě: Ano, stačí 100 stupňů. Problém je nerovnoměrnej ohřev. Proto je lepší schvíli počkat.
Super! Jsem jen a jen pro pokračování
Všechno co jsi psal je pravda, jen by mne zajímalo proč pít sladkou vodu při uštknutí? Nejsem v biologii uplně zběhlej.. Díky za odpověď
sladký pití doplní energii kterou budeš potřebovat (vyrovná bilanci cukru v krvi)
No to tiež, ale hlavne si myslím, že sa ten cukor dostane do buniek v rámci vyrovnania pomeru vody a cukru v bunke. Potom sa ten jed nedostane do bunky, alebo aspoň nie tak veľa. A samotná voda bude v krvy riediť jed. Tiež je dobré zjesť uhlie, pretože na seba viaže toxíny(jedy).
Primárně slazená voda dodá energii a naředí krev. Niikdy ale nedávat nikomu komu je na zvracení. Jen se situace zhorší. U nás připadá většinou v úvahu jen zmije, ale jedy hadů se liší druh od druhu a tak i působení je velice rozdílné. U některých jedů dojde k silnému otoku, rozpadání krevních cest a nekroze tkáně, tudíž tekutiny alespoň minimálně dorovnávají ztráty krve. U některých hadů je zase hlavní složkou neurotoxin a tam bych si tekutiny vůbec nedovolil dávat, vzhledem k brzkým komplikacím s ochrnutím svalstva. V našich podmínkách každopádně ZACHOVAT KLID, není to taková trága jak to vypadá a až na alergickou reakci Vás zmije zabije většinou za docela dlouhou dobu a tak máte moře času najít pomoc.
pokračovať prosím
Dobrá je taky bouřka v horách. Člověk zjistí, že není kde se schovat a mizí do údolí. A než zmizí v údolí, tak bouřka přejde
A čo tak mýtus o králičom mäse? Predsa len králiky žijú v našich podmienkach.
Pre tých čo ho nepoznajú, ide o to, že ak dlhodobo jete len králičie mäso aj tak umriete od hladu, lebo v tomto mäse chýba nejaká zložka. Dik za odpoveď
Shaman – ohledně králičího masa: není to blud je to fakt, DNES MÁME VELKOU VÝHODU INFORMACÍ. Králičí maso obsahuje minimum tuku (holky bacha – je dietní:-!) a málo vitamínů. Jsou záznamy skutečných příběhů lovců, kteří zemřeli pravděpodobně vyhladověním(vyčerpání, nemoci a selhání pro vitamínovou nedostatetečnost) díky dlouhodobé konzumaci JEN králičího masa! Pokud máš o zdravé výživě vědomosti alespoň na úrovni dítěte ZŠ a dáš si k tomu micanovi nějaké kořínky, listy, jsi mimo nebezpečí…
Pekne a pravdive napsano. Jen bych doplnil u toho ustknuti ma li clovek moznost, pit co nejvetsi mnozstvi mleka… A pokud jsem sam tak rozhodne neutikat, protoze to zrychluje pusobeni jedu.
Určitě mě to Vaše psaní nadchlo pánové. Ohledně uštknutí jsem slyšel také: Zaškrtit ránu nad oblastí uštknutí. Dejme tomu při nemožnosti rychlé pomoci zraněnému? Nebo bych mu spíše uškodil než pomohl?
Odsávání jedu z rány po kousnutí zmijí je nesmysl hlavně z jiného důvodů: uštknutí (vypuštění jedu) nastane v asi 10% případů, kousnutí zmije. Zmije je velmi plaché zvíře a bez jedu toho moc neuloví, takže s ním šetří. Spíš z leknutí kousne a kouká zmizet než lovit člověka:-). Závěr: nic nezaškrcovat, sterilně ošetřit a ovázat, lokálně chladit, léky na alergii a proti otokům, nepodávat alkohol ani prostředky zrychlující krevní oběh. Snížit tempo chůze a vzít bágl postiženému, aby se snížila zátěž a prokrvení. V klidu připravit kartičku pojišťovny a jak to jde, ukázat postiženého po skončení tůry někde u doktora. Sérum mají někde v krajské nemocnici, nebo v Praze, takže možná zavolat pokud by se to zhoršovalo, aby si sérum připravili. Toť vše.
Zdar,
Takže rád bych vymýtil jeden mýt z tohoto vymycování (strašné slovo) mýtů. Pití vlastní moči je sice poněkud nepříjemná záležitost, ale patří při dodržení jednoduchých pravidel k těm nejbezpečnějším. Zvládneme-li, můžeme dokonce vypít celou „dávku“ (viz poznámka dole) bez následných potíží a žádné zatěžování organizmu se nekoná (vyjímka je, máme-li v háji ledviny). Nejen že je moč sterilní (bezprostředně po produkci, pak už ne), ale pití vlastní močí je ve světě stále oblíbenější kratochvíle s názvem URINOTERAPIE. Opravdu důležité je ji „opět spotřebovat“ IHNED po produkci, uchovávání je nebezpečné, v teplém počasí stačí půlhodina a pak Vám skutečně může velmi ublížit i malé množství. Zárodky bakterií a virů jsou totiž ihned po vypuštění z těla neškodné, stačí jim ale velmi krátká doba a v moči nastává bakteriální a virologická diskotéka. Dále je moč většinou spíše mírně zásaditá + sterilní a tak je vyčištění zmíněného zranění o něco efektivnější než čistou vodou, důležité ale je v ráně nenechat ani trochu moči, pak nastává zmíněná diskotéka, která může opět spíše přitížit.
Při používání moči je vždy lepší napřed „odcvrknout“ , tím se vyčistí od bakterií močová trubice a hlavně její vyústění, počáteční proud nebrat, znehodnocuje moč. Koho to zajímá více (nemusí zkoušet, stačí to znát ) nalezne spoustu informací pod zmíněným názvem „urinoterapie“.
Jinak chválím článek, je podán srozumitelně a pravdivě.
Ok, takže žraloka raději píchnu do oka. Díky moc.
Dobrý článek. K tomu úkrytu na přespání bych z vlastní dlouholeté zkušenosti dodal to, že vrstva izolace od země není nikdy dost tlustá. Pokud chcete spát v klidu, nastelte si pod sebe aspoň 30cm vrstvu smrkových nebo jedlových větviček. Větviček (!) ne větví. Velké větve tlačí. Narvěte si malé větvičky, měkké. V listnatých lesích si nastelte vrstvu listí. Výška vrstvy 30 cm je myšlena po sešlapání a slehnutí.
Úkryt udělejte v závětří, na suchém místě. Kryt shora proti dešti musí být strmý, více než 45 stupňů. Sebetlustší rovná vrstva chvojí nebo větví nakonec proprší. A mokrý spacák je přesně to, v čem ležet nechcete.
Copak se Vám na mých komentářích nelíbí, že mi je mažete, nebo rovnou blokujete? Že bych Vám snad vadil?
Jaké komentáře máte na mysli?
No těžko na ně poukážu, když tu nejsou
Vkládal jsem tu víc komentů a nejsou tu všechny, popřípadě se objeví až po delší době, to probíhá jakási „cenzura“ příspěvků?
Ano, příspěvky schvalujeme, ale drtivá většina se jich na webu objeví. Chceme konstruktivní diskuzi, napadá Vás lepší řešení?
Nejspíše to bude tím, že do každého komentáře přidáváte odkaz na svůj blog a systém tak ty příspěvky považuje za spam. Jednou za čas Spam koš procházím a ručně třídím, proto se tu ty příspěvky zobrazují se zpožděním.
Odkazů na svůj blog jsem několik vložil, to je pravda, ale bylo to ještě v době, kdy se komenty zobrazovaly okamžitě.
Pokud je to však skutečně tak, tak se omlouvám za svůj útočný výrok.
Ohladne moču je sterilný a viac ako 3x ho nepiťe takze neplatí ze 2 krat vam skôr ublízi. Da sa piť aj viac krat ale to ho radsej riedte. Má jedno plus obsahuje sol ktora sa v teple rychlo dozstava von z tela kedze aj pot obsahuje sol.
Dezinfekcia na báze soli. Je lepšia ako žiadna. Samozrejme nieje to antiseptikum a do moču by ste mali pridať ešte trošku naviac soli takze preto nieje az tak účiná. Otázka je nakoľko by bola účinná kombinácia slín a moču. To ze by mal dezinfikovať len osobu od ktorej moč pochádza je len odpor k tomu že nikto z nás nechce byť ochcaný niekým druhým. – Moč sa dá použiť vtedy ak treba ranu vypláchnuť a bola by škoda použiť čistú vodu.
Já mám vytky hned dvě.
Jeď se z rány nemá vysavat proto,že nikdy nevíte, jaký to je jed. Někteří jedovatí hadí, kteří žijí v mírném pásmu, mají ve svém složení jedu jak toxin, tak i trávicí enzymy. Druh od druhu se to vyrazne liší. Velmi výrazně. Takže některý had po ustknuti svým jedem útočí na nervový systém kořistí a a jiný had má v jedu více trávících enzymů a to má za následek nikoli celkovou otravu ale leptání tkání zevnitř rány, aby po pozreni zacaly rovnou zcela trávit svou kořist. Vysáváním jedu tak můžete utrpět poleptani sliznic v ústech ale stejně tak muzete zemřít na neurotoxin, protože vám selžou plíce, či srdce nebo ochabnou dýchací svaly a tak se udusite. Specialista na hady nejsem a tak přesný druh,co který umí s jeden způsobit teď neuvedu. To jsem ale napsal vím zcela stoprocentně díky vzdělání v biochemii.
Driba výtka patří sterilite moči. Moč je sterilní jen do té doby, než projde močovou tržnici,která není jen o penisu ale o dlouhé močové frubici uvnitř těla, kde při uvolnění váze veškeré tkáňové zbytky a pokud je poskytovatel moči něčím nakazeny, tak průchodem naváže i bakterie, víry a prvoky. Třeba žloutenku, HIV, herpes, nebo chlamidie. Veškeré a to i nepohlavni choroby. Pokud by se tedy v lese nad vaši poraněnou nohou sklanel a chtěl močit člověk pochybného vzezreni a puvodu,tak mu to nedovolte. Sice přežijete poranění končetiny ale za pár dnů, týdnu, měsíců, či let by jste mohli umřít na nevyléčitelnou nemoc od vašeho zachránce.
Toliko z reality.