Ho Van Lang – 40 let skrývání před civilizací

Pamatujete si na příběh Hiró Onody, japonského vojáka žijícího válkou, která už dávno skončila? Ve stejné době, kdy se Onoda vracel do civilizace, začal ve Vietnamu podobný příběh. Pro muže jménem Ho Van Thanh vietnamská válka neskončila dodnes a jeho syn díky tomu vyrůstal bez kontaktu s civilizací.

V roce 1972 probíhalo nejintenzivnější bombardování Severního Vietnamu za celou Vietnamskou válku. Americké bomby zasáhly i vesnici, kde Ho Van Thanh žil se svou rodinou. Jedna z bomb zničila Thanhův dům a zabila většinu Thanhovy rodiny. Jediný kdo přežil, byl roční synek Ho Van Lang. Thanh se rozhodl se svým synem utéct do džungle a skrývat se před lidmi, kteří by mu mohli ublížit. Válka ve Vietnamu sice skončila tři roky poté, ale otec se synem byli v džungli tak dobře ukryti, že se k nim zpráva o konci války nedostala. Teprve před třemi lety byli otec se synem kvůli Thanhově zhoršujícím se zdravotním stavu a kvůli nátlaku vlády „zachráněni“ a navráceni do civilizace. Ho Van Lang, který strávil téměř celý svůj život (přes 40 let)v džungli, je nyní ukázkový případ toho, jak vypadá člověk, který nikdy nepřišel do kontaktu s civilizací.

Jak v džungli přežívali?

Thanh a Lang nejprve žili v nížině, poblíž velké řeky, která jim poskytovala dostatek vody a potravy. Ryby z řeky lovili tak, že přehradili řeku kládami a počkali, až se v přehrazené části nahromadí víc ryb. Ryby pak omráčili kamenem a rukama vylovili. Kromě ryb byla na jídelníčku řada rostlin, ovoce, med a různí živočichové, od opic (ty bylo nejsložitější ulovit), až po ještěrky, různé hlodavce a netopýry.

 
Nástroje vyráběli z toho, co našli v džungli, včetně kovových zbytků bomb. Nádobí si vyrobili z hliníku ze spadlé americké helikoptéry. Oblečení si upletli z vláken z kůry stromů.

Žili v přístřešku postaveném na stromech. Uvnitř téměř neustále hořel oheň, který tak byl chráněný před deštěm a zároveň odháněl obtížný hmyz.

Protože otec nevěřil lidem z okolních vesnic, vždycky když se některá vesnice rozrostla, museli se Lang se svým otcem stěhovat. Dohromady byli nuceni se stěhovat pětkrát, pokaždé výš do hor. Za čtyřicet let ale byla vykácená tak velká část pralesa a vesnice se tak rozrostly, že už nebylo kam se před lidmi ukrýt. Vysoko v horách byla zima, nedostatek vody a navíc Langův otec věřil, že na vrcholcích hor žijí duchové, takže se tam bál přesunout. Začal tedy narůstat počet setkání s ostatními lidmi a i když se dvojice vždy rychle uchýlila hlouběji do lesa, v okolních vesnicích se o nich začaly šířit různé historky.

Muž jménem Ho Van Tri se začal příběhy o dvou „lesních mužích“ hlouběji zabývat. Zjistilo se, že Tri je jeden z Thanhových synů, který také přežil bombardování. Po letech propátrávání džungle se nakonec se svým otcem a bratrem shledal. Lang po nějaké době, kdy za ním Tri chodil do pralesa na návštěvu, bratra nakonec přijal. Otec, na jehož mentálním stavu se podepsalo stáří, ale stále nevěří, že je to opravdu jeho syn a že válka skutečně skončila. Několik let ještě dvojice zůstávala v džungli, ale roku 2013 byli nakonec donuceni se přestěhovat do civilizace.

Jaké to je, vyrůstat mimo civilizaci?

Před rokem Langa navštívil AlvaroCerezo, dobrodruh a majitel cestovní kanceláře, která zprostředkovává dovolené na opuštěných ostrovech. Cerezo sepsal řadu poznatků o tom, jak se Lang začleňuje do civilizace a jak ho vyrůstání v odloučení poznamenalo. Thanh věřil, že válka stále probíhá, poskytoval svému synovi jen velmi malé množství informací o okolním světě. Chtěl, aby se Lang bál a neměl žádný důvod pro návštěvu civilizace. To se mu povedlo a Lang nikdy neměl touhu se do okolních vesnic vydat. V jeho životě tak chyběla řada věcí, které my považujeme za samozřejmé – nikdy neviděl auto, neznal umělá světla, dokonce ani netušil, že existují lidé opačného pohlaví. V tomto ohledu je Lang jako dítě, nechápe rozdíl mezi mužem a ženou a v podstatě je tedy asexuální, protože neví, že by měl mít nějaké zvláštní city k osobě opačného pohlaví. Nikdy také neviděl děti a netuší, jak se k nim má chovat.

Zatímco my máme v hlavě uloženou řadu informací, které ke svému životu nepotřebujeme, Lang zná pouze to, co nezbytně potřeboval k přežití. Neznal číslovky vyšší než 10, čas se pro něj dělil jen na východ slunce, poledne, západ slunce a noc.

Lang pochopitelně také postrádá veškeré morální principy naší civilizace a nechápe, co my považujeme za dobré a špatné. Mluví naprosto otevřeně a nezná stud. Cerezo ho popisuje jako stále usměvavého a neskutečně laskavého člověka, který je ale dítětem v těle muže a nechápe řadu věcí a jejich následky.

Když Langův bratr jednou žertem řekl, že by měl někdo nabančit dětem, které venku dělaly hluk, Lang se sebral a s úsměvem děti zbil bambusovou tyčí.

Zde je tedy odpověď na to, jestli člověk, který vyrůstal „v divočině“ může být začleněn do civilizace. Lang se přizpůsobuje životu ve vesnici a pracuje se svým bratrem na poli, ale je téměř jisté, že nikdy nebude mít vlastní rodinu a nejspíš nikdy nepochopí principy, na kterých naše civilizace stojí. Dle psychologů je jeho mysl v mnoha ohledech na úrovni jednoletého dítěte, takže bude po zbytek života v civilizaci odkázán na pomoc své rodiny.

Pokud vás tento příběh zaujal, výše zmíněný Alvaro Cerezo chystá v nejbližší době vydat dokument o Langovi a jeho životě v džungli.

A ZDE pak najdete vše, co byste potřebovali do přírody.

 
Zdroj.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Hiró Onoda – rozhovor Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 1 Dick Proenneke – 35 let o samotě na Aljašce Ed Wardle – Sám v divočině Igor Grudcinov – Boj o přežití na Sibiři Závod „Přežití 2012″ startuje 18. května! Tábor hrůzy! Viktor Borisov – KDO SE NACHYTAL? :) Xavier Rosset: 300 dnů na pustém ostrově Neskutečný příběh Arona Ralstona Medvěd napadl skupinu turistů! Vadim Nesterchuk – smrt v poušti