Nadav Ben Yehuda – izraelský hrdina
Mladý Izraelec nedošel 300 metrů na vrchol Everestu, aby zachránil tureckého horolezce.
„Na cestě k vrcholu jsem prošel kolem dvou čerstvých mrtvol. Lidé si uvědomovali, že umírají, ale už neměli síly odplazit se stranou. Zůstávali ležet připoutaní k lanu a ostatní horolezci přes ně přešlapovali.
Jednoho z dalších ležících na cestě jsem poznal, byl to Aydin Irmak z Turecka, seznámili jsme se v táboře. Byl v bezvědomí, neměl rukavice ani kyslík. Dokonce sundal i helmu. Vzdál to a čekal na konec. Ostatní procházeli kolem něj, ale já jsem si uvědomil, že pokud to udělám také, určitě zemře. Věděl jsem, že se musím pokusit ho zachránit.“
Nadav Ben Yehuda zahájil devítihodinový sestup. Tureckého horolezce táhl na sobě. Ten byl naštěstí celou dobu v bezvědomí. Proč naštěstí? Protože ve chvílích, kdy se mu vracelo vědomí, křičel bolestí a to sestup pouze znesnadňovalo.
„Pomalu, velmi pomalu jsme sestupovali dolu. Byl jsem zoufalý, porouchala se mi kyslíková maska.“
Když cestou narazili na dalšího umírajícího horolezce, bylo mu jasné, že zachránit je oba nezvládne.
Nadav Ben Yehuda doslova řval na všechny kolemjdoucí alpinisty, prosil je podělit se o kyslík. Většina odmítla. Trochou kyslíku, který přece jen dostal, se mu podařilo probrat druhého nalezence. Spolu pak dotáhli tureckého horolezce do tábora, odkud je helikoptérou okamžitě evakuovali do Káthmándú. Všichni tři museli být hospitalizováni.
„Měl jsem na výběr – stát se nejmladším Izraelcem, který zdolal Everest, což by mi hodně pomohlo v kariérním růstu, nebo zkusit zachránit lidský život. Zvolil jsem druhou variantu a povedlo se mi to. Děkuji všem, kdo mi pomáhal v přípravě a trénoval mě. Dalo mi to dostatek sil na to, abych se vrátil sám a pomohl se vrátit jiným.“
Všichni tři alpinisti mají značné omrzliny. Nadav Ben Yehuda, který musel při své záchranné akci často sundávat rukavice, možná přijde o prsty. Uklidňuje se však tím, že doktoři při „pitvách“ jeho ruky prozatím neřízli do kosti.
Doplňující informace:
Během letošní sezóny na Everestu zahynulo celkem 12 lidí. Mohla za to mimo jiné nečekaná fronta (podrobnosti ZDE), která zdržela mnohé alpinisty a donutila tak zbytečně plýtvat drahocenný kyslík.
Vzhledem ke skoro nemožné evakuaci, těla zesnulých většinou zůstávají ležet na svých místech a slouží dokonce jako orientační body pro ostatní. Například tělo osmadvacetiletého Inda jménem Tsewang Paljor, který zemřel při sestupu 10. května 1996, značí výšku 8500 metrů.
Slangově se tomuto bodu přezdívá „Green boots“, kvůli jasně zeleným horolezeckým botám, které měl Paljor ten den na sobě. Kolem těla jsou také poházeny prázdné kyslíkové bomby.
Zdroj: hrg.com.il; Wikipedia.org
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Neskutečný příběh Arona Ralstona
Pět měsíců na moři – boj o život nebo o pozornost?
47 dní uvězněný na skalní římse v Himálajích
Pobyt na opuštěném ostrově – dobrovolně
Medvědi vs auta 2
Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 2
Britský novinář umrzl v rozpadlé budově
Boj s levhartem v Indii
Dick Proenneke – 35 let o samotě na Aljašce
Tábor hrůzy!
Xavier Rosset: 300 dnů na pustém ostrově
Poon Lim a jeho rekord v přežití na moři
Leave a Reply to michael szatmary
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
Tak toto je u mne geroj!
Zdá se, že tento web postupně zbortí všechny moje mýty. Do dnes jsem si myslel, že horolezci jsou sorta lidí, kteří si navzájem pomáhají, protože ví jak snadno podobnou pomoc můžou potřebovat sami. Zdá se, že jsem se mýlil.
Ovšem pro podobné hrdiny nemusíme chodit až do Izraele. Téměř před dvěma lety si jeden středoškolský profesor z Českých Budějovic Josef Cepák nadělil ke kulatým narozeninám výstup na Mt. Blanc, protože se ale údajně jednomu z jeho přátel, kteří ho doprovázeli udělalo špatně, rozhodl se, že ho doprovodí dolů. Bohužel, při tomto sestupu, na místě kde by to čekal málokdo, se zřítil do hloubky a přišel tak o život. Jeho dobrosrdečnost ilustruje i to, že když potom vyzvedávali tělo a otevřeli batoh zjistili, že nesl zásoby navíc aby ostatní měli dost. Ani asi nemusím moc zdůrazňovat, že účast na jeho pohřbu byla obrovská. Kéž by takových lidí bylo více a především kéž by jim byl dán co nejdelší život.
Dobří lidé odchází brzo. RIP.
Děkuji za připomenutí života profesora Cepáka. Já a určitě ani Biskupské gymnázium na něj nezapomeneme.
Cepáka jsem znal, byl to super člověk a je pro mě čest, že mě učil.
dobry den, paci sa mi vas clanok a rad by som ho uverejnil na mojich strankach, samozrejme aj so zdrojom a menom autora. vdaka.
Není to žádný problém. Pokud uvedete odkaz na náš web, jen do toho
Horolezci si pomáhají, jen na Everest se ženou lidé jen za úspěchem a úznáním, a v tom případě jdou doslova přes mrtvoly, to už nemá s horolezectvím nic společného. Je to smutné…….výborně o tom pojednává kniha zločiny na vrcholu od michaela kodase.
Velice zajímavý článek a bohužel pojednává o velké pravdě, dnešní svět je hodně o tom nehledět na ostatní, jít doslova přes mrtvoly, hledět pouze na sebe a neohlížet se po ostatních, jen málokdo však dokáže ukrojit ze svého a darovat jiným.
Pro podobné chování není třeba lézt ani mezi horolezce, stačí všední život všedních lidí, podívejte se občas kolem sebe jak se k sobě lidi chovají
Jinak k hodnocení článku – článek nemá chybu, já osobně si velice cením tohoto webu a jsem rád za to, že funguje tak jak funguje a dají se zde nalézt opravdu zajímavé informace. Proto za veškerou snahu vřele děkuji autorům.
Takovej Bem tam vyleze kdy se mu zachce
:- 
Copak Bém, někdo tomu věří, že zdolal nejvyšší hory světa? nevěříme tomu ani za nic,vždyt´není žádný horolezec,ale úředník, kde by bral čas na trénovanost?!
On si bohužel málokdo uvědomuje, že zachraňovat kohokoliv nad 8000 m je docela seriózní pokus o sebevraždu. Média pak s chutí prezentují „hyenizmus“ a pranýřují události, kterým ani zbla nerozumí. Tím nechci omlouvat opravdu odporné chování mnohých „horolezců“, zejména ve výškovém lezení, ale občas je třeba vidět širší souvislosti. Je to také obraz současné doby, lezení se změnilo v závody a na velehory lezou zbohatlíci pro další „adrenalinový zážitek“ či novou trofej…
Přiznám se, nejsem horolezec a s horama mám asi tolik společného jako kamzík s jihočeskými rybníky. Ale chápu, proč se spousta horolezců raději rozhodne pokračovat dále bez pomoci ostatním, aspektů bude více. Je zatraceně rozdíl, jestli poskytnu pomoc člověku v našich podmínkách, odpočatý, najedený a napitý, v relativně dobré duševní pohodě a v naprostém bezpečí, kde nehrozí nic kromě toho, že snad ten daný člověk zemře. Ale osmitisícovky jsou obecně místo, kde dokola není nikdo, jsou tam desítky stupňů pod nulou, vane silný ledový vítr, intelekt se kolem 7000 metrů pohybuje už na úrovni cca 8letého dítěte a výše jde o holý život, kde se bojuje o každé nadechnutí, každý kámen a každý krok, kde může 10členná výprava vidět vršek hory a ani jeden se tam nedostane kvůli vyčerpání,navíc když má kyslík tak akorát aby se taktak dostal tam a zase zpět včetně sil…tady se to hodnotí bezvadně, ale kdo z vás by se jednak dostal tak daleko a navíc se ještě nasadil vlastní život za záchranu úplně neznámého člověka? Já se klidně přiznám, že tohle bych nedokázal. A teď trochu méně morálně. Stačí se mrknout, kolik stojí lezení na Mt Everest. Pominu-li samotnou nutnost koupě kvalitního vybavení a cenu za špičkovou průpravu (nemyslím, že by jen tak nějaký gaučový sádelník dokázal vylézt na Mt Everest bez zkušeností), připočteme cenu za šerpy, kyslík, daně za lezení, znečištění prostředí, nesení vybavení, průvodce, zdravotníka, kuchaře, lokátory a další, myslím, že se s přehledem dostaneme na cenu v řádu několika stovek tisíc. A jelikož na everest nechodí jen samí boháči, nevěřím, že jen tak někdo by obrazně řečeno nechal sešrotovat svoje BMW, aby zachránil něčí život.
končne niekto rozumný, nechcel som sa k tomuto vyjadrovať, pretože všetci tu sú natešený z hrdinského činu a telá majú plné endorfínov
každý jeden čo ide hore, ide s vedomím, že tam bez mihnutia oka zomrie… záchranná služba neexistuje a dostať dole človeka živého je úplne mizivá šanca, už len kôli výškovej chorobe
Marek & Jaroslav:
Totální hovada jeden jak druhý. Jaroslav ma „s horama asi tolik společného jako kamzík s jihočeskými rybníky“, ale za to přesně ví, že „intelekt se kolem 7000 metrů pohybuje už na úrovni cca 8letého dítěte“.
Marek: rozhodně nejde o natěšenost z hrdinství – lepší otázkou je, zda to vůbec hrdinstvím nazývat. Já bych to nazval spíš samozřejmostí. Ale jasně, že mezi sviněmi je „normální“ slušný člověk hrdinou. Ikdyž vzhledem k tomu, že (jak jsem pochopil) se neznali, tak bych ten název hrdinství klidně nechal. A naopak megasvině jsou ti, se kterými tam ten turek šel a co se na něj vykašlali. Je dokonce povinností poskytnout pomoc a být to v „civilizovaném“ světě, dotyční překračovaltelé mrtvol jdou za mříže, což je jediné místo kam patří. Bohužel zde se mohou vymlouvat na to, jak je to tam drsný, ale na podstatě činu to nic nemění.
A pokud na tyhle expedice chodí lidé, kteří se setkají až tam a neznají se, je to vrchol stupidity. Základní zlaté pravidlo: do hor sám nechodit. A mít kolem sebe stovky hovad, kteří se jeden na druhého akorát vykašlou, to už je snad horší než jít sám.
Milý Pavle, seš úplně mimo. Plácáš o něčem, o čem nejenže nic nevíš, ale dokonce si to ani neumíš představit. Představuješ si to jako vejtet na Rýchory, a protože je to tam jak píšeš drsný, tak jako vejlet na Rýchory v pořádně chujovým počasí. Na rozdíl od tebe mám kolem sebe dost lidi, kteří byli alespoň v šesti a půl tisících. Každej z nich by se tvému moralizování a diletanci jen trpce zasmál, zakroutil by hlavou, a šel by pryč, protože je tvá naprostá nekompetentnost k tomuhle plácání více než zřejmá. S kýmkoliv z nich bych bez váhání šel nahoru, protože v nich není žádná sobeckost, o které mluvíš. Jsou to lidi, na které je spolehnutí. Přesto bych s nimi lezl s jasným vědomím, že pokud se mi v těchhle výškách něco stane, neexistuje žádný způsob jak mi pomoci. Jsou tam jen dvě varianty. Buď tam zůstanu jenom já, nebo já i oni. Ta tvoje „heroická“, ta tam neplatí. Proto se tam skoro devadesát let povaluje i jedno tělo z roku 1925. Pokud tam na každý další vlastní jeden krok potřebuješ 10-15 nádechů, vyčerpává tě i podloubání prstem v nose. A nezlob se, právě proto je tam na pokraji života úplně každej. To maximum, co můžeš pro druhého udělat, je dát mu něco ze svého vlastního kyslíku, a buď ho to postaví na jeho vlastní nohy, nebo je mrtev. Pokud mu dáš všechen, můřeš si rovnou lehnout vedle něj, a čekat na smrt taky. Těžká hypoxie je kupodivu velice milostrdná. Vyplaví ti endorfíny, a ocitáš se v pocitu blaženosti. V tom pocitu blaženosti jsou tam ale naprosto všichni – ti, co umírají, i ti, co ještě jdou.
Vzhledem ke svému zaměstnání jsem v životě zachránil více životů, než si dovedeš představit. Ale už ve čtyřech tisících jsem měl SpO2 85% – tedy saturovanej hemoglobin kyslíkem jen z tohoto procenta. Normální stav je mezi 95 a 100%. Vůbec si nedovedu představit hodnoty lidí v těchto výškách, kde je vzduchu (a tedy i kyslíku)jen třetina, a ještě pod podstatně menším parciálním tlakem (nechce se mu tedy tolik vázat). Je to asi jako kdybys chtěl vyrábět sodovku, a to CO2 neměl pod tlakem. V těhle výškách je KAŽDÝ pacientem v kritickém stavu.
Vybodni se na svoje moralizující slinty, jsou vážně neuvěřitelně hloupé…
Vojťas a co si teda myslíš o tom Izraelci?
Edmund Hillary byl taky úplně mimo?
„ U nás v expedici v roce 1953 bylo naprosto nemyslitelné, abychom nechali umírat někoho, kdo se ocitl v nesnázích. Lidé ztratili ponětí o lidských hodnotách. Náročnost práce ve velké výšce není omluvou. Zdá se mi, že celkový stav expedic na Everestu je hrozivý. Lidé mají jediný cíl – dostat se na vrchol. Nezajímá je nikdo, kdo potřebuje pomoc. Ale lidský život byl, je a bude daleko důležitější, než vrchol hory.“
Nebo je to trochu jinak?
Jaroslave, místo obvyklých 10 piv v pátek za 300 Kč vem tito peníze a zajdi si k psychologovi. V tvém případě jsou to lépe investované peníze.
Pomůže ti to srovnat si žebříček celoživotních hodnot. Pač obrazně řečeno v tvém případě, bych si radši nechal to BMW. 
A stejně morální sračku bych ti řekl, kdybych tě potkal někde v autě kolem omotaného stromu. Sorry kámo, dnes dávají hokej, máš smůlu, spěchááám. pak bych chtěl slyšet tvé „pseudo-rozumy“ až by ti obsah tvých střev vytekal do dutiny břišní.. 
Karke, Karle, jestli ty si to nepřestavuješ jako Pochod přes Brdy…
„Kemo, neválej se tu a pojď, hoď mi ruku přes rameno, a až spolu slezem dolu, dáme si tam jedno dobře vychlazený…“
Svatá prostoto…
Jsou horolezci tělem i duchem a jsou lidé, kteří jen sobecky dosahují svých cílů na úkor jiných. Každý to zná, typický „kariérní růst.“ Tahle hora jen dokazuje jací lidé doopravdy jsou, naprosto perfektně vystihuje lidskou morálku, myšleni a charakteristiku. Sobecký, naivní,arogantní, materialisticky založený druh, se sebevražednými sklony a tendencí ke kanibalismu,druhy, který dokáže vyčíslit hodnotu člověka penězi, to je lidská rasa. Skvělé je, že tenhle kus skály chyby neodpouští a dvakrát tak vrací.
Jsem z toho jelen… Po horach nelezu ale zsjima me to z etickeho hlediska Syn od zname ktery lozi mi napsal ue nelze zamenovat skutecne horolezce od tevh co dimto zaplati a nechaji se tam vynest znamena to tedy co ?? Ze kdyz opravdovy horolezec uvidi umirsjiciho zbohatlika tak jde dal protoze ten tam nema co delat ???