subscribe: Posts | Comments

Pobyt na opuštěném ostrově – dobrovolně

5 comments
Pobyt na opuštěném ostrově – dobrovolně

Japonka jménem Reikko Hori strávila 19 dnů na neosídleném indonéském ostrově Amparo.

Reikko spala přímo na zemi v džungli, pila neupravenou vodu a lovila divokou zvěř, aby zahnala hlad.

 

„Cítila jsem se strašně. Hladověla, neustále se mi točila hlava. Neměla jsem žádné přístřeší, často pršelo, útočila na mě mračna hmyzu, ze spánku mě rušilo moře. Už pátý den jsem byla zoufalá, protože jsem věděla, že zbývá dalších 13 dlouhých dnů“, vypráví Reikko.

Jistě jste se teď zarazili. Tady něco nehraje, jak mohla vědět, kdy bude zachráněna?

A v tom je jádro pudla.

22letá Reikko Hori je totiž první ženou, která si zaplatila zážitek přežití u společnosti Do Castaway. Tedy společnosti, která organizuje „trosečnictví nanečisto“.

 

Jak takový pobyt probíhá? Jednoduše. Vyberete si, zda chcete pohodlný či dobrodružný zážitek, zvolíte lokalitu, náročnost pobytu a počet dnů (cena se pohybuje od 80,- do 380,-Eur na den) a o zbytek se postará realizační tým, který po celou dobu trvání „dobrodružství“ se nachází v pár kilometrech od vás a je připraven přijít na pomoc v případě nouze.

Reikko Hori předtím neabsolvovala žádný kurz přežití a neměla žádné zkušenosti s pobytem v divoké přírodě. Netušila, co bude jíst a pít, kde bude spát. S přípravou si také nelámala hlavu. Kromě nejnutnějších věci si s sebou vzala pouze náhradní džíny. Od organizátorů pak dostala navíc ještě lupu a podvodní pušku pro lov ryb. Nabízeli ji do výbavy i mačetu, tu ale odmítla. Stejně tak odmítala pít balenou vodu, zásoby které pro ní byly nachystány.

 

„Chtěla jsem se všemu naučit sama.“

Během 19 dnů se Reikko Hori zvykla na divoké prostředí. Naučila se rozdělávat oheň za pomoc lupy, chytat ryby harpunou, lézt po stromech a sbírat kokosy.

 

Zpět do civilizace

„Chtěla jsem vědět, jaké to je, žít v jiném prostředí. Chtělo se mi udělat něco nového, něco, co mi změní život. Tato cesta mě donutila dívat se na svět jiným pohledem. Uvědomila jsem si, že svět bez lidí není to, co by mě lákalo. Naučila jsem se radovat se z drobností. Je skvělé mít měkkou postel, dobré jídlo, sprchu a čistou pitnou vodu, používat elektřinu..“

 

Co si o takovém zážitkovém přežití myslíte? Jeli byste? Nebo raději klasický český/slovenský bushcraft? Mimochodem, nechybí vám něco ze survival výbavy? Například nějaký ten nožík či křesadlo? :)

Pokud Vás to zaujalo, web cestovky najdete zde. A zde je pak facebook Reikko Hori, odkud jsme čerpali fotky.

  1. Marty says:

    Přesně o tomhle sním už několik let. Pro psychicky unavené lidi to musí být balzám na nervy.

    • admin says:

      No přesně! Ze začátku jsem si říkal, jee to je ale kravina. Ale čím déle zkoumám jejich web, tím víc mě to láká také! :D Za cenu průměrné dovolené nabízí ultra intensivní zážitek a neskutečný relax. A to je sakra dobrá nabídka.

      • gabriel says:

        Já si nemyslím, že by to byl takovej odvaz, obvzlášť pro lidi, kteří jsou psychicky unavení, případně kteří jsou extrémně vytížení. Bezva jeden, možná dva dny, ale co dál? V žádném případě to nechci shazovat, ale 19 dní je strašně moc. Před léty jsem byl v Norsku, po dobu 4 dnů jsem nepotkal vůbec nikoho a jakou jsem měl po těch 4 dnech radost, že vidím člověka.Domlouvali jsme se rukama, nohama a já byl štastnej jako blecha, že tam někdo je. Mě by lákalo spíš něco jiného. Mě by lákalo vyrazit na 2 – 4 dny do Podkrušnohoří, Českého lesa, nebo Pošumaví, nebrat si nic sebou a být živ pouze z toho, co cestou potkám, co najdu v přírodě. Jestli to je reálné, nebo ne nevím, ale vrtá mi to hlavou.

        • Tak v létě na borůvkách a jablkách to dáte v pohodě. Lov vám tu nepovolí a krást nemůžete :-D Jen se budete muset vyhýbat civilizaci, pokud budete chtít být vyloženě v přírodě…

  2. Pepe says:

    Pro psychicky unavené lidi to balzám na nervy je tak první tři dni.A pro člověka, který na podobné věci není zvyklý a připravený, je to ve finále spíš trest. A myslím, že vím, o čem mluvím, pár podobných akcí jsem v tropech absolvoval na vlastní triko. Po pár dnech je samota ubíjející, pokud člověk nemá co dělat. Já používám nafukovací kajak, takže část dne strávím pádlováním, zbytek dne sháněním vody,potravy a odpočinkem. Zůstat na jednom místě delší dobu je opravdu únavný a den je pekelně dlouhej. A v tropech jsou nejdelší večery, brzy se stmívá a co s načatým večerem… Přiznám se, že po dvaceti dnech na moři a v džungli jsem sakra rád promluvil s živou duší.

Leave a Reply

Protected by WP Anti Spam