Přežití 2012 – Den, kdy se podělalo všechno
Tak moc jsme se snažili připravit se na přežití, až jsme to posrali dřív, než to celé vůbec začalo : )
A připravovali jsme se opravdu důkladně (viz link). Na pátek bylo naplánováno volno, veškerá práce byla přesunuta na jiné lidi a my jsme si tedy mohli vychutnat den plný průserů v plné síle. Ani nevím, kdy to začalo. Spousta malých drobností a kravin nakonec vyústila v naprosto zoufalou porážku hned po startu.
Moc dobře jsem věděl, že boty Prabos jsou nanic a že na Přežití si vezmu jiné. Vysoké a mnohem těžší, nicméně vyzkoušené a spolehlivé. Ne, stejně jsem musel na přípravnou vycházku obout Prabosky. Proč? Netuším. Demence. „A co když se to třeba náhodou zlepší a nebudu muset s sebou tahat těžší boty?“ Nezlepšilo a výsledek se dostavil hned po příjezdu domu. Na fotce jsou chodidla (druhé vypadá velmi podobně) po týdenním hojení, těsně před odjezdem na Přežití.
Ale co už, byl jsem pevně rozhodnutý zopakovat hrdinský čin Alexeje Maresjeva a dojit do cíle. On ten litr za registraci do soutěže slouží jako perfektní motivační prostředek 
Sraz pro účastníky letošního Přežití byl ve znojemské faře v 19.30. Cesta z Prahy dle navigace měla trvat něco málo přes 2 hodiny. My, jakožto vždy připravení borci, jsme vyrazili raději dřív, už v 15.30, abychom se pak na místě v klidu najedli. Dvě hodiny času v zásobě. Když po 40 minutách jsme se vraceli na místo startu kvůli naprosto zmatené navigaci, stále jsme byli v klidu. Pak následovaly různé uzavírky a výluky na silnicích, spousta kreténů-sebevrahů na dálnici a málem zapálená benzinka.
Na faru jsme dorazili jako poslední, cca 20 minut po termínu.
Po krátké instruktáži a představení jednotlivých teamů jsme dostali cca hodinu na vyřízení administrativních věcí, zvážení jídla a poslední přípravy.
Ve 21:15 následoval přesun na autobus. Tady mě zarazil fakt, že na 64 lidí se zajistil autobus se 40 místy, ostatní museli sedět/stát v průchodu, což muselo být docela nepříjemné, zvlášť pokud máte celou cestu zavázané oči. Ale všichni to přežili naprosto bez úhony a přesně ve 22:00 jsme byli v cíli.
Cestou nám pustili schizofrenní pohádku o dostizích, které uspořádali kapr, kočička a orel a ze které jsme měli poznat místo dalšího setkání. A to nás odrovnalo. Nebyli jsme schopní určit, kam máme jit. Vůbec, nešlo to. Pokud někdo měl tip, musel se zařadit do fronty, která směřovala k jednomu z pořadatelů a on to buďto potvrdil a vydal další rozkazy, nebo odmítl a muselo se přemýšlet dál. Borci, co přežití absolvovali již několikrát, tipli místo hned, jak vyšli z autobusu. U nás to dopadlo tak, že kolega šmejdil po mapě a snažil se pochopit, kam že to máme jit a já jsem stál frontu. Po vyslechnutí odmítavé odpovědi jsem se znovu zařadil na konec a čekal na další kolegův tip. Když na místě nezůstal nikdo, kromě nás, tak jsem tupě tipoval různá místa, kde by to mohlo být, a čirou náhodou se trefil. Na hodinkách bylo něco kolem 23:00. Tipováním jsme prosrali hodinu.
Sotva se vydáme na cestu, kolega smutně oznamuje smrt čelovky. Urval se plast, držící gumový popruh (komu se to kdy stalo?). Náhradní baterku nemáme. Tadáám, den plný radostí a překvapení pokračuje. Za svitu jedné zbylé pospícháme dál.
Pospícháme cca hodinu, předbíháme několik dvojic, dobíháme skupinku cca 7 dalších… A dál už to bylo snadné. Odbočujeme někam úplně do hajzlu, radujeme se z toho, že jsme nechali většinu teamů za sebou, kolega hlásí, že jdeme naprosto blbě a časový limit nám neumožňuje se vrátit. Pak už se volalo pořadateli o odvoz na základnu, kdy nám do cesty postupně skočily 3 srnky, stádo divočáků a kočka a jen díky reakci řidiče a malé rychlosti jsme si neulovili večeři. Perfektní tečkou na závěr celého dne bylo auto, které kolega zaparkoval na pozemku vinárny, jež má přes noc jaksi zavřeno. Tudíž nám padly poslední zbytky plánů (vrátit se do Prahy a pořádně se opít ). V nabídce zůstala pouze sprcha a spacák.
I přes veškeré naše přípravy jsme tedy, jak dva idioti, naprosto ostudně vypadli jako první, cca 3 hodiny po startu.
Nedostatkem z naší strany byla moje vrozená topografická demence a fakt, že kolega v noci s mapou toho moc doposud nenachodil. Nic dalšího jsme bohužel ovlivnit nemohli. Krásná ukázka toho, jak i přes veškeré přípravy všechno může jit jinak a je třeba s tím počítat a smířit se.
Nevím, zda to zkusíme příště, uvidíme dle situace v práci. Teď se však chystáme na výlet do Černobylu (viz PostApo.cz), tak snad tam to dopadne lépe!
A pár mizerných fotek na závěr, třeba někoho z účastníků potěší.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Bushcraft komunita: prosinec 2014 – leden 2015
„Litevský kosmonaut“
Co se stalo pod Horou mrtvých? + video
A vítězem se stává….
Opinel 12 – foto recenze
Spolupráce s obchodem baterky-noze.sk!
Multifunkční ultrazázrak, aneb lopatka Mil-Tec
Mora Frost – foto recenze
Akce Bushcraft/Survival 2011!
Máte svůj web?
Jak se žije na poloostrově Jamal – Foto reportáž
Karta na přežití
Leave a Reply to Pecan
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
Tie nepríjemnosti nezávidím, to ozaj zamrzí. Z turistiky poznám pár prípadov keď sa niejaká drobnosť spojila s inou a skomplikovala výlet, akurát sme neboli obmedzený časom teda to šlo.
Tá čelovka nešla opraviť v teréne? V batohu by sa našlo niečo na opravu, či nie?
Urval se plast držící popruh. Čelovka normálně svítila, jen nešla nosit na hlavě a držet ji za chůze bylo zbytečné. Nic hrozného, jen další drobnost, co zamrzí a rozladí.
Nosievam so sebou niečo medzi KPZ a EDC, je tam aj sviečka, kúsok drôtu a kancelársku spinku. Na turistických chodníkoch, začali meniť staré zničené plechové tabuľky (tie ukazovatele smeru) za plastové a už som ich pár našiel urvaných. Na sviečke zohrejem drôt, vypálim dierky a potom tým drôtom namontujem. Niečo podobné by šlo spraviť aj s čelovkou ( ale ako píšeš, ide len o drobnosť, ktorá mrzí, nie o najhoršiu vec čo sa môže stať, ale ak už, nech tu je inšpirácia ako opraviť…)
Super článek
. Kdyby nebylo problémů, nedělali by jsme všechny tyhle kraviny. Za rok to zkuste znova!
Tak aspon jste se trochu pobavili..mam tyhle hry rad akorat nechapu co to ma spolecnyho s prezitim..pripomina mi to takovy ty vysokoskolsky hry ve stylu rozlusti sifru a pokracuj na dalsi stanoviste..
Víceméně tak, no. Ale dostali jsme na mail pár tipů na uspořádání vlastní hry, vyloženě na přežití, evakuaci, první pomoc, lov a další věci, tak teď přemýšlím, kde na to najít čas a někdy v dohlednu zkusit zorganizovat.
To by bylo super!
Zdravím.
Jakožto skaut, lesník, myslivec a milovník přírody bych se taky rád zůčastnil nějakého ostřejšího survival-závodu který jsi nadhodil. Ale protože jsem v lese víc než doma, vím že to je v našich podmínkách „skoro“ nemožné… Jednak jsou lesy na našem území hodně frekventováné turismem i těžbou a jednak do pořádného survivalu patří i lov… A to je ten kámen úrazu. Skoro na každém kroku je žebřík nebo kazatelna a riziko že tě chytí při pytlačení je velmi vysoké a pro hru jaksi nežádoucí. Kdyby jsi ale skutečně uvažoval o něčem podobném, nebylo by špatné podívat se po cizině. Mám velmi dobré zkušenosti s Ukrajinou (konkrétně Podkarpatská Rus): Velké lesní porosty občas poloniny, dobře zazvěřené, turistický ruch nestojí ani za zmínku v průvodci. Dále možnost potkat lovce je stejná jako že tam potkáte Lamborgini a v neposlední řadě… Když by šlo vážně do tuhého, přece jen to byla část naší vlasti, v pohodě se domluvíte a lidé jsou vstřícní.
S lovem to nemusí bejt zas tak složitý. Rybáři nejsou omezení tím, že by jejich lov ohrožoval okolí a jednodenní lístek se dá pořídit za pár peněz. V případě podobnýho závodu by se třeba dala domluvit i nějaká výjimka v povolených způsobech lovu
Tohle jako bylo přežití ? a to jste si to troufli napsat bez uvozovek ?
spíš bych to nazval asi jako „pochod s mapou neznámo kam“
doplňuju.
Chvíli po tom, co jsem napsal komentář výš sme s kamarádem vyrazili na pochod, 65km v kanadách, maskáčích, tričko, batoh… polní láhev s vodou, křesadlo, nůž a mikina, pak sme měli mobil a lékárničku jako poslední záchranu.
Chodili sme lesama a snažili se, aby nás vidělo co nejmíň lidí.
Nevím, jestli je víc přežití toto, nebo orientační závod.
Prabos? tak na ty boty si nemůžu stěžovat, tento víkend jsem v nich pokořil nejvyšší horu západních Tater, Baranec (2185) a bez puchýřů, jestli to nebude i nohama
Jinak taky bych to začlenil spíš pod orientační pochod než přežití. Ale to je jen můj názor
Ví se už datum dalšího závodu?
Od kolika let je možné se zůčastnit?Je li to možné ,napište mi prosim na mai (js.flinx@email.cz
Hehe, Přežití. na fotce 006 sme já a Tereza.
Sice sme byli v domovském kraji, doslova za humny od baráku (startovalo se cca 2km od vsi kde bydlím) tak to nebyla úplná sranda. Časový limity, kilometry navíc, za nesplněný úkoly… Říkáte že to není přežití, ale tu nejde o survival… btw admine, jedete znovu? my určítě:-)
P.S. : existuje spousta survival závodů…
Boty chyba, ale chápu, taky jsem si takhle naběhl, když jsem se rozespalý automaticky obul do křápů, které byly první po ruce.
Ale jakožto skautík, vždy připraven s sebou zásadně tahám čelovky dvě, klasickou + malou rezervní, náhoda je blbec a obzvlášť na mne vysazený. Tak proč mu to usnadňovat….