Vaříme z vody
Pokud si na cestách tepelně připravujeme potraviny a zejména nápoje, nejčastěji začínáme vařením vody. Ať vaříme na kterémkoli z trhem nabízených typů vařičů, všechny nás zajímá, jak ohřívat co nejrychleji a nejúsporněji.
Vzal jsem tedy populární vařič VAR 2, redukci na 2kg PB bombu, nerezový ešus, litr vody, stopky, odměrku a teploměr a ověřil jsem pro vás některá zažitá pravidla při vaření.
S pokličkou nebo bez?
V bezvětří a při pokojové teplotě se ukázalo, že průběh vaření 1 litru vody je stejný s pokličkou i bez ní, ovšem až do okamžiku, kdy voda dosáhne 84 °C, což je teplota, při které již probíhá perlení vody a stoupání páry z její hladiny. Od tohoto okamžiku získává voda pod pokličkou náskok a teploty 100 °C dosahuje dříve. Platí tedy, máte-li možnost, používejte při ohřevu vody pokličku.
Bez pokličky nebo s částečně zvednutou pokličkou?
Občas je třeba pokličku nechat na jednom konci přizvednutou tak, aby vznikající pára mohla volně unikat ven. Když jsem porovnal dobu vaření bez pokličky a s částečně přiklopenou pokličkou otočenou okrajem vzhůru, vyšlo mi, že v případě, že vaříte 1 litr vody ve velkém ešusu, vyplatí se spíše vodu nepřiklápět tímto způsobem. Když jí totiž přiklopíte a víko necháte pootevřené, druhý konec se namočí do vody a víčko tak funguje jako chladič. Pozor na to, i taková maličkost ovlivňuje ekonomičnost vaření. Pokud potřebujete mít ešus přiklopený, použijte víčko okrajem dolů. Víčko se tak nebude dotýkat hladiny; i ztráty energie mezerami budou pak menší.
Se závětřím nebo bez?
Všechny zde uvedené porovnávací pokusy byly provedeny v místnosti s teplotou 23 °C. Jen v jednom případě jsem simuloval venkovní podmínky, a sice foukání větru za pomoci fénu, a to při testech závětří. K testům bylo použito závětří od firmy VAR, konkrétně typ vyrobený z hliníkového víka ešusu s dírami na podpěry nádob. Pokusy se závětřím ukázaly dvě důležité věci. Tou první je, že i za absolutního bezvětří toto závětří šetří energii, protože zatímco bez závětří trvalo uvařit vodu 6 minut a 25 vteřin, se závětřím to bylo pouze 5 minut a třicet vteřin, tedy téměř o minutu dříve. Druhá věc, která se ukázala, se dala předpokládat. Použitím závětří významně eliminujeme ztráty tepla způsobené unášením větru. Tyto ztráty však nelze eliminovat do nekonečna. Za prudkého větru může i se závětřím trvat uvařit 1 litr vody 30 minut i více, jak ukázal jeden z pokusů. Platí tedy, že závětří vám každopádně ušetří energii potřebnou k vaření.
Zpomaluje sůl ve vodě její ohřev?
Porovnal jsem průběh vaření vody a vody se solí. Soli jsem použil 10g na 1 litr vody. To je pro představu množství zhruba odpovídající dvěma zarovnaným kávovým lžičkám nebo jedné zarovnané polévkové lžíci. Množství větší, než se používá při vaření těstovin. Výsledek? V obou případech uvést do varu 1 litr vody trvalo stejně dlouhou dobu. Zajímalo mě, co stálo za vznikem této pověry. Je to pravděpodobně ten fakt, že hodíte-li sůl do právě vroucí vody, ochladíte tímto nerostem vodu natolik, že na krátkou dobu odvrátíte var. Jaká je teplotní bilance smísení vroucí vody (H2O) a soli (NaCl), ponechme chemikům. Pro nás je důležité, že je jedno, zda vodu osolíte nebo ne, vařit se začne za stejnou dobu.
Při vaření ze sněhu pěchovat ho nebo ne?
250 g středně vlhkého sněhu, volně nasypaného do velkého ešusu připomíná spíše kornout se zmrzlinou, když ho však upěchujete, zabere necelý obsahu ešusu. U volně nasypaného sněhu jsem se pak dočkal varu za 6 minut a 25 vteřin od umístění na zapálený vařič, u pěchovaného však o 55 vteřin dříve, tedy po 5 minutách a 30 vteřinách. Všeobecně se vám v případě, že vaříte vodu v jiném skupenství, vyplatí eliminovat z materiálu vzduchové mezery. Zefektivníte tak přenos energie na materiál, kdy by prázdná místa tento proces zpomalila. Navíc tak ušetříte nádobí, které se vám nebude připalovat, případně deformovat.
Při vaření sněhu podlít vodou či ne?
Některé příručky pro přežití doporučují, vaříte-li ze sněhu, podlít ho vodou. Důvody uvádějí dva. Jednak úsporu energie a jednak ochranu použitého nádobí. Srovnávací pokus sice ukázal, že je rozdíl v délce vaření sněhu a sněhu podlitého vodou, jedná se však o rozdíl zanedbatelný. Tři pokusy za sebou ukázaly rozdíl v délce varu necelých 10 vteřin ve prospěch podlitého sněhu. Jako druhý důvod se uvádí ochrana použitého nádobí. Tady dávám příručkám jednoznačně za pravdu. Ne každý sníh a led lze stlačit tak, aby pokrýval souvisle celé dno nádoby. Místa, kde pak není ohřívaný materiál nádoby z druhé strany ochlazován, se připalují a deformují. Doporučoval bych tedy v případě, že vaříte sníh se zmrzlými částmi nebo led, podlít jej vodou nebo alespoň podsypat čistým sněhem. Přilitím vody, která je teplejší než sníh nebo led, navíc ohřejete část materiálu předem, čímž šetříte energii.
Sníh nebo led?
Při vaření venku v zimě často využíváme vodu vyskytující se v různých skupenstvích, ať už čerstvý sníh nebo led. Jak to bude vypadat, když porovnáme průběh vaření 250 gramů pěchovaného sněhu a 250 gramů ledu? Pěchovaný sníh uvaříte o nevýznamnou chvilku rychleji. Na 5 minutách vaření dělal rozdíl pouhých 20 vteřin. Otázkou však je, zda se nejedná spíše o rozdíl vyvolaný jinou souvislostí masy. Jako led jsem totiž použil pecky ze sáčků na výrobu ledu. Každopádně počítejte s tím, že na stejném plameni stejné množství vody uvaříte cca za téměř polovinu času než vodu ve formě sněhu nebo ledu. Platí tedy, že máte-li na výběr mezi ledem a sněhem, je to v podstatě jedno.
Hliník nebo nerez?
Na trhu se objevila zdravější varianta klasického ešusu, a to nerezová. Má však nerez výhodu oproti hliníku v úspornosti vaření? Nemá. Vodu přivedete k varu v obou nádobách za stejnou dobu. Tloušťka a druh materiálu jsou totiž v tomto případě v převodu tepelné energie zanedbatelné.
Malý nebo velký ešus?
Pokud si myslíte, že je to jedno, tak není. Srovnávací pokus, během kterého jsem vařil 0,5 l vody na shodném plameni, napřed ve velkém a pak malém nerezovém ešusu ukázal, že ve velkém ešusu to trvá 7 minut, v jeho malé variantě pak o celou 1 minutu méně.
Musím se přiznat, že jsem očekával opačný výsledek. Zejména proto, že jsem předpokládal, že na mírném plameni dojde u velké nádoby k menším ztrátám, než u malé nádoby, kde plameny dosahovaly až ke krajům nádoby. Opak je však pravdou. Větší plocha = větší ztráty.
Má na čas, který je nutný k přivedení vody k bodu varu, vliv symetrické umístění nádoby na vařiči?
Nemá. Tedy alespoň u velkého nerezového ešusu ne. V prvním případě jsem umístil velký nerezový ešus s 0,5 l vody přesně na střed vařiče. V druhém případě jsem zvolil maximální možné vychýlení, které ještě dovoluje ešusu samostatně stát na vařiči. Střed vařiče pak mířil na hranici první a druhé třetiny průměru dna ešusu. V obou případech byla doba potřebná k dosažení 100 °C stejná.
Poznámka: Všechny pokusy byly provedeny při pokojové teplotě 23 °C. Voda měla vždy počáteční teplotu 19 °C. Až na jedinou výjimku všechny pokusy proběhly za úplného bezvětří. Pokusy jsou porovnávací, to znamená, že jedna série pokusů probíhala vždy na stejně nastaveném vařiči. To se však lišilo od nastavení při jiných pokusech.
Petr Fiedor
www.hodneohne.cz
Skvělá práce!
Ahoj, při přidání soli do vody se teplota varu opravdu mění a není to jen pověra. Neplatí to samozřejmě jen pro sůl a vodu ale všechny rozpouštědla s rozpuštěnými látkami ( teplotu varu lze ovlivnit na obě strany), 10g soli na 1l vody je však dost málo, aby jsi to mohl změřit klasickým teploměrem a vodou v hrnci. Tohoto jevu využívá např. ebuliometrie z jejichž výsledků jde zjistit třeba molární poměry látek a další věci.