subscribe: Posts | Comments

Psychologická příprava – díl 2.

8 comments
Psychologická příprava – díl 2.

„Strach je výsledkem nekvalitně odvedené práce na sobě, na svém vývoji.“ Andrej Kočergin.

Veškeré informace obsazené v textu nesou čistě informativní charakter a neslouží jako návod k realizaci. Web bushcraft.cz nenese žádnou zodpovědnost za psychickou či fyzickou újmu vzniklou použitím těchto praktik. Uvádím zde několik příkladů, které jsem zkoušel já, neberte to dogmaticky a snažte se především používat vlastní hlavu. Koneckonců pro přežití je to ta nejužitečnější vlastnost.

Psychologická příprava – díl 2. Boj se strachem a osobní rozvoj

 

Boj se strachem.

Dle Andreje Kočergina (mistr bojových umění, školitel vojenských jednotek po celém světě) je strach pouze výsledkem špatné a nekvalitní přípravy. A v tomto s ním naprosto souhlasím. Vzpomeňte se na první díl tohoto seriálu Lev vs Králík. Bohužel dle typu reakce na nebezpečí jsem ten nejextrémnější „Králík“, kterého si jen dokážete představit.

Jakýkoli stres mě už od malička naprosto blokoval. Blednul jsem a nebyl schopen nejenže se pohnout, ale ani přemýšlet. Pokud si uvědomíte, že skoro celé své dětství jsem strávil ve Střední Asii, dokážete si představit, že to nebyl žádný med. Ve městě, kde například konopí roste přímo před baráky na sídlišti a místní děti si tam hrají na schovávanou (alespoň do doby, než ho jeden ze sousedů „velice tajně a nenápadně“ sklidí), každý den přináší nová dobrodružství. A věřte, že dost často se nejedná o nic bezpečného. Právě tato skutečnost mě donutila víc přemýšlet nad sebou a svým chováním v různých krizových situacích. V tuto chvíli mohu s čistým svědomím prohlásit, že postupem času si člověk zvykne doslova na cokoli. :)

Mysl se dá trénovat úplně stejně jako tělo. Když začínáte s posilováním, tak je problém udělat 20 kliků najednou. Po měsíci jich budete dávat 60 a více. Stejně tak to funguje i v případě našich strachů.

Zkuste se zamyslet a vyjmenovat pár nepříjemných skutečností/událostí, které vám nejvíce znepříjemňují život. Já teď vezmu několik těch nejzákladnějších a nejrozšířenějších a ukážu, jak a kde je můžete začít odbourávat. Pokud zrovna ta vaše v tom seznamu není, tak si jistě způsob tréninku jistě domyslíte. Nemám na mysli těžké formy, ale takové ty všeobecně rozšířené, které moc neovlivňuji každodenní život. V případě, že máte z něčeho vyloženě panickou hrůzu, kterou nedokážete překonat, doporučuji na tom pracovat s kvalifikovaným odborníkem.

Zoofobie

Nejčastější jsou samozřejmě Arachno/ofidio/entomofobie, ale znám několik osob, co se mnohem víc bojí třeba netopýrů. Jak na to? Nejlepším řešením bude zajít do zoo a strávit několik hodin pozorováním předmětu vašich strachů z velmi malé vzdálenosti. Skutečně natlačte se přímo před sklo a podívejte se z blízka. V prvních minutách jistě budete cítit strach a odpor, po dalších několika začnete si všímat stavby těla či jednotlivých rysů. Za 20-30 minut vás to přestane bavit. Pohled skrz sklo už nevyvolává strach někde uvnitř, ale spíše přirozený odpor.

Teď je na řadě cvičení druhé. Zverimex. Jo-jo, skutečně tam zajděte. Popovídejte si s prodavačkou, od toho tam jsou. Zeptejte se, co je to za druh hada/pavouka/švába, kde se vyskytuje, co jí, jak dlouho žije. Prostě cokoli, co vás napadne. Seznamte se s předmětem vašich strachů co nejvíce. Pak se zeptejte, zda by se nedál pohladit. Už ten jediný dotek nebude nic příjemného. Avšak po několika pokusech už budete chtít to posunout dál a konečně tu „pekelnou zrůdu“ vezmete do rukou. S obrovským odporem a sebezapřením, ale přece jen to uděláte. A kdo ví, třeba si jednou takového kamaráda pořídíte domu.

Jsou samozřejmě i jednodušší a méně časově náročné způsoby, třeba hrst červů v dlani, či nasazování rousnice na háček, ale jsou to hrátky spíše pro mladé dámy.

 

 

Akrofobie (strach z výšky)/aerofobie

Postup je jasný už z prvního příkladu, proto jen velice stručně.  Nejlepší je začínat nějakou větší rozhlednou, výškovou budovou atd.  Až vás to po několik návštěvách přestane bavit, najděte něco horšího. Vyhlídkový let balónem, seskok padákem, cokoli. I kdyby ten strach byl jakkoli velký, po deseti návštěvách skydiving klubu to budete chtít zkusit také. Nebojte, nikdo vás nevyhodí pryč a skákat také nemusíte hned. Stačí si sednout na letišti do kavárny, popovídat si se sportovci a piloty, podívat se, jak skáčou jiní. A pak si ani neuvědomíte, jak budete sedět v pomalu stoupajícím letadle a těšit se na první seskok.

Algofobie (strach z bolesti)

Strach z bolesti, stejně jako ostatní naše strachy je mnohdy zvětšován. Zkuste ho ztlumit. Většinou se děsivě bojíme zlomenin a pak čtvrt hodiny skáčeme na zlomené noze, než si to vůbec uvědomíme. (To se mimochodem stalo před půlrokem mému známému. :) ). Bojíme se bolesti ve rvačce a pak po hospodském konfliktu si uvědomíme, že jsme ty rány nějak ani moc nevnímali. A to nemluvím o strachu z bolesti v zubařském křesle, který dokáže překonat pouze zcela reálná bolest z pořádného zánětu, kdy to bolí tak, že člověk není schopen zavřít ústa. Zkuste simulovat situaci, kdy dojde k bolesti. Navštivte několik klubů sebeobrany ve vašem okolí. Nenutím vás se tam zapsat a poctivě každý den dřít. Nemusíte. Podobné kluby obvykle nabízí první seznamovací trénink zcela zdarma. Obejděte několik škol jen tak na zkoušku. Zjistěte na vlastní, chráněné několika chrániči, kůži, že bolest z úderu není tak ohromující, jak si asi namlouváte. Jo, možná v určitých případech je hodně silná, ale pokud takovou ránu zmeškáte, nejspíše to stejně dál moc řešit nebudete : )

Osobní vývoj člověka.

 

Osobní vývoj jde ruku v ruce s překonáním strachů. Dá se najit spousta příkladů, ale pro naše potřeby zvolím fyzickou kondici, porážku zvířete, překonání nepříjemných fyziologických pocitů (chlad, horko, hlad, žízeň, nedostatek spánku a mnoho dalšího). Samozřejmě v rámci psychologické přípravy teď jde hlavně o mentální zocelení nebo alespoň o ztlumení psychologických zábran, nechuti se hýbat, vidět krev apod. Zkušenosti a dovednosti získané porážkou či týdenní dietou berme teď jako bonus navíc.

Pokud vás napadnou další možné směry vývoje člověka využitelné pro přežití a život v přírodě, pište do komentářů.

O fyzické kondici není třeba se moc rozepisovat, je jasné, že čím lepší bude, tím máte větší šance na přežití. Běhejte, posilujte, cvičte a nezapomínejte se dobře protáhnout. Víc k tomu vám neřekne nikdo.

Porážka zvířete je téma, které se v nácviku survivalu či při provozování „kopečkového“ (na kopci za barákem) bushcraftu docela často zanedbává.

Skutečně, v posledních dvou letech se v ČR vyrojilo velké množství všelijakých kurzů přežití, ať už provozovaných profíky z armády, či laiky a nadšenci. Ale prozatím jsem ani v jednom popisu kurzu nenašel ani zmínku o lovu zvířete či jeho porážce. Umíte to? A co zabití a vykuchání ryb? Jasně, mezi čtenáři tohoto webu je dost zkušených zálesáků, ale co ostatní? Vím, že lov za pomocí pastí je v ČR zakázán, ale zabijačka či porážka králíků nikoliv. Stejně tak si prozatím můžete koupit živou rybu a připravit pro rodinu večeři. Jen tak, abyste to alespoň jednou v životě zkusili. Raději dnes, ve sterilní atmosféře a s připojením na internet, kde se můžete podívat na videonávody, jak na to. Později, ve stresu, po dvou-třech dnech bez jídla, to může být mnohem nepříjemnější. Měli byste dopředu počítat s tím, že kapra neklepnete hned napoprvé, že slepice dokáže zdrhnout i s useknutou hlavou, že heboučký a slaďoučký králík pouští z čumáčku krvavé bublinky, že postřelený zajíc brečí jako malé dítě. Je to realita, a je potřeba se na takové věci připravit předem.

To nejlepší na konec. Porazit zvíře, vykuchat ho a připravit si jídlo zvládne většina z nás. Kdo ale ví, jaké pocity zažívá člověk, který již týden nejedl, nebo den nepil? Dva dny nespal? Zkuste se připravovat i na takovéto věci.

Poznávejte své vlastní tělo, poznávejte své chování. Někdo začíná být vzteklý a podrážděný už když vynechá oběd. Někomu se dělá blbě, pokud nemá pravidelný přísun cukrů. Je důležité vědět, co od svého těla a mozku můžete čekat.

Uvedu několik organizačně jednoduchých cvičení (pokud je budete chtít zkoušet, tak ideálně v domácím prostředí, kde můžete kdykoli takové cvičení přerušit):

Dvanáct hodin bez jídla a pití. Vůbec. Bez jídla proto, že pro jeho trávení organismus potřebuje vodu a váš stav by se pouze zhoršil.

Tři plné dny bez jídla. Déle to nemá moc smysl, protože po třech-čtyřech dnech se organismus přenastaví na spalování vnitřních zásob a pocit hladu zmizí. Tady musíte HODNĚ pít a nejlépe nasadit i nějaké multivitamíny. Počítejte s průjmem, sem tam s bezesnou nocí, narušenou koncentrací atd.

24-36-48 a více hodin beze spánku. Pokud to budete zkoušet, v žádném případě ne venku a už vůbec ne třeba za volantem. Není to nic příjemného a bezpečného. Počítejte se halucinacemi (sluchové, zrakové, čichové), silnou bolestí hlavy, zvýšenou teplotou atd. V krizové situaci se to dá vydržet, avšak daleko lepší je najít pár hodin pro spánek a pokračovat dál s čerstvou hlavou.

Proč je potřeba něco takového dělat? Protože pokud o sobě budete vědět, že bez jídla jste podrážděný a výbušný, bez cukrů omdléváte a beze spánku vidíte za každým stromem medvědy, dokážete se na to připravit, nebo při nejhorším alespoň upozorníte na tyto vlastnosti ostatní členy skupiny. Pak jejích touha vás zabít možná alespoň trochu poklesne… :)

P. S. Berte tento článek jako pahýl, který v následujících pár dnech budu upravovat. Nemám teď moc času, tak ho prozatím zveřejním alespoň takto.

  1. vaclavCZ says:

    Skvělý článek jen tak dál.

  2. wesli says:

    Povedenej članek jen tak dál :)

  3. David says:

    Jj, super, už se těším na další.

  4. Hannah says:

    Jo jo, to s těma zlomeninama je pravda, vždycky mi to přišlo úplně děsný a nechutný a tak vůbec… pak jsem jednou spadla z kola, tak jsem ho sebrala a jela 10 km domů, a tam jsem šla za mámou a ptala jsem se kde má šitíčko, protože jsem si na koleni roztrhla kalhoty… a zároveň v kuchyni seděla teta, která je lékařka, koukala na mě a řekla „ty máš zlomenou ruku!“:-)
    (ruka byla opravdu ruka, ne paže – měla jsem zlomené dvě ty kosti které jsou mezi zápěstím a prsty)

    A to o tom cukru je pravda… ale pozor, „cukr“ není jen ten bílý prášek, takže se mrkněte na nějakou stránku pro kulturisty nebo pro ženský a najděte si návod na dietu bez sacharidů (může se taky jmenovat „bez karbohydrátů“) – např. Atkinsonova dieta, a zkuste se tak pár dní stravovat.
    Výhoda je, že pak si za 8 kč koupíte čtyři rohlíky a budete mít pocit, že jíte největší lahůdku světa.

    • petr says:

      jo zlomenou ruku sem mněl taki zhruba vtěch mistech ale poznal sem to a dělal si s toho srandu bili tak dobře přeražena že v mistě gde to neni možni šla ohnout o 90 kamoš se stoho poblil a kamoška ondlela

  5. Marci says:

    Je dobré znát své reakce.

  6. Miszak says:

    s tou slepicí to je pravda. Babička mi vyprávěla, že kdysi usekla slepici hlavu a tu to tak naštvalo, že se sebrala a utekla a babička ji už nenašla a to ji nehledala sama :-)

  7. Barča says:

    S tou slepicí je to pravda.. viděla jsem to na vlastní oči. Mí rodiče mají farmu a když sekali hlavu kohoutovi jeho tělo zdrhlo a nabodlo se na zkřivený plot.

Leave a Reply to Barča

Protected by WP Anti Spam