Smrt na vrcholu – Everest pokrývají mrtvoly
Výstup na vrchol nebo lidský život?
„Na cestě k vrcholu jsem prošel kolem dvou čerstvých mrtvol. Lidé si uvědomovali, že umírají, ale už neměli síly odplazit se stranou. Zůstávali ležet připoutaní k lanu a ostatní horolezci přes ně přešlapovali.
Jednoho z dalších ležících na cestě jsem poznal, byl to Aydin Irmak z Turecka, seznámili jsme se v táboře. Byl v bezvědomí, neměl rukavice ani kyslík. Dokonce sundal i helmu. Vzdal to a čekal na konec. Ostatní procházeli kolem něj, ale já jsem si uvědomil, že pokud to udělám také, určitě zemře. Věděl jsem, že se musím pokusit ho zachránit.“
Ne, nejedná se o smyšlený příběh a ani to není historka z dávné minulosti. Stalo se to v květnu 2012. 24letý Izraelec jménem Nadav Ben Yehuda tehdy vzdal vlastní rekord, aby zachránil tureckého horolezce. K vrcholu mu zbývalo pouhých 300 metrů. Kdyby dal přednost osobním ambicím, stal by se nejmladším Izraelcem, který kdy Everest zdolal. Rozhodl se ale zachránit lidský život a je světovým hrdinou. Většina horolezců, které potkal během svého devítihodinového sestupu do základního tábora, odmítla jakkoli pomoct. Raději nereagovali, uhýbali pohledem a šli dál svojí cestou.
Psal jsem o tom ZDE.
A jak se ukazuje, není to vůbec nic neobvyklého. Z největší hory světa se během posledních let stal cirkus, který láká další a další zájemce a vybírá si svoji krutou daň.
Řekli jsme mu, aby usnul a poklidně zemřel.
Rozhodně se nejedná o ojedinělý příklad. Jihoafričan Andre Bredenkamp po svém úspěšném zdolání Everestu v roce 2004 vzpomíná: „Byla to moje první osmitisícovka. Nutil jsem se, abych to nevzdal. Na každý můj krok připadalo 10-15 nádechů. Ten den zemřeli tři Korejci. Jeden z nich si zlomil nohu. Kolem něj stálo několik lidí a on je prosil, aby ho opustili. Podívali jsme se na sebe a šli dál. Nikdo ho nemohl odtáhnout dolů či nějak pomoct, neměli jsme na to kapacitu. Sami jsme stěží stáli ve vzpřímené poloze. Byla velká zima a málo kyslíku. Ukryli ho náhradní bundou a zasypali sněhem. Řekli jsme mu, aby usnul a poklidně zemřel.“
David Sharp – Smrt online.
Další mediálně velmi známý případ se odehrál v roce 2006. Učitel matematiky z britského městečka Gainsborough si objednal přes společnost Asian Trekking samostatný výstup na Everest. Zaplatil pouhých 6200 USD, cca pětinu obvyklé taxy. Stačilo mu to jen na základní podporu, to znamená na stan a kuchaře v základním táboře. Neměl dokonce ani vysílačku pro spojení se zástupcem Asian Trekking. Na cestu se vydal s minimální zátěží, místo běžně doporučovaných pěti lahví s kyslíkem nesl pouze dvě. Na vrchol dorazil. Během zpáteční cesty, ve výšce 8500 metrů, anglického horolezce opustily síly. Ukryl se v malé jeskyni. Ostatní procházeli kolem. Údajně si mysleli, že odpočívá.
Ten den na své cestě k vrcholu tělo umírajícího Angličana Davida Sharpa postupně překročilo přes 40 horolezců. Jedním z nich byl slavný a ostře sledovaný horolezec Mark Inglis, zdolávající tehdy Everest bez nohou, na protézách z uhlíkového vlákna. Nabídl Davidovi kyslík a šel dál.
„David byl téměř mrtvý. Neměl kyslík a ty jeho rukavice… V takových rukavicích není možné přežít na Everestu. Dáli jsme mu kyslík, ale bylo příliš pozdě. Šli jsme dál. Přede mnou kolem něj prošlo 39 lidí a nikdo se ani nezastavil, kdežto já jsem se snažil pomoct. V takové výšce mozek bez kyslíku téměř nefunguje. Je to natolik náročné, že na pomoc jiným nezbývají síly. Lidé si myslí, že hlavní je dostat se na vrchol, ale hlavní je přežit. To byl můj cíl. A asi se neshodoval s cílem Davida Sharpa.“
Deset hodin poté k vrcholu dorazila další výprava. Její součástí byl také filmový štáb natáčející dokument pro Discovery Channel. Natočili umírajícího Davida a zkoušeli s ním udělat rozhovor.
Ten však byl velmi stručný.
„Kdo jsi?“
„Jmenuji se David Sharp, jsem tu s „Asian Trekking“ a jen se chci trochu vyspat.“
Poskytli mu zásobu kyslíku a nechali samotného. David Sharp zemřel.
Inglisovo prohlášení pobouřilo horolezeckou komunitu. Byl na cestě k vrcholu, kyslíku měl dostatek, takže rozhodně nešlo o život, nýbrž o rekord. Riskoval pouze svoji šanci dosáhnout vrcholu.
Sir Edmund Percival Hillary vydal v 23. května 2006 prohlášení, ve kterém apeloval na všechny alpinisty, kteří prošli kolem umírajícího Davida Sharpa: „ U nás v expedici v roce 1953 bylo naprosto nemyslitelné, abychom nechali umírat někoho, kdo se ocitl v nesnázích. Lidé ztratili ponětí o lidských hodnotách. Náročnost práce ve velké výšce není omluvou. Zdá se mi, že celkový stav expedic na Everestu je hrozivý. Lidé mají jediný cíl – dostat se na vrchol. Nezajímá je nikdo, kdo potřebuje pomoc. Ale lidský život byl, je a bude daleko důležitější, než vrchol hory.“
(Above 8,000 meters is not a place where people can afford morality) – Japonský alpinista
Vzhledem k velké finanční náročnosti evakuace těla zesnulých většinou zůstávají ležet na svých místech a slouží dokonce jako orientační body pro ostatní alpinisty. Jedním z nejznámějších příkladů je tělo Inda Tsewanga Paljora, který spolu s dalšími dvěma pohraničníky zemřel při sestupu 10. května 1996. Skupina horolezců z japonské univerzity Fukuoka musela tehdy čelit obvinění ze strany Indo-Tibetské pohraniční služby, dle které japonští horolezci na své cestě k vrcholu zcela ignorovali a obloukem obcházeli jejích umírající příslušníky.
Americký spisovatel John Krakauer, který ten den Everest úspěšně zdolal, ve své knize „Into Thin Air“ uvádí: „Nebylo řečeno jediné slovo, nepodělili se ani o vodu, ani o jídlo, ani o kyslík. Japonci šli dál…“
A i přes to, že veškerá obvinění nakonec byla postupně stažena a oficiální verze udává, že „nedorozumění vzniklo kvůli poruchám ve spojení mezi indickými horolezci a jejích základním táborem“, nepříjemné pachuti se ten příběh stejně již nikdy nezbaví.
Ostatně jeden z japonských alpinistů během vyšetřování sám podotkl: „Výška 8000 metrů není místo, kde si můžeš dovolit nějaké morální principy“.
Tělo Tsewanga Paljora nyní pro ostatní značí výšku 8500 metrů. Slangově se tomuto bodu s notnou dávkou cynického humoru přezdívá „Green boots“, kvůli jasně zeleným horolezeckým botám, které měl Paljor ten den na sobě. Kolem těla jsou také poházeny prázdné kyslíkové bomby.
Vzhledem k tomu, že v dnešní době se na Mount Everestu nachází přibližně necelých dvě stě těl, stále častěji se ozývají hlasy žádající jejích vyzvednutí a následný řádný pohřeb.
„Na jednu stranu mrtvoly na trati jsou dobrým příkladem. Připomínají nám, že člověk musí neustále dávat velký pozor. Nicméně každý rok stoupá počet pokusů o výstup, tudíž statisticky bude stoupat také počet mrtvých. To, co je pro nás v běžném životě naprosto nepřijatelné, ve velkých výškách se považuje za samozřejmost. Nelze však i nadále chodit mezi desítkami ležících všude kolem těl a dělat, že je všechno v pořádku.“ – Alexander Abramov, 7 Summits Club.
Statistika úmrtnosti:
I přes to, že ze všech osmitisícovek na Everestu zemřelo jednoznačně největší množství lidí, nemá zdaleka nejhorší statistiku úmrtnosti. Tu se svými 37,91% vede Annapurna. Následují K2 s 23,24% a Nanga Parbat s 22,30%. Everest má „pouhých“ 5,70% a nachází se tak na 10. místě v tabulce.
Zajímavost pod čárou:
Bohužel tyto události se dějí nejen na té nejvyšší hoře světa. Několik podobných případů se v nedávné minulosti odehrálo také i v Tatrách. Například v roce 2010 náhodní turisté našli silně vyčerpaného a podchlazeného 59letého Čecha, kterého za deště ponechali v horách dva jeho „kamarádi“. Sami se vydali ukrýt do chaty. Muž přečkal noc, ráno však již nebyl schopen v cestě pokračovat. Měl navíc vybitý telefon, takže si ani nedokázal přivolat pomoc.
Další příklad, který se odehrál před měsícem v Západních Tatrách, tak šťastně nedopadl. Čtyři turisté se tam rozdělili na dvojice a ti slabší zůstali daleko vzadu. Do údolí k chatě nedošli. Jednoho našla přivolaná Horská služba, ten je zavedl na místo, kde zanechal čtvrtého turistu. Bylo však příliš pozdě, muž již nejevil známky života.
Celková tabulka úmrtnosti na osmitisícovkách platná pro rok 2008
|
Hora |
Počet výstupů |
Smrt během sestupu |
Smrt během sestupu, % |
Celkem mrtvých |
Úmrtnost, % |
|
Annapurna |
153 |
8 |
5,23 % |
58 |
37,91 % |
|
K2 |
284 |
24 |
8,45 % |
66 |
23,24 % |
|
Nanga Parbat |
287 |
5 |
1,74 % |
64 |
22,30 % |
|
Kančendženga |
209 |
8 |
3,83 % |
40 |
19,14 % |
|
Manáslu |
297 |
4 |
1,35 % |
53 |
17,85 % |
|
Dhaulágirí |
358 |
5 |
1,40 % |
58 |
16,20 % |
|
Makalau |
234 |
11 |
4,70 % |
26 |
11,11 % |
|
Gašerbrum 1 |
265 |
7 |
2,64 % |
25 |
9,43 % |
|
Šiša Pangma |
274 |
3 |
1,09 % |
23 |
8,39 % |
|
Everest |
3 684 |
56 |
1,52 % |
210 |
5,70 % |
|
Broad Peak |
359 |
5 |
1,39 % |
19 |
5,29 % |
|
Lhotse |
321 |
3 |
0,93 % |
11 |
3,43 % |
|
Gašerbrum 2 |
836 |
4 |
0,48 % |
19 |
2,27 % |
|
Čo Oju |
2 668 |
8 |
0,30 % |
39 |
1,46 % |
|
Celkem |
10 229 |
151 |
1,48 % |
711 |
6,95 % |
Článek vyšel v časopise Outdoor magazín (prosinec 2013/leden 2014).
Brzy sem přidám odkaz na stažení v .pdf, ale doporučuji spíše zakoupit časopis, je tam dost zajímavých článků.
Mimochodem, když už to vypadá, že se tam začnu objevovat pravidelně, udělám časopisu malou propagaci:
Tradiční český časopis o cestách, přírodě a poznávání vlastních limitů. S jeho pomocí najdete snadno alternativu k tradičnímu pojetí dovolené stejně jako tipy na poznávání Česka, ale i blízkého zahraničí. Aktivně vyhledává nové trendy v trávení volného času od oddechových až po ty adrenalinové. Pomáhá zorientovat se v pestré nabídce outdoorové výbavy i destinací.
A na závěr fotky těl z Everestu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Beara Gryllse málem zabila kamera!
„Litevský kosmonaut“
Igor Grudcinov – Boj o přežití na Sibiři
Co se stalo pod Horou mrtvých? + video
Závod „Přežití 2012″ startuje 18. května!
Švéd přežil dva měsíce pod sněhem v autě
Nebezpečné útoky pumy americké
Tim Treadwell – Mezi medvědy Grizzly
James Kim – Boj o holý život
Hiró Onoda – rozhovor
Hiró Onoda a jeho soukromá válka
Vadim Nesterchuk – smrt v poušti
Leave a Reply
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
Dosť silný článok.. pri tom keď mám turistiku rád, predstava že by som mal nepovšimnúc si ničoho prejsť „v kľude“ okolo zomierajúceho či už mŕtveho turistu – človeka.. je desivá.
Myslim si, že lidi, který lezou na osmitisícovky i s tím, že to nepřežijou tak trošku počítaj.
Každopádně bych chtěl vidět jak člověk, kterej leze na osmitisícovku a sám má dost a je rád že nechcíp tak tam někde odsekává každejch 300m zmrzlýho člověka od skály. Takže to tak trošku chápu, i když to neobhajuju.
Lezení na velehory je sportovní výkon a boj se smrtí. Fyzická příprava, vybavení, oblečení, to vše je opatření proti tomu, aby člověk při výstupu neumřel. Někdy to ale nestačí. Musí to tak být a proto to má tu váhu. Smutné na tom je to, že tam leží nepochováni. A na otázku – proč to vlastně dělají odpovím takto: Kdyby mi bůch na začátku mého života dal nabídku, že když nebudu dělat hlouposti, nebudu riskovat život a že budu jen zdravě jíst, tak že mi zaručí život do stovky bez nemocí a starostí, asi bych si s ním plácnul. Jenže pak to domýšlím dál. Je mi už sto. Stejně umírám. Sedím sám v křesle a je mi do breku. Můj život vlastně za mnoho nestál. Strašně závidím těm, kteří tu již sice dávno nejsou, ale žili naplno. Lezli, skákali, lítali, jezdili na motorkách, cestovali, atd. Asi bych takové úmluvy litoval. A proto žádnou nechci!!
Vorel: Super a krasne napisane.
Inak ja tym ludom co im nepomohli nezazlievam. Sami maju problemy so sebou a riskovali by vlastnu smrt. V tej vyske je tazke robit aj najjednoduchsi pohyb, nie to este tahat 80kg cloveka. Keby sa mu snazil pomoct znamenalo by to smrt pre dvoch. Tam je naozaj maximalna pomoc, dat mu dalsiu flasu kyslika. Nic ine sa robit neda.
Že by ve stovce tvůj prožitý život nestál za nic, kdybys neriskoval a nedělal hlouposti? Co tak raději dělat věci, které většina lidí bez problémů přežije a na které bys pak mohl být ve stáří pyšný a rád na ně vzpomínal? Pokud se někdo rozhodl dělat všechno pro to, aby umřel ještě mladý, je to jeho volba, ale rozhodně už nebude mít možnost na ten poslední adrenalinový zážitek ve stáří v křesle vzpomínat.
Velmi správně, také si nemyslím, že je nutné aby šlo člověku o život aby se cítil naplněný. Babička zažila dvě války a jak byla ráda, že může žít v klidu. Takový názor jako má pan Vorel je demostrace hlouposti. A co byste si říkal ve chvíly, když byste ve 30 umíral na svou troufalou hloupost? Děkoval byste? Těžko! Život má sám osobě dost nástrah na to, abychom si ještě svou hloupostí přidělávali další. Jistě, je třeba se pokoušet a posouvání hranic, ale vše má mít svůj rámec. A ten byl rozhodně dávno a několikanásobně překročen v případě výse uvedeného lezectví. Naprosto to změnilo můj názor a těmi lidmi opovrhuji.
Je to strašné, čeho je člověk schopný….
Smutný a silný článek, ale zároveň mě rozesmálo : ,,Green Boots´´
Na každém zlém je něco dobrého ..
Honza: „Smutný a silný článek, ale zároveň mě rozesmálo : ,,Green Boots´´
Na každém zlém je něco dobrého ..“
promiň, ale to si nejsem jistý tvou emoční zralostí, případně duševním zdravím..
možná’s jen neobratně formuloval..
nehodnotím tě, jen tě vybízím k revizi svých postojů a žebříčku hodnot..
přečti si definici cynismu.. cynismus není ani ironie, ani sarkasmus.. to je ještě jiný level..
a není to rozhodně ctnost, ani obdivuhodná vlastnost..
zmínka o „green boots“ vykouzlí (nechtěný) úsměv asi každému
Jinak ze všeho nejhorší vlastnost, Miloši, je pokrytectví … a pokrytectví rozhodně není „emoční zralost“, ani „duševní zdraví“
Nehodnotím tě, jen „vybízím k revizi tvých postojů a žebříčku hodnot“
nemluv za všechny, mně zmínka o „green boots“ žádný úsměv nevykouzlila.. a pokud vykouzlí, tak ještě nemusím psát o smrti druhého, že mi v jistém smyslu přináší potěšení.. ale to je věc vkusu..
pokud mne nazýváš pokrytcem, a že to jasně naznačuješ, tak tě nevybízím k revizi tvých postojů a žebříčku hodnot, ale posílám tě do prd…
za všechny obyčejně mluví ti, kteří své jednání považují za následování hodné, přičemž si nepokládají otázky a nikdy o sobě nepochybují.. takových je velmi mnoho, setkáváme se s tím běžně..
a možná snad ještě.. nesouhlasím ani s tvým dojmem, co do postavení pokrytectví na stupnici lidských vlastností.. pokrytectví je nepříjemná charakterová vada, v určité formě, míře, s ním bojujeme každý..
ale zdaleka to nebude ta nejhorší lidská vlastnost..
tou je nevědomost, hloupost.. a z oné vyvěrá ještě několik dalších, pro nositele i pro okolí ničivějších vlastností, než je ono pokrytectví, které zde vyvoláváš a sesíláš na mou hlavu.. aniž bys mne znal :p
Nic proti ale kdyz by si tam zustal sam tak uz vidim jak tvoje rodina zaplati tu drahou cestu dolu (je to tam napsane) Tak aspon to beru tak ze to je podle ceho poznat! Ano je to lidsky hienismus ale zivot jde dal.
přesně řečeno Miloši, děkuji za dokonalý nahled a komentář!
Predstava cloveka s „nechtenym“ usmevem u pasaze se zelenymi botami me desi. Mne to zadny usmev nevykouzlilo a doufam, ze ani nevykouzli „vetsine“ (nedokazu hodnotit). Spis se zda, jako by mrtvoly na Everestu usnadnovaly rozhodnuti, zda tam druheho nechat, kdyz to udelali i ostatni. Umirajici clovek tam evidentne neni nicim vyjimecnym, cim vic bude mrtvol pribyvat, tim vic budou horozelzci zorientovani na ceste k vrcholu, to je vazne vyborna vec v dnesni pokrocily dobe techniky.
ti co lezou na osmitisícovky (i když je jich čím dál víc) prostě nejsou většina a pojmenování orientačního bodu podle pohorek mrtvého kolegy svěčí o jejich dost černém smyslu pro humor, ikdyž nepobaví a spíš zamrazí, a o tom, že jsou si vědomi tenké hranice od toho, aby přidali další orientační bod pojmenovaný podle barvy jejich vlastních pohorek
Klasika, obrat „nehodnotím tě“ a následuje hodnocení. Lukáš se s poznámkou o pokrytectví naprosto trefil.
Dalo by se taky polemizovat o tom, že nevědomost nebo hloupost jsou nejhorší lidskou vlastností. Stejně tak můžu říct, že je lepší bejt hloupej „dobrák“, než falešnej „inteligent“.
špatně rozumíš psanému textu.. já ho nehodnotil, jen vybídnul k zamyšlení.. zda je vhodné napsat, jak mne „toto“ rozesmálo.. i v případě zmíněného „nechtěného“ úsměvu..
polemizuj o čem chceš a s kým chceš, ale nevědomost je matkou zla.. ono veškeré zlo pramení právě z onoho.. můžeš mluvit o hloupejch dobrácích, ale oni ti dobráci, které ty snad myslíš, často nejsou vůbec hloupí a řídí se intuicí, velice chytře a prozíravě..
přičemž inteligenti mohou mít poruchu osobnosti, být psychopaty a chovat se v rozporu s veškerými dobrými mravy, přičemž díky skvělé schopnosti myšlenkových konstrukcí si mohou jakkoliv hloupé jednání zdůvodnit..
a Lukáš se netrefil, ale myslet si to klidně můžeš, řekl by Dude
Tak koukam, ze vy se tam potkat, tak se tam asi zakecate a nechate se tam navzajem
tak to asi jo
Tak tohle je fakt ubohý komentář. Jestli tě tohle pobavilo, je mi tě líto
Jestli tě tohle rozesmálo,tak zřejmě s tebou není něco v pořádku a měl by jsi vyhledat odbornou pomoc.
Pripajam sa k tym, ktori tvrdia, ze je to silny clanok. Pri jeho citani som z neho mala zimomriavky. Co je horsie, je spravanie sa ludi v horach. Je mi zle z takychto nahanacov rekordov, ktori idu naozaj (a nielen obrazne) cez mrtvoly. s takym clovekom by som v zivote nechcela ist ani len na prechadzku…okrem toho, ta posledna fotka, to by mala byt mrtvola Georga Malloryho, ktory sa v roku 1924 pokusil zdolat Everest spolu so svojim kolegom Sandym Irvinom. Daju sa k tomu najst informacie, ale pamatam si, ze tu fotku som videla v jednej knihe, ktora vysla pri prilezitosti 50. vyrocia prveho vystupu na Mt. Everest. Tu je link k clanku o Malloryho expedicii:http://zivot.azet.sk/clanok/760/zahada-storocia-bol-na-evereste-prvy-george-mallory.html.
Nikdo je tam lézt nenutil, vymysleli si to sami.
A kdyby měl někdo zachraňovat každého mizerně vybaveného, netrénovaného pitomce co si potřeboval něco dokázat, tak se nikdy nedostane dál než do třetiny cesty.
teba bi mali nechať zomreť vo výške 8500m bez kyslíku, to ti želám
Boze netrep ved ma pravdu nechapem preco niekto lezie do tych nehostinnych kopcov aby sa pozrel na nehostinne kopce z vysky ? nie to je ciste ego, machrovanie a ked to podcenuju debilita … ako chceli tak maju, nikto im za to nemoze
ego,machrování,debilita ? Ty zřejmě žiješ velmi nudný život,jen práce,spánek a internet,nic jiného,nemám pravdu? Protože jen takový člověk může napsat něco takového. Samozřejmě byla to jejich věc,museli počítat s riziky. Ale za to,by jsi je neměl odsuzovat,odvážil by jsi se tam ty? Myslím že ne. Někdo žije aktivně,sportuje a překonává sám sebe a někdo jen hodnotí a kritizuje. Samozřejmě,když někdo prochází v 8 kilometrové výšce okolo umírajícího člověka,rozhoduje o jeho činech výchova,srdce a odhodlání alespoň pomoct. (Alespoň se zeptat,uklidnit toho člověka slovy,dát mu kyslík.Ale prostě něco udělat.) Když člověk nevlastní nic z tohoto,neohlédne se a jde dál…
aaa pozor! Unikátní, následováníhodný, superaktivní jedinec, majitel a šiřitel pravdy, který hned umravní ty líné, neschopné budižničemy, že kde jako berou tu drzost mít názor, to je vyhrazeno jen vyvoleným jadincům jako vy! Sice s názorem na který reagujete nesouhlasím, ale je to vaše tupost, která mne donutila reagovat. Nechte si ty odsudky, nikdo vám na ně není zvědav!
Chápeš vůbec co to je lidskost??? Soucit?? Hlavně že si pomasíruješ ego že si vylezl na Everest a až budeš vyprávět, že si cestou mohl zachránit život, ale jen si ho překročil a šel dál protože bylo pro tebe DŮLEŽITĚJŠÍ vylézt na nějakou blbou horu, přátelé a rodiče na tebe budou určitě pyšní. Je mi z tebe špatně.
S tymto nazorom suhlasim. Je spravne odsudit vsetkych rekordu chtivych egoistov, ktori nepomozu v nudzi inym, no sucasne treba presne tak isto odsudit vsetkych idiotov, ktori sa kvoli pomasirovaniu svojho ega trepu do hor bez dostatocneho vybavenia, podpory ci skusenosti.
Lutuje tu niekto na mol ozratych vodicov, ktori sposobia dopravnu nehodu a zabiju pri tom nejakych nezucastnenych ludi? Chudatka, ved oni potrebuju pomoc… Ano, potrebuju, ale su minimalne rovnako zli ako ti, ktori im v nudzi nepomozu.
Co to uz bol za idiot napriklad ten David Sharp. Zaplatit co najmenej s absolutne mizernym a nedostatocnym vybavenim za vystup na Everest len kvoli tomu, aby som sa mohol pochvastat s nejakymi fotkami svojim kolegom?? Ved este pred zaciatkom vystupu muselo byt (tym skusenym) jasne, ze to nezvladne. Ak by zostup prezil, mal za egoisticku nezodpovednost skoncit vo vazenskej cele hned vedla tych, ktori mu nepomohli.
Z takovych horolezcu je mi zle. Vsichni kdo hledaji neco „pozitivniho“ neb to neodsoudi a polemizuji jsou zrudny vysledky teto doby. Driv by se to nestalo tak jak reagoval sir. Zijeme v zrudny dobe, lidi prosim zamyslete se nad tim a vratte smysl slovu lidsky!!!
Martino, v jaké nejvyšší výšce jste se kdy v životě nalézala? Rozumím. Sedla jste si na čtyřsedačku, a nechala se vyvézt někam děsně vysoko. A pokud by na výstupní stanici ležel na zemi člověk, který se nemůže postavit, a špatně dýchá, zajisté byste se u něj zastavila, a začala zjišťovat, co pro něj můžete udělat. Nakonec byste nejspíš zvedla horskou službu, a ta by se postarala o zbytek. Jak chvályhodné!!
No, a teď si představte, že ani vy vůbec nemůžete dýchat, nemůžete udělat jedinej zbytečnej krok, ani nikdo z kamarádů, a je jen na vás toho ležícího člověka dopravit PO UROLBOVANÉ SJEZDOVCE nějak dolů – žádná horská služba, ale vy. A přesně s tím minimem, co máte u sebe. Dáte to? Fajn. A teď bez té urolbované sjezdovky, dáte? Hm, tak to bych chtěl vidět. No, a teď si tu nesjezdovku ještě párkrát prodlužte, na určitá místa doplňte místo sněhu a ledu všude okolo i do cesty strmé skály, a můžete vyrazit zachraňovat neznámé zesnulé. Přeju vám, ať se vám u toho dobře dýchá ta třetina kyslíku, co v těchto výškách je.
Martino, nezlobte se, ale mluví z vás jen naprostá diletance…
Vojto nejsem Martina, ale odpovím Ti.Byl jsem v 5800m s 27kg na zádech. Nejsem bláhový a nesrovnávám to s 8000m, ale v horách jsem už nějaký kus života strávil. Zřejmě nesplňuji model „správného“ macho horolezce a proto na rovinu říkám, že pokud by mi někdo z mých kamarádů nebo i kdokoliv cizí umíral cestou na vrchol pod rukama tak udělám všechno možné i nemožné pro to, abych mu pomohl. Nedovedu si představit, že kohokoliv nechám bez mrknutí oka ležet, překročím ho a pokračuji dál na „vysněný“ vrchol. Samozřejmě mluvím o člověku v problémech, ne o dávno mrtvém a jsem si jist, že Martina mluvila právě o tomto chování. Tvá namachrovaná světácká poznámka o čtyřsedačce není na místě. Oproti tomu Martiny apel na návrat lidskosti tu sedí jak prdel na hrnec!
Tohle je článek. který zapůsobí asi na každého. Co je člověk ochotný podstoupit je jedna věc a druhá je když o tom co se na této cestě děje čte pěkně doma v teple. Ale rozhodnutí je na každém z nás….být tam a nebo tady…
pořád si nejsem jistý, zda se jedná o existenciální zkoušku, kdy jsou horolezci absolutně vyčerpání a ve změněném stavu vědomí (vyčerpání, málo kyslíku, strach o vlastní život), kdy upřímně nevěří, že dokáží pomoci, nebo je to jen projev narcisní společnosti a egoistické patologie… člověk to asi musí zažít, aby mohl soudit, ale i pak, výstup a sestup je vždy jedinečný, i když se jde stejnou cestou, proto si nejsem vůbec jistý, zda je vhodné moralizovat…
to se ptáš správně.. já také myslím, že nelze každého šmahem odsoudit.. nejde to.. ale je fakt, že podle článku je to tam málem jako na Václaváku a pokud by měl být pro každého nejvyšší hodnotou lidslý život, při výstupu, vždy je tam víc osob, které mohou jedinci pomoci (výprav je tam, jak ve frintě na klobásu), spojit síly.. bohužel z článku mám dojem, že je už jakousi „normou“ přijmout fakt, že pomocí druhému riskuji i vlastní život a není tedy, v tomto případě, až tak nemorální hledět si svého.. Myslím tím.. přijmout za hotové, že zdar není možný a rovnou odložit ono dilema a zavrhnout podstoupení rizika.. já nevím, jen se také ptám..
a spíš než bych chtěl s jistotou soudit, tak se raduju nad oním mladým Izraelcem.. i když, jeho zkušenost, kterou popisuje při záchraně Turka, když žádal pro umírajícího kyslík od ostatních a oni odmítli.. no, nevím.. jisté odsouzení asi na místě je..
chctěl bych také vědět, do jaké míry se na té situaci podepisuje ona finanční náročnost.. kdy jeden třeba léta šetří, shání sponzory.. a ví, že už třeba druhou šanci nedostane.. no, nevím..
Určitě to nelze snadno odsoudit, ale z příkladu je vidět že je možné někoho zachránit. A vím, že větší zážitek bude zachránit život než být jen jeden z mnoha kdo tam vylezl…
máš pravdu, Jardo.. ta fotka onoho izraelského kluka vedle zachráněného tureckého kolegy.. když znáš pozadí, tak normálního člověka dožene k slzám.. vedle toho každá fotka z vrcholu bledne a ztrácí význam.. přesně to jsem dnes říkal manželce, když jsem uvažoval o všemožných okolnostech, motivacích, variantách.. nelze víc, to bylo něco nádhernýho a ohromnýho, co dokázal izraelský kluk.. nejde víc, víc není..
souhlasím se Sirem Edmundem Hillarym a také s Milošem… dnes už jsou výstupy na osmitisícovky opravdu dostupné kdekomu, kdo má peníze a nezváží své fyzické možnosti. jistě, každý tam má co dělat sám se sebou, ale nedokážu se vžít do těch, kteří překračují umírající a představit si, co to udělá s lidskou psychiku. asi jsem měkká, ale pro mě by to byl zážitek na celý život, daleko silnější než samotné zdolání vrcholu. určitě ne každý má v té chvíli sílu někomu pomoct, ale při tom, jaké tam proudí davy mi neříkejte, že to není možné…
( myslím si, že by se měly zpřísnit pravidla, jenže vzhledem k tomu, jak dobrý je to byznys to asi hned tak nehrozí…
hory jsou nádherná a často nebezpečná výzva, ale jet tam s tím, že budu cestou překračovat mrtvoly, to teda pěkně děkuju… nehledě k tomu, že se z Himalájí stává skladiště kyslíkových láhví
Jsou země, kde se po autonehodě odstrčí auta na stranu včetně zraněných (kteří následně zemřou) a jezdí se dál. V jiných zemích je normální ujet od nehody a nechat klidně mrtvoly na ulici. Ostatní lidé proudí kolem a nevšímají si ničeho. Včasná pomoc by mohla zachránit život, ale nepomáhá nikdo. Někde se běžně nepustí zraněný do nemocnice, dokud nezaplatí. Klidně starý člověk nebo dítě, to nikoho nezajímá. Dominikánská republika, Vietnam, Thajsko, Čína… Pro Evropana šokující, tam zcela normální.
Uvědomme si prosím, jak je naše kultura odlišná a kam nás křesťanské hodnoty posunuly. Úcta ke starším, ochrana dětí, ochrana nemohoucích, zdravení a pouštění sednout. To zdaleka není ve světě samozřejmost! A jak vidíme na přikladech horolezců – pád do temnoty středověku je neuvěřitelně snadný. Od překračování mrtvol na Everestu k překračování zraněných na ulici je jen malý krůček.
No nevím, ono v té Dominikánské bude těch křesťanů podstatně víc než v Čechách.
Krestansky hodnoty nas posunuly???
) ja si cvrknu.
Posunuly asi jak koho. Viz Ježíšovo podobenství o rozsévači nebo o milisrdném Samařanovi.
Ale jinak je ta poznámka M. P. trefná, neštěstí druhého se v některých kulturách bere jako osud, jako nezbytný důsledek zákona karmy. V Číně se lidé bojí pomáhat i proto, že by mohli být obviněni z ublížení nebo zabití, třeba když by se pomoc dotyčnému nepovedla.
Ano, je to tak. I když se ti to, Jakube, nelíbí. Zkus se podívat do společností, které byli formovány islámem nebo jinými…uvidíš ten rozdíl a budeš vděčný, že to bylo právě křesťanství, co formovalo společnost, ve který žiješ.
Myslis, ze Nadav Ben Yehuda je krestan? No nevim…
Před více jak 30 lety se sešla parta mladých lidí, které spojovalo několik lásek. Láska k přírodě, láska k horám, láska ke skautinku. Někteří se znali od malička, ostatní se přidali ve školách.
Všichni jsme byli na jednom laně a tak jsme to také ctili. Prostě nenecháš kamaráda ve štychu, zvláště ne v cestě, kde potřebuješ lano s jeho pomocí. Fungovalo to skvěle.
přišla revoluce a změnily se „hodnoty. To opravdové kamarádství „na laně“ dostalo trhliny. Většina však zůstala stejnými.
Zestárli jsme o pár kilo, změnili jsme profese, život nás ofoukal jak na K2. Největším výstupen v mém životě lezce je zanechané hodnoty v nových lezeckých srdcích. Mrazivě se poslouchá vyprávění Fábery o jeho sestupu z osmitisícovky, kdy se naj kolega (bohužel jen kolega) vyprdnul a jejich cesty se rozešli. mrazivě se poslouchá, jak Fábera lezením zocelený a tvrdý chlap plakal při sestupu, protože se ztratil a zůstal sám. V tu dobu si blízkost zubaté uvědomí každý. Pak jen vůle a notná dávka štěstí ho dovedli do tábora, kde padnul totálně vyčerpaný. Jak říká, nikdy bych svého druha na laně neopustil, zvlášť když nemusí. A vím, že to říká z toho uvnitř. A to uvnitř je nejdůležitější.
Z nynejšího vysokohorolezeckého byznysu je mi víc jak smutno. je mi líto lidí, kteří nikdy nepoznají to společné uvnitř na jednom laně.
Zdravím všechny z HORCE.
Naholou alias Veseleprase
Díky za příspěvek!
Z mého pohledu je dobrých lidí (i na horách) stejné množství jako kdy dříve, ale o těch špatných je prostě víc slyšet.
Martin
Pekny citat, autora si bohuzial nepamätam : „Hory maju vlastny sposob ako sa vysporiadat s ludskou aroganciou“
To nie je len o Evereste. Ludia zomieraju v pusti, lebo ju chceli vidiet s litrom coca coly v ruksaku. Paragaidisti ktorych burkovy oblad neodradi od este jedneho letu. Alebo este jednoduchsi pripad, vodici aut ktory na hodinovu cestu potrebuju 30 minut….kolko ludi zomrie ich vinou?????
Aj man by bolo treba nechat zomriet v 8000m len preto ze suhlasim s tym ze kazdy ide hore s rizikom?
Cital niekto s vys o vyprave Scotta na juzny pol?
Je to velmi smutne,ze si clovek nevazi zivot toho druheho,ale este viac smutne na tom je,ze v prvom rade by si clovek mal vazit svoj zivot sam a nehazardovat nim ako niektore tieto obete.Kazdy z nich si musi bit vedomy rizika a ked tam pojde bez dostatocnej vybavy ako ten anglican tak co od toho moze cakat?Kolki zachranari uz zaplatili svojimi zivotmi za pochabost a nezodpovednost inych?
OH MY GOD, OH MY GOD, i have found George Mallory………….
Dobrý článek, děkuji. Horolezení je pro mě zcela vzdálená činnost, jsem na ni moc velký srab. Zvládám jen kopce s dýchatelnou atmosférou, protože se ráda rozhlížím z krajiny. Vaše diskuse mi připomněla jinou (věčnou) diskusi nad tím, zda má válečný novinář pomáhat, nebo zaznamenávat. Některé diskuse nemají jedno řešení pro všechny. Ale jejich benefit je určitě to, že nás vedou k zamyšlení. A dokonce mohou vést k činům. Kolika zde citlivým diskutujícím je líto mrznoucích bezdomovců? Kteří se nevydali zlomit žádný rekord, ale prostě taky v životě něco neodhadli a nezvládli, nastala shoda různých okolností. Než sjednocování názorů na ten jediný správný by se mi víc líbilo zamyšlení a činy. Směrem k těm, kteří jsou kolem nás.
good job
+like
ano Andreo, já se hlásím.. je mi líto bezdomovců, občas jim dám peníze, přemýšlím o jejich údělu, zvlášť s nadcházející zimou, necháváme jídlo, když něco zbyde tam, kde si je mohou vzít, na zídce u zastávky.. takže ano, některým z nás je líto života horolezce i bezdomovce, bez rozdílu..
jinak ta paralela s válečným fotografem, novinářem.. nesouhlasím.. jejich práce nese poselství o utrpení jiných a rozhýbává ostatní k činům..
překročení umírajícího kolegy, kterého lze zachránit (viz izraelský horolezec, abych to vyšlápl až na vrchol, když už to stálo tolik..
to je trochu jiné, obávám se..
Milý Miloši, radši se nehlas! jsi nepěkný moralista a ač Tě neznám tak se mi zdá, že i nepěkný pokrytec. To od tebe není hezké, že je ti líto těch smraďochů bezdomovců, ale neposkytneš jim pomocnou ruku! Dáš jim pouze občas peníze a nějaké jídlo, ale oni potřebují pravidelně peníze a jídlo, stejně jako Ty a většina ostatních! Měl by si vzít jednoho smraďocha hezky domů k manželce a pěkně se o něho postarat, a né jenom si pohladit své svědomí nebo ego a dát jim almužnu. Také by ses ho měl snažit přivést zpátky na správnou cestu….Víš přeci, že je lepší a trvalejší člověka naučit lovit ryby než mu dát jenom peníze aby si rybu koupil!!!…no a to tvé nesouhlasné s válečným fotografem také není správné a pěkné, obětovat život člověka kvůli poselství…představuji si tě jak sedíš hezky v teplíčku doma a povrchně hodnotíš každej blábol co Ti přijde pod ruku. Důležité je co posuzuješ, článek je pouze subjektivním záznamem nějaké události, ty by si neměl na základě nějakého článku soudit uvedené subjekty, protože si tam nebyl, nezažil si tu situaci a proto jí nelze z gauče hodnotit! Správně se, ale můžeš obecně vyjádřit ve smyslu, že není pěkné někoho nechat chcípnout, kvůli tomu, aby se vyškrábal na nějaký blbý kopec, i když by ten dotyčný si mohl za to sám, protože je to pracháč a debil, který to pojal jako výlet do Paříže……každopádně k tvé poctě, mě děsí více Martina a Jarda než ty. Naopak fandím Andree, má pěkný přístup a hloubavý.
ano, jak říkáš.. protože mne neznáš, může se ti to jen zdát, můžeš se jen dohadovat.. pro tvůj klid.. pokrytectví je tak složitá otázka, že ani já sám nevím, do jaké míry jím jsem, nebo nejsem
doma mám syna, o kterého se snažím starat, bezdomovce nechci, děkuji za návrh.. otázka zněla, zda je tu někdo z těch, kdo soucítí s mrznoucími alpinisty a zároveň soucítí s bezdomovci, ne kdo zachraňuje bezdomovce.. tak jsem se tedy přihlásil, aby byla Andrea ráda.. já zde nikoho noodsoudil, prohlašuji že nevím, jak bych se zachoval já v té situaci, ale říkám že je cynické a za hranicí dobrého vkusu psát, že mne pobavily „green boots“.. tím začalo veškeré mé angažmá pod tímto článkem a vlastně toho lituju.. protože mne nijak netěší se zde přít a obhajovat a vysvětlovat a čelit rozborům mé osobnosti.. ale rozhodně mne tyto osobní útoky ostatních diskutujících uráží a mám potřebu se hájit, přirozeně.. i když je to pošetilé a zbytečné.. ale dělám spoustu jiných pošetilých věcí ve svém životě, takže to pro mne není až takové novum
Celé to, kvůli čemu jsem se zde zamotal do trapné diskuse bylo o tom, že cynismus je nepěkná vlastnost, s tím jsem sem vstoupil a nic víc netrvdím.. pokud si pročteš mé příspěvky, kladu si otázky.. diskuse na netu je složitá, do slov druhého si každý projektuje něco trochu jiného a význam slov si posouvá dle svých zkušeností a schopností.. navíc je těžké po pár slovech rozpoznat bezcharakterní ho kreténa, ono je to těžké i při prvním osobním setkání.. takže ano, prohlašuji se za blázna, mám tu schopnost sebereflexe, mé počínání je chcaním proti větru..
tož, dojděte každý závěrům dle libosti, chovejte se jak chcete, každému se vrátí, co mu níleží.. a nechte už můj charakter bez povšimnutí, ten nebyl předmětem článku a není jej třba tolik přetřásat..
No vidíš, konečně slova, kdy nevypadáš jako magor. Chápu, že každý máme slabé chvilky, ale přeci jenom ses zbytečně chytil vyjádření („green boots“) někoho, kdo vůbec nad danou tragičností situace nepřemýšlel, bral ji hodně po povrchu a ty jsi z něj udělal cinika. Ode mne to není žádný osobní útok, ale má slabá chvilka, kdy jsem zabrousil náhodně na diskusi, která je v zásadě o PRDU, protože nic neřeší, ve skutečnosti o ničem objektivně nevypovídá a pouze tu nějakým určitým způsobem blábolíme. proto ji opouštím, měj se dobře a zase někdy u ničeho
„dobrý vkus“ Miloši? Nejenom pokrytec, ale ještě snob a podle počtu a délky postů i žvanil.
Sám jste začal moralisticky rozebírat druhé, ale vám samotnému je to nekomfortní. Tak aspoň neuhýbejte a stůjte rovně při přetřásáním vaší osoby a ne s prosíkem „nechte už můj charakter bez povšimnutí“.
Už jsem to viděl tolikrát a zvláště u *některých* křesťansky zaměřených lidí. Je velký rozdíl někomu *pomoct* nebo si od něj *koupit* odpustek. Ne nadarmo se říká „nedávej chudému rybu, radši ho nauč rybařit“ nebo tak nějak.
Lidí, co si myslí, že si občasnou dvackou pro bezdomovce či pětistovkou pro církev koupí vstupenku do nebe, je mi upřímně líto. Těm, kteří se s tím ještě chodí chlubit do diskuzí, ale moc naděje na nápravu nedávám.
Já netvrdím, že podávám každému bezďákovi ruku a hledám pro něj řešení jeho situace. Přecijen jsme každý do jisté míry zodpovědný za svůj vlastní život. Ale na ničení jejich životů pomocí drobných příspěvků na smrt alkoholem jen kvůli falešnému dobrému pocitu přispívat nehodlám.
Není to tak dlouho, co jsem viděl dospělou (tak aspoň čtyřicetiletou) paní, jak dává příspěvem dvěma děckám, co někomu vydělávají zahráním několika falešných tónů na harmoniku v době, kdy jiné děti plní povinnou školní docházku. Odolal jsem chuti jít se jí zeptat, co si myslí, že si za ty peníze koupila.
Pavle, nezlobte se, ale vy jste snad Tatar..
Zkuste si znovu přečíst, co jsme zde napsal.. a potom ještě jednou, nebo dvakrát.. já jen napsal, že cítím jak s utrpením umrzajících alpinistů, tak i umrzajících bezdomovců.. tak stála otázka a já na ni odpověděl.. dokonce jsem později upřesnil, zdůraznil, že se nesnažím o záchranu bezdomovců, ani alpinistů, že nevím, jak bych obstál v tvrdé zkoušce v extrémních podmínkách.. a ano, bezdomovectví není virus a nevybírá si nahodile.. a ano, bezdomovec je režisérem svého příběhu.. a ano, dám mu drobné, protože mne požádá a já to udělat mohu.. a nepotřebuji ušetřit pár mincí s myšlenkou, že je onen prochlastá.. a je mi nakonec fuk, jak s nimi naloží.. a ano, dělám to i pro sebe, ano, mám lepší pocit, když mu je dám, než když ušetřím.. jsem horší, než vy?
a vy mne zde litujete, že neučím bezdomovce chytat ryby, ale v pomatení mysli a touze po vstupence do království nebeského si kupuji za 20 Kč odpuštění..
tedy znovu, jak jen to nejjednodušeji půjde: Nekupuji, nevěřím, nezachraňuji.. jen někde uvnitř cítím soucit s člověkem umírajícím v mrazu.. ať už vlastní vinou, nebo řízením osudu, nebo v důsledku působení sil temných pannen z jiné galaxie, nebo vinou mlhy na blatech..
a jestli je dvacka bezdomovci medvědí službou, tak mi odpusťte můj prohřešek, buďte shovívavý a lepší než já.. díky za vás a vám podobné, vždy precizně uvažující a to nejlepší ve prospěch Všehomíra konající..
co mne ale ještě zaráží.. proč je tu silná skupina lidí, zovající jinou skupinu pokrytci, falešnými moralisty, hlupáky.. buď se tak nutně samotní stávají moralisty, kdy v jiném případě, velice podobném ovšem, upozorňují na charakterovou vadu jiných, oněch moralistů.. a tím pádem nemohou být lepšími, je to ono „zloděj křičí: chyťte zloděje“..
nebo to může vyvěrat z potřeby zapudit myšlenku, že může být někdo skutečným altruistou, člověkem více empatickým, dobrým a být lepším, než oni.. napadá někoho další varianta?
Ahoj Miloši, v Brně plánuji na zimu vaření polévky pro bezdomovce, a hledám pomocníky. Budu polévku vařit v lednu až březnu každou 2. středu, vždy v 18:30 ji půjdu s kamarády rozdávat ke kostelu u Sv. Jakuba. Kdybys měl chuť se přidat, napiš mi prosím na otojanousek(zavinac)centrum.cz.
Obvykle takhle v diskuzích nevkládám „reklamu“, ale tahle diskuze mě zaujala právě paralelou. Skiaplinisti i bezdomovci umírají nebo přežívají právě zásluhou dobrovolníků. A ta extrémní situace, ve které židovský kluk pochopil, o čem je hrdinství, mě přijde jako šablona správného konání i pro méně extrémní situace. Tak proto to zde píšu, kdybys měl zájem své dobře poskládané priority přetavit v činy. A kdybys byl náhodou z Brna
(A kdyby Ti nevadilo, že já a moji přátelé jsme křesťani.)
zdravím tě Oto, odpovím ti v mailu..
Hosi,po clanku jsem mela skoro depku,vzdy jsem horolezce obdivovala jako nejcistsi duse(detsky neco v tom smyslu jakoze v tech cistych horach a kdyz tak makaj tak musej byt perfektni)a ten clanek me vcelku vyvedl z omylu….a pak procitam celou diskuzi..jak postupne tema horolezi meni se na bezdome….a jak Milos chudak stale dokola vysvetluje mene chapajicim co tim vlastne na zactku chtel rict…a-abych se dostala k jadru pudla proc jsem se rozhodla vlozit- az jsem dosla k otovu prispevku a cťa prvni vetu:Ahoj Milosi,budu varit polivku a pomuzes mi? -no a mam o pekny vecer postarano!!! rehtam se celou dobu co to tady smolim….diky kluci
Zajímalo by mě proč jich umře z 3684 zrovna 56? Maj špatnou výbavu? Špetné počasí? Nemaj na to fyzicky? Jak vypadá člověk který na to má? Jak vypadá jeden z 3684 a jeden z tech 56? Nebo když se člověk připravý tak to zdola? Většinou umře jeden nebo celá skupina? Prostě proč?
A v dnešním světě kdy je tam deně minimálně 10 výprav za těžký prachy by ten co poskytuje tuto službu (pokud je jich víc, tak nějáká jejich asociace) měl poskytnout taky servis aspoň v podobě člověka (nebo dvojci) který se postara o ty kteří by jinak zemřeli, takový člověk kdyby šel v každé třetí výpravě tak by se to zlepšilo, a kdyby šli zrovna s prázdnou mohli by čapnout mrtvolu a pár kys. lahví cestou dolů. Když tam byl Edmund tak to byla výprava s kamarády co měli dost peněz a bylo to poprvé, to znamená, že by tam jeden druhého nenechali. Ale dnes je prostě jiná doba a je to masová turistika která potřebuje servis a organizaci….
Tenhle názor se mi líbí. Přemýšlím o tom už od včerejška a nějak se stále nemohu rozhodnout jaký na to mám názor. Na jedné straně je tu úcta k životu a taková ta skautská potřeba pomáhat jiným, na straně druhé je evidentní, že tam leze spousta hazardérů, kteří se zcela dobrovolně rozhodnou riskovat s nedostatečným vybavením. A zase si říkám, že proč by měl někdo obětovat svůj celoživotní sen, když na to třeba léta šetřil, pečlivě se připravoval a ví, že jinou šanci už nedostane, kvůli nějakému idiotovi, který si vezme s sebou dvě láhve s kyslíkem, když ví, že jich bude potřebovat pět… možná by bylo řešením stanovit nějaké povinné vybavení a podporu, kterou ti lidé musí mít, jinak prostě nahoru nepolezou.
Zajímavý článek, ale zajímavější komentáře, plné pokrytectví.
Pokud pomoct někomu znamená snížit svojí šanci na přežití, musíte být blázen nebo hrdina aby jste to udělal. A nikde není psáno, že slušnej člověk musí být hrdina. Většina moralistů tady, by neskočili ani pro topícího se, protože kdo poukazuje na morální hodnoty v těžko představitelný situacích a soudí jejich aktéry, nemá sám žádnou morálku a je jen „ústní hrdina“.
edit: green boots, mi vykouzlily úsměv
presne tak, asi málokto by chcel v 8500 metroch znižovať svoju šancu na prežite. A „green boots“ sa mi tiež páči
ale přesto, že většina moralistů tady by neskočila pro topícího se, chápeš rozdíl mezi dobrým a špatným, že?
takže tímhle komentářem si jen upřímně ospravedlňuješ své běžné chování a hledáš oporu v dalších „green boots vtipálcích“, nebo má mít tvůj názor ještě nějaký další význam, poselství? Takže bude dobré toto přijmout jako normu a nekomplikovat si život? Takže Izraelec byl blázen, nebo hrdina? A slušný člověk může překročit umírajícího, kterého má šanci zachránit, aby dosáhl vrcholu, ano?
pokrytectví, pro tvou informaci, a pro ostatní též, je konflikt mezi vnitřním přesvědčením a tím, jak se projevuješ navenek.. pokud někoho z diskutujících neznáš osobně, jako člověka, a neznáš jeho činy, nemůžeš jej nařknout z pokrytectví..
a tom se nehodlám přít, to je holý fakt..
Takže smát se Green boots se nesmí?
Vy osobně, WJ, to máte na povoleno – ostatně co srandovnějšího si představit, než blednoucí zelenavé skeletky na hnijících pahýlech pod převisem schouleného lidského torza …
Nebudeme si nic nalhávat, je to tam brutus, porovnávat fyzičku není snadné, porovnávat výbavu je snazší – tudíž, jestli tam lezu a subjektivně si myslím, že jsem borec, je to moje riziko, ale jestli jsem dement a nemám výbavu, tak si o tu smrt koleduju a nikdo by za mě neměl trpět nebo nést jakékoli riziko. K tomu izraelci. Je to pěkné že mu pomohl, ale řekněme si, opravdu měl sílu na to vylézt až nahoru? Neudělal to třeba, krom toho že fakt nechtěl aby umřel a viděl že má ještě šanci, proto že sám si na těch posledních 300 m už tak moc nevěřil? Opravdu někde mezi chroptěním jako prase, protože se nemůžete pořádně nadechnout (pokud jdete bez kyslíku) nebo i s kyslíkem se kterým to taky není procházka zakouřenou alejí a tím že se sotva vlečete a před váma je skoro 9 kiláků těžkého terénu dolů si lajznete s sebou někoho táhnout, když víte, že doma na vás třeba čeká manželka, 2 děti a pes budete radši zachraňovat cizí život? Rozhodně tady nebudu soudit ani jednoho z nich, co mu mohl pomoci, protože jsem nebyla v jeho kůži, abych to zhodnotila a obávám se, že kdybych tam byla sama, tak bych byla schopná někomu pomoc tak od 5 tis. níž a i to by byl risk pro oba.Prostě tenhle „sport“ není žádná prdel a člověk si musí vážit především svého života a to platí hlavně pro ty, co tam lezou. Věděli do čeho jdou, věděli jak přesně a na co tam lidi umírají, jaké je tam zhruba počasí (čti teplota, vítr, hloubka sněhu) a mohli si i představit jak se jim v tom půjde s jasnou hodnotou převýšení.
A speciálně pro Miloše, pro topícího jsem skočila 2x z toho jednou jsem vypila asi půlku bazénu, protože jsem neuměla moc plavat a skoro utopila i sebe. Udělala bych to znovu, ale teď už plavu výborně, poprvé to byla kravina, kterou by doma oplakali a v novinách by četli že zachraňovala tonoucího a sama se utopila protože byla dupka! Ale zachraňovat někoho 8,5km – ne – prostě bych ten instinkt potlačila. Cesta dolů je dlouhá, mnohdy horší než nahoru, a může se stát cokoli. Naštěstí se do této situace nedostanu, protože si života asi vážím až příliš a extrémnímu hazardování rozhodně neholduji, vč. toho abych pak dělala rozpravy o tom, jak jsem to vylezla a jaký byl krásný výhled. To je asi fakt jenom honění ega. Můj život bez toho nebude o nic horší, než kdybych to vylezla, jsou totiž důležitější věci.
Co k tomu dodat? Na světě umírají tisíce lidí každý den. Tady je to holt víc vidět. Je otázka, kde leží hranice – nakolik velká je odpovědnost jednoho člověka vůči druhému. Z Everstu se stal, soudě z podle toho, co jsem četl, výletní bod, který zaplavují lidé bez respektu, přípravy a soudnosti. Před rokem se myslím psalo o tom, že je pod vrcholem „fronta“ lidí, kteří čekají, až na ně přijde řada, aby ho mohli pokořit. Pod horou se válí tuny bordelu, který tam po sobě stovky lidí nechávají. Zjevně se na tom dobře živí dost dalších, kteří takové „vytěžování“ hory podporují svým servisem – zájemce de facto „vynesou“ do základního tábora a pak dotyčného nechají, aby se zkusil vydrápat na vrchol.
A hora si holt tenhle přístup, který u mnohých postrádá jakýkoliv respekt, nenechává líbit a vrací to dotyčným i s úroky. Osobně bych byl velmi opatrný s tím odsoudit někoho, kdo v extrémních podmínkách ty méně šťastné překročí. Zdá se totiž, že pomáhat v této situaci znamená skoro jistě ohrozit i vlastní život (viz ten Izraelec, kterému málem umrzla ruka). Lézt na osmitisícovku je zkrátka nebezpečné a lidé by si měli být vědomi toho, že tam mohou zůstat ležet. Ideální stav by byl, kdyby se takhle vysoko pouštěli pouze vyrovnaní jedinci, pro které to je jakési vyvrcholení života. A ne „adrenalin junkies“, kteří si prostě odškrtnou, že vylezli na Everest a jdou se pro změnu potopit 300 metrů pod hladinu moře, protože to ještě nezkusili.
Sečteno podtrženo – život je nebezpečný podnik a v osmi tisících metrech obzvlášť. Zmrzlé mrtvoly mi v tomto případě vadí hlavně proto, že je to ve výsledku jen další „bordel“, který člověk ve své neúctě nechává ležet tam, kde mu to zrovna přijde vhod. Ale že tam ti lidé umrzají a že si navzájem nepomáhají, to mě příliš nevzrušuje. Na světě jsou zkrátka situace, při kterých jde o život a při kterých člověku není pomoci. Na rozdíl od člověka, který třeba uprostřed války chytí kulku od odstřelovače, se tihle do té situace dostali zcela dobrovolně.
S tímhle názorem bych se prakticky ztotožnil. Everest bohužel už není cílem opravdových horolezců (aspoň ne tou klasickou cestou), ale v podstatě bezduchých lovců rekordů, které využívá stejně bezduchý turistický průmysl. Pro velkou část Šerpů je to tam podobný byznys, jako býval pro naše pikolíky a kuchaře v Krkonoších. Ani od nich, ani od těch Šerpů bych neočekával nějaký soucit nebo ochotu pomoci, pokud za ni nedostanou přiměřeně zaplaceno. A ti troubové (protože říkat horolezec každému, kdo se navlékne do příslušného vybavení a pokusí se někam vylézt, je poněkud troufalé), jsou rádi, že se tam vůbec vyhrabali a sami v té chvíli nevědí, zda o pár metrů výš a nebo níž nerozhojní počet mrtvol ve stěně. Těžko soudit. V každém případě by to chtělo regulaci, povinné pojištění, pokrývající i záchrannou akci a případný transport mrtvého do údolí. Stejně to k tomu časem dospěje.
Tak načo tam lezú ?
Bohužel vysokohorské prostředí je bitevní pole, kde jsou mrtví. A v teorii hodnot si lidé chtějí zachovat vlastní život, protože tam nemají sílu ani technické prostředky pohřbívat mrtvé předchůdce. Zdá se to cynické, ale je to realita. Kdysi česká výprava horolezců musela nechat ve výšce kolegu se zlomenou páteří, protože nebyli schopni ho dopravit dolů. Ja k říká moje manželka – neměli tam lézt.
Děsivý a smutný jak lidé v extrémních situacích svým způsobem přestávají být lidmi,ale stávají se jen sobeckým organismem starajícím se pouze o vlastní blaho.
Myslim, ze Vojtas to popisal velmi dobre. Treba si precitat prispevok vyssie.
Este k nemu dodam, ze poznam jedneho horolezca, ktory mi raz povedal, ze Everest je miesto, kde aj ked ides s expediciou, stale ides len sam, ti druhi su len moralna podpora, akonahle by si zacal pomahat, takmer 100% tam zostanes.
To ze sa to tomu Izraelcovi podarilo, klobuk dole, ale pravdepodobne mal obrovske stastie.
A nakoniec dodam, ze aj mne sa mihol usmev na tvari pri „Green Boots“, ale kratky a velmi velmi skriveny…..
A debata o pokrytectve je tiez zaujimava.
opravil bych to spíš na
„Děsivý a smutný jak lidé v extrémních situacích svým způsobem přestávají být lidmi, ale stávají se opět jen zvířaty, která se snaží sama přežít.“
Nemusí se to líbit, mně se to taky nelíbí, ale podle mě to tak bohužel je. Mozek nemá dost kyslíku, začíná jednat reflexivně, snaží zachránit sám sebe… Jaká je příčina, že se lidi do takových situací dostanou je jiná (myslím ty „překračující“). Ve výsledku však není nutno chodit příliš daleko. Stačí se podívat na chvání lidí např. kolikrát někoho napadli v metru a celý vlak radši dělal, že nic nevidí. V prvním okamžiku je reakcí reflex, podmíněný reflex a až po tom začne mozek pracovat jak má a to, že nikdo/většina nedokáže tento reflex překonat je věc druhá…
chápete někdo tu tabulku? Např. Annapurna, smrt během sestupu 8, celkem mrtvých 58. Jako že 50 zemřelo při výstupu nebo „někdy“ (=nevědělo se jestli šli nahoru nebo dolů)? Nebo je to tak, že celkem v 8 expedicích se odehrálo 58 úmrtí?
Jinak, považoval bych za správné, že pokud tam uvidí nějakého kolegu, budou se mu snažit pomoct i za cenu, že tam sami nevylezou. I to by se přidalo k obtížnosti výstupu. Někdo by měl „smůlu“ a z 10 výstupů by 10x skončil při pomáhání někomu.. A dosáhl by zas něčeho jiného než vrcholu hory.
S mrtvolou na snimcich 009 a 010 někdo manipuloval.
Bylo mi 14, jediné, co jsem tehdy chtěla, bylo vylézt nahoru. Měla jsem fyzičku, nějaké zkušenosti, ale nejvyšší bod do té doby byla Sněžka a cepín a mačky jsem viděla jen na obrázku. Když jsem vylezla „jen“ do xxxxmnm. což byl cíl, nebylo nic na světě, co bych si přála víc, než slézt dolů se všema končetinama. Neodhadla jsem síly; nebo spíš zkušnosti. Ale kam mysl lidská sahá, tam jde tělo. Do určité míry. Bylo tam deset zkušených lezců… a já. Zvládla jsem to. Na cestě dolů jsme na laně byli 4. Jeden z nás tam přišel umřít. Já to nebyla ani jsem se na tom nechtěla podílet. On měl sedák z „20 let starého“ snad ještě konopného lana a mačku už jen na jedné noze. Neměla jsem dost odvahy dát na jevo, že s tímhle šedesátiletým kokosem, na kterýho podle jeho slov doma nic nečeká a po rozvodu život za nic nestojí, jsem nechtěla za nic na světě jít na jednom laně. Choval se nezodpovědně – 14 letej fracek to poznal. Nic se nestalo. Ale kdyby jo, byla to moje zodpovědnost. Všechno co se mi kdy v životě stalo, byla moje zodpovědnost. Stejně tak těch druhých. Až jednou od feťáka chytnu žloutenku C a zničím si život, bude to moje zodpovědnost. Já chtěla být záchranářem. Co jsem tím chtěla říct? … Každej nese zodpovědnost za sebe. I za to, že bude žít s tím, že překračoval mrtvoly. I za to, že žít nebude. Já byla u smrti desítek lidí. Způsoby umírání jsou různé. A umřít na místě, na které celý život směřuji, by mnoho lidí považovalo za největší nebo poslední štěstí. Dnes lidé smrt přijmout neumí. Ať jsou kdekoliv. Jak na tom jsem ale já nevím. Ještě jsem neumírala. I když už jsem si to párkrát myslela.
Pri moralizovaní z tepla obývačky si treba uvedomiť o čo tam ide. V podstate stačí prečítať článok poriadne. V takých výškach je nedostatok kyslíku – v článku je napísané – na jeden krok 15 nádychov – človek ledva vlečie sám seba a teraz si predstavme + 100 kíl. A otázka – ak by to bolo také jednoduché – prečo by už odtiaľ všetky tie mŕtvoly nezniesli? Ja vám tu spoza počítača napíšem, že by som určite pomohol aj viacerým – ale skutočne je to tak???
já myslím, že se tu nevede pře o to, zda pomoci, či ne.. já myslím, že je maličko posunatá, já ji alespoň tak vnímám, zda předem rezignovat na myšlenku pomoci druhému.. zda přijmout jako fakt, že to nelze a vůbec se nepokusit.. já jsem zastáncem toho, že je potřeba stát si za myšlenkou, že jeden druhému pomoci musí, musí se pokusit.. pokud to nezvládne, ví že to zkusil.. pokud v ten kritický moment nemá sílu na to pomoci a má strach se jen pokusit, dobrá.. nemá cenu umřít zbytečně.. ale musí potom, a že se s tím každý nějak srovná a vnitřně si to omluví, musí se s tím potom naučit žít, s tou myšlenkou, zda jsem udělal vše, co bylo v mých silách.. já nikoho nesoudím, jen se zuby nechty bráním přijetí normy „nepomáhat a neriskovat“ nad 8 tis. metrů.. příště to bude nepomáhat, pokud je při nehodě cítit benzín, dále třeba nepomáhat, pokud by mi mohl ujet autobus.. Už teď člověk slýchává: „já bych mu pomohl, když ho v tom vlaku bil.. ale já si pak půjdu sednou, znáte zákony“ Při čemž před 10 dalšími lidmi jeden bije druhého, slabšího.. každý se dívá jinam.. to tu prosakuje a to je to smutné..
, hrát vaši hru na „upřímnost rovnou“ 
a ještě jednou, než mne nějaký další debil nazve pokratcem.. nevím, jak bych se zachoval v moment ohrožení.. ale vím, že pokud zbaběle, zbytek života bych se sám před sebou styděl..
a nebudu s vámi, „nepokrytci“
a ano, Scotte, máš pravdu, ta bolest od mrazu a nedostatek kyslíku, snížená schopnost myslet.. je to z obýváku nepředstavitelné..
tl;dr pořád dokola
Asi to není jednoduchý problém, od technickjého přes etický. Je podobná analgie pod vodou, kdy je člověk od začátku výcviku připravovanej na to že musí pomoct buddymu / čili partákovi/, ale až po míru ohrožení vlastního života. jeden mrtvej je lepší, než dva . A těl, který ležej na dně / třeba v dahabu na Blue Hole/ je taky několik. Ví se o nich, i jsou vidět, ale jejich vyzvednutí je technicky tak náročný, že jsou dole a budou tam asi ještě dlouho. Je to memento pro ostatní. Myslím, že kdo v podobné mezní situaci nebyl, si nedovede představit, co by sám udělal a neměl by to bez důkladného zvážení všech aspektů komentovat: Na to je tahle diskuse dost vážná.
Dnešný článok v slovenskom bulvári „Topky“. Nemôžem si pomôcť, ale to sa im vyrábajú potom články, keď to majú od koho „obkresliť“ a ani neuvedú zdroj. http://www.topky.sk/cl/11/1371770/Pribeh-totalnej-bezohladnosti-na-najvacsej-hore-sveta–Nechali-ho-umriet–aby-dosiahli-vrchol-
Co dodat, mediální mrdky, no
Dobrý článok, zaujímavá téma. Nikdy som žiadnu horu nezdolala, ale z výletov, kde si musíme brať so sebou zásobu vody viem, aké je ťažké niesť si životne dôležité zásoby sám pre seba. Každé „podelenie sa“ s niekým druhým znamená, že nebude dosť pre vás samých. + Človek sa ťažko vzdáva zásob v prospech iného, ak vie, koľko energie ho stálo/stojí niesť ich.
Chápem teda všetkých, ktorí nepomohli. Pomoc znamená často ohrozenie samého seba. Výstup je dobrovoľný. Každý, kto sa na to dá, musí poznať riziká… príroda je krásna, ale krutá. A obdivujem tých, ktorí pomohli a vzdali sa cieľa, aby zachránili život tým, ktorí svoje sily precenili.
Smutné, ale ta reklama na A3 sport mi přijde trochu morbidní:-) Něco jako před nějakou dobu v Maximu – 1 stránka článek o popáleném děvčátku a na další straně reklama na trouby Electrolux se sloganem upečeme všechno:-) Někdy se to hold nepovede.-)
Uznejte alespon, ze to neni nejhorsi misto na posledni odpocinek. Vyhled je jiste jedinecny!
Také jsem horolezil a na tomto sportu jsem si cenil hlavně kamarádství „na laně“ a dosažení vrcholu nebylo tak důležité. To že 40 lidí překročí umírajícího na výstupové cestě a nikdo nepomůže bych tehdy kdy jsem aktivně lezl považoval za výmysl. Zřejmě se mění sociální složení horolezecké komunity, možná nedostatek kyslíku utlumí sociální funkce mozku. Možná dochází při výběru cesty k negativní selekci – na tuto tůru se zřejmě hlavně vydají odhodlaní jedinci pro které je vrchol vším, ti sociálnější lezou na méně známé vrcholy.
Až Vás přestane sepisovat komentáře, zkuste vylézt na nějakou alespoň 6-7k horu a pořešit tam jednoduchou trojčlenku bez kyslíku. Pak nebudete jenom tlachat.
Debata jistě hezká, článek taktéž zajímavý. Zkusil jsem si projít více o tomto fenoménu: mrtvých těl je na ME více a všechna mají svůj příběh, např. Francys Arsentiev ap.
V případě výše jmenovaného Izraelce si myslím, že situaci zhodnotil tak, že je na tom dost dobře, aby sestup přežili oba a tak se do toho pustil. V případě Francys A. jsem četl několik výpovědí, kdy ostatní popisují její stav jako křeče, neschopnost vstát, natož se pohybovat, už jen opakovala věty atd. Přesto se snažili ji hodinu rozhýbávat, masírovali jí nohy a ruce, dostala kyslík, adrenalinovou injekci, ale nakonec tam zůstala a zmrzla. Je to jen můj názor, ale táhnout v 60stupňovém klesání bezvládné tělo (ono se o to pokusili i Uzbeci, kteří ji také našli, zkoušeli to na laně, ale nepodařilo se…) je z hlediska šancí všech zbytečnost. Morální je to, že se o záchranu pokusili, že neuspěli, je jiná věc. Ještě jedna výpověď, není to citace: „Pokud někdo ve smrtící zóně přestane mít schopnost se pohybovat, je vyčerpaný nebo se zraní, ocitne se ve smrtelném nebezpečí. Není zde možnost volat 999, pokud se nezačne hýbat, je prakticky mrtvý“
Možná budu cynik, ale případ Davida Sharpa je jinde, lezl nepřipravený, se špatnou výbavou, nedostatečným kyslíkem, bez zkušeností a lezl sám. špatně odhadl svůj stav, když všem odpovídal, že si chce jen odpočinout. To lze kvalifikovat jako sebevraždu, byť si zaslouží respekt, jako všichni, kteří se tak vysoko vydají.
K tomu je třeba říci, že se z 99% nejedná o horolezce ani vysokohorské turisty,ale tzv. modní turisty. Na Mt. Everest organizují cestovní kanceláře hromadné zájezdy a podle zaplacení dostanou tito lidé i cenově patřičné vybavení. Když se v pořádku vrátí, tak jsou „IN“ (viz některé naše herečky).
no uf. čo dodať. tam hore je všetko iné. a veľa vecí sa ani pri najlepšej vôli nedá. ale nechať niekoho (a ešte k tomu kamaráta) zomrieť len kvôli „športovému výkonu“ ……
Hm… tento článok mi pripomína situáciu v soločnosti… pokým sa jedni snažia dostať k vrcholu a po čase nevládzu, ani ten vlastný život udržať pri živote a iní sa iba nedotklivo prizerajú, alebo ich oblúkom obchádzajú.. lebo si hľadia svoj vrchol, v bežnej reči povedané, prahnú za svojím úspechom a ..tak by ma zaujímalo, či majú empatiu.. či sa aspoň snažia pomôcť. Ok, je fakt, že keď majú vzduch naozaj len pre seba a toľko, koľko potrebujú, tak sa nebijem, v tom prípade naozaj sa nedá nijak pomôcť.. viete, čo chcem týmto povedať.. Ako keď chudoba sa škriabe aspoň k akému takému životnému štandardu a bohatí sa buď len prizerajú, alebo oblúkom obchádzajú..
Kvůli tomu tam ti chlapi lezou. Že je to nebezpečné. Kdyby to bylo bezpečné jako procházka v Hyde Parku tak tam žádný z těch adrenaliňáků neleze. S pozdravem Strýček Joe
Je to velké dilema, težko hodnotit od PC jak by se člověk zachoval vs. jak by se člověk měl zachovat. Neznám situaci ani fyzické překážky nebo taky psychické a zdravotní ale spíš se přikláním k tomu, že bych se dotyčného snažil zachránit. Samozřejmě jak říkám pro posouzení bych musel znát všechny aspekty tohoto úkonu. Nicméně čistě teoreticky od PC pokud bych měl volit mezi záchranou lidského života či uspokojení vlastní ambice zdoláním vrcholu tak se jednoznačně rozhoduju pro záchranu člověka. Nakonec se dá najít analogie…..nechali byste tam ležet vlastní sestru nebo bratra a lezli nahoru?
mě by tam do tý zimy nikdo nedostal. plahočit se někde v bůhví kolik pod nulou a trpět abych všude mohla vyprávět že jsem tam byla no nejsem praštěná. Stává se z toho atrakce, ale to není jako jet na dovču, asi to těm lidem úplně nedochází než tam jdou.a chodit tam kde už vim že zařvalo takovejch lidí, nepřijde mi úplně normální. už je to tam jak na smetišti, a furt tam lezou jako že děsný poho.O lidech s následky nemluvim. To že chodí kolem umírajících dál jen dokazuje jaký lidi tam lezou, ignoranti co jsou zaslepený jen sami sebou- jejich rodiny určitě nejsou odvázaný z toho že jdou na everest. připraví jim bezesný noce a pak se vytahujou, nebo tam zemřou a jejich blízcí jsou na dně. míra ignorance je tak vysoká, že ani těla všude okolo je nezastaví.Neni jim to jako divný že je jich tam tolik že jo? proč tam nikdo nežije asi-neni tam kyslík. člověk se zdravým rozumem tam nejde.je to do jistý míry sobecký, protože vlastní smrtí ublíží blízkým lidem a je jim to jedno a riskujou.
Jinak myslim že nepomoct umírajícímu, asi fungovalo stádní mzšlení- ostatní mu taky nepomohli a já tam prostě musím být!anebo takový to no von někdo pude eště dneska určitě, tak dem. von mu někdo pomůže jinej snad.no to je strašné. Doslova „jde přes mrtvoly“. blázni, jsou tak znuděný, že už neví co by dělali. ale stejně těžko soudit, všichni nemyslíme stejně a tam je situace jiná a určitě nepopsatelná. asi se cejtí jak na drogách některý.ten stav. pro někoho je to děsný vzrůšo asi. Udělají tam bordel a šerpové uklidte to.turisti
Já hlavně nexchápu proč tam vůbec lezou. První už stejně nikdo nebude, max. nejstarší , nejmladší, nejvyšší, nejnižší….to už neni ono
takže hlavně klid a nohy v teple!
Článek fakt velmi silný, nepochybně ve většině z milovníků hor musí zanechat dost hluboký dojem – i dost témat k zamyšlení.
Je zajímavé, jak mnoho čtenářů je schopno odsoudit horolezce z Everestu – ačkoli sami se do takového prostředí nikdy nepodívali. Těžko se tak mohou vcítit do pocitů v takovém prostředí – ačkoli alespoň fakta by si po internetu postahovat mohli.
Překročit nebo nepřekročit někoho, kdo ještě dýchá, ale není schopen sám dále pokračovat (dolů ani nahoru)? Často to nemusí být o ochotě, ale o faktickém vyhodnocení situace – jakmile jsi nad 8000m, musí to být souhra mnoha faktorů, aby tě někdo dostal dolů živého. Vyhodnocení je na těch, kteří jsou nahoře … ne na těch, kteří sedí doma u internetu a v teple bačkor a rodinného krbu hodnotí situaci, aniž by ji sami na vlastní kůži kdy zažili.
Vřele doporučuji všem lezcům i nelezcům přečíst si nějakou dobrou knihu o lezení ve velehorách. Jedna z těch lepších je například od jednoho z nejlepších lezců Eda Vierstuse „Na vrchol žádne zkratky nevedou“ – s lidskými emocemi a přesto s faktickým pohledem na věc popisuje umírání kamarádů na vrcholech Himalájí. Taky popisuje pár situací, kdy pomoc kamarádovi měla šanci na úspěch a nakonec se povedla – ve většině případů je to spíš zázrak než rutina.
Parafrázoval bych prohlášení Veikky Gustaffsona ohledně lezení ve velehorách: Lézt talhle vysoko možná není nebezpečné, je to však nebezpečné pro mne.
Nikdy jsem se nepodíval nad 7500m – asi jsem tam narazil na svůj limit. A jsem rád, že jsem nikdy zatím nebyl vystaven situaci, kdy bych musel řešit záchranu kamaráda z takových podmínek.
Takže dopřejme si každý svou míru adrenalinu a zkusme pochopit ty, kteří chtějí létat vysoko i ty, kterým je dobře v teple u telky.
Horám zdar.