47 dní uvězněný na skalní římse v Himálajích
To, že je počasí na horách nevyzpytatelné, je známým faktem. I přesto se ale každý rok odehraje několik tragických příběhů, kdy lidé padnou za oběť proměnlivému horskému počasí. Podobný příběh se před pár týdny uzavřel v Nepálu, kde po 47 dnech záchranáři našli muže, který s přítelkyní zabloudil ve sněhové bouři a uvízl na skalní římse.
Na konci února vyrazili dva mladí turisté z Tchaj-wanu za horskou turistikou do Nepálu. 9. března se vydali na trek v oblasti Ganesh Himal, který si vybrali na základě toho, že není tolik frekventovaný a budou mít tedy po cestě větší klid. Místo klidu ale narazili na sněhovou bouři, ve které se ztratili. Mladý pár se následně vydal podél řeky, doufajíc, že narazí na nějakou vesnici.
Zprávy se dále rozchází, co přesně se dvojici stalo. Buď přepadli přes vodopád anebo uklouzli na mokré stezce, po které se zřítili dolů. Výsledkem každopádně bylo, že byli oba uvězněni na skalní římse pod vodopádem v nadmořské výšce 2600 m, odkud nebyli schopni ani vyšplhat nahoru, ani slézt dolů.
Dvojice měla s sebou spacáky, stan a jídlo, které jim vydrželo zhruba 10 dní (převážně nudle a brambory). Když ztratili kontakt s civilizací, tak po nich rodina poměrně rychle vyhlásila pátrání, takže ze začátku měli velkou šanci na přežití. Jenže po dvou týdnech bylo pátrání přerušeno kvůli špatnému počasí a ztraceným turistům došly zásoby jídla. Jediné, čím se tedy mohli živit, byla sůl a voda z roztaveného sněhu.
Pátrání se obnovilo až 20. dubna. 26.4. zahlédli záchranáři v jedné z prohledávaných oblastí červený stan. Bylo to už 47 dní, co se turisté ztratili, takže záchranáři neočekávali, že by našli někoho živého. Dvacetiletý Liang Sheng-yue se ale překvapivě záchrany dočkal. Jeho devatenáctiletá přítelkyně Liu Chen-chun už bohužel takové štěstí neměla a údajně zemřela pouhé tři dny před příchodem záchranářů. Liang byl letecky přepraven do nemocnice, kde se zjistilo, že kromě silné podvýživy (za 47 dní ztratil 30 kg) a nohy pokryté červy, je v překvapivě dobrém fyzickém stavu a měl by se brzo zotavit.
Z celého příběhu plynou dvě ponaučení. První a poměrně očividné, se týká jídla. Vždy když se balím na delší cestu, tak se chytám za hlavu, kolik místa a váhy vyžaduje dostatečná zásoba jídla. Jenže člověk musí počítat i s tím, že ne všechno půjde podle plánu a jídlo by vám mělo vydržet i pokud se někde neočekávaně zdržíte. Pochopitelně nejde s sebou nosit jídlo na 40 dní ztroskotání na skalní římse, ale třeba jen dvě porce navíc můžou v krizové situaci znamenat velký rozdíl.
Navíc je potřeba zamyslet se, jaké jídlo to s sebou vlastně nesu. Turisté z Tchaj-wanu s sebou měli zásoby, které byly složené hlavně z brambor a nudlí. To není příliš energeticky vydatná strava. Zvláště ne v horách, kde spotřebujete velké množství energie jen na udržení dostatečné tělesné teploty. Možná by celý příběh měl o něco šťastnější konec, kdyby s sebou přibalili nějaké to sušené maso navíc.
Druhé ponaučení se týká barvy vybavení. Všichni máme radši, když s přírodou splýváme a naše vybavení má krásné přírodní barvy. Jenže pokud se dostaneme do problémů, ty přírodní barvy výrazně ztěžují práci záchranářů, a tak i zhoršují naši šanci na přežití. Liang byl nalezen jen díky červenému stanu. Až se tedy budete poohlížet po dalším kousku zelené, hnědé, nebo dokonce maskované výbavy, zamyslete se nad tím, jestli není na čase přibalit do batohu taky něco s výraznější barvou.
Zdroj: https://www.theguardian.com/world/2017/apr/27/trekker-found-after-surviving-47-days-lost-in-himalayas
http://edition.cnn.com/2017/04/27/asia/taiwanese-couple-rescued-nepal/index.html