Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 2
Tento text v žádném případě NENÍ URČEN PRO DĚTÍ DO 18 LET, těhotné, kojící matky, lidi s narušenou či slabou psychikou, pacifisty a vegetariány. Myslím to zcela vážně. K tomuto překladu jsem se nutil rok a i nyní dělám vše, abych v něm nemusel pokračovat. Osobně tento text považuji za to nejhorší, co jsem v oblasti přežití vůbec viděl/slyšel/četl a z duše ho nesnáším. VL
Jedná se o druhý díl deníku ženy, která trávila tři měsíce v horách Pamír po havarii letadla. První díl najdete zde.
25. února
…extrémně studené… nic nejedli.
Žukovskij, Vichrov, Knjažničenko… Pjanž severozápadním směrem… Vrátili se zpět vzhledem k silné vichřici. Vichrovovi jsem třením zahřívala nohy a Žukovskému ruce.
Maslovskij, Žukovskij, Vichrov a Knjažničenko odcházíme 26/2 na v. směrem k Pjanži nehledě na počasí vynaložíme zbytky síl, ale dorazíme do oblasti Šipad.
V letadle zůstává Gureeva s živým dítětem Sašou a mrtvým Valerijem.
26. února
Když jsme je vyprovodili začali jsme se Sašou oteplovat kabinu zůstaly nám jen tři sirky, ohřáli jsme vodu napili se a začali se chystat k těžké noci.
27. února
Brzo ráno jsme se probudili a celý den očekávali expedici, jakékoli zašustění jsme považovali za znak toho, že někdo přišel. Dokonce ani vodu jsme neohřívali, jen čekali.
28. února
Stále celý den čekáme na expedici, sirky už nemáme, sbíráme sníh do sklenic a dáváme k oknu v trupu letadla, sníh…
Dny jsou studené a větrné, dost často padá sníh, nikám nechodíme hrozně se chce jist, pořád přemýšlíme, co sníst a napadlo nás odříznout kousky od Valerije, sotva dořízli a neleze do krku, jíst vlastního syna a bratra, ale chce se jíst a tak jsme ode dneška začali odřezávat po kousíčku a jist.
3.-4. března
Stále čekáme na záchrannou výpravu, vodu jsme získali stejným způsobem asi půl litru pro každého snědli každý kousek masa, ale stále nikdo nepřichází, chtěli se udusit, ale bojíme se a říkáme, ne tolik jsme toho už vytrpěli pojď to vydržet do poslední kapky krve možná zachrání…
5.-6. března
Celý den sněžilo dva dny seděli ve své kabině znovu odřízli každý kousek masa snědli a začali hledat pod sedadly co když se najde kousek sýru a vzpomněla jsem si Maslovskij a Vichrov odřezávali kůrky z hran začali hledat našli tři kousky…
11. března
Ráno se probudili nevylezli z kabiny byla trochu mlha, ale počasí vhodné pro lety, skrze rozbité okno načerpali do různých hrnků sníh, roztavili asi 2 půllitry snědli každý kousek masa napili se, počasí je velmi dobré, ale z nějakého důvodu anu letadlo ani výpravu už neočekáváme, všechny naděje… najedli se sedli a povídali si o tom, jak se dostat do Horogu, přemýšleli, přemýšleli, ale nic nevymysleli, protože jsme bez síl a naprosto bezmocní.
13. března
Počasí opět docela dobré, ale letadlo a výprava nikde, najedli se načerpali vodu 2 půllitry pod oknem roztavili sníh a seděli, čekáme letadlo, ale ničeho se opět nedočkali, brečeli, vzpomínali na Váňu, Vladíka, mámu, sestru, Varju, Kolju, Vitju, sestru Polju, Ňusju, Leňu a dceru Šuraňu a opět se začali připravovat na studenou noc.
14. března
Od rána dobré počasí zvedli se vytáhli z trupu Valerije, odřízli z něj maso a sádlo a najedli se začali tavit sníh začalo se kazit počasí, hory se zatáhly mraky. Vody se získalo půl litru, napili se, zahráli si Domino, ale stále očekáváme výpravu, pořád se díváme do okna, jednou já, jednou Saša, ale stále nepřichází a není maso začali šetřit, abychom přežili co nejdelší dobu.
16. března
Počasí je dobré najedli se ráno natočili vodu, napili se sedíme čekáme ze dvou stran letadlo nebo expedici kabinu neopouštíme, jakmile uslyšeli hučení motoru, vyskočili, ale ani motor ani expedice nic není.
Valerij už dochází, zbývá se najíst několikrát, zbývá už jen mozek a 4 kousíčky sádla s masem a dál nevíme, než žít raději asi umírat, protože naděje na záchranu není žádná, sedíme už celý měsíc a nic odnikud nepřichází.
18. března
Počasí je špatné, sněží a fouká silný vítr nic není vidět… vzali střeva Valerije, hovno vyhodili střeva snědli, voda skoro nebyla, večer brečeli a připravili se na těžkou noc… Noc byla obzvláště studená ani nechvíli nezavřeli oči, pořad očekávali ráno.
Ráno asi do 10 jsme nemohli vystrčit ven ani nos, sedli se obkročmo a čekali až se rozmrazí okna, počasí výjimečně dobré, čekáme letadlo, sotva otevřeli dveře letadla vylezli, očistili letadlo ačkoli ani nebylo moc zasněžené, lehli si na plochu bylo hodně teplo alespoň jsme se Sašou se natáhli a asi do 3 hodin si mohli odpočinout, pak začal foukat větřík a chtě-nechtě jsme zalezli do kabiny a začali oteplovat a sbírat vodu nabrali půl litru do malé mističky nandali mozek a zalili mastí proti popáleninám najedli se a zapili vodou slunce vzešlo a začali se připravovat na tak studenou noc.
20. března
Ráno vstali počasí výjimečně dobré vyšli ven chtěli vytáhnout košík vespod, v něm je 30 hlávek česneku, vše zasypalo sněhem začali odhazovat sníh ale nic nevyšlo sedíme díváme se, hukot motoru letadla, opět letěl směrem na Horog po nad Pjanžem a zpět asi za dvě hodiny taktéž poslechli hukot a to je vše…
21. března
Ráno vstali velmi špatné počasí sněží, silný vítr, nic není vidět, sedli si naložili poslední zbytky mozku zalili zbytkem masti proti popáleninám najedli se, ale Saša z nějakého důvodu moc nejedl máma je mi nějak špatně a tak jsme dojedli. Rozhodla jsem se dát mu vlastní krev, probodla jehlou žílu na ruce nasbírala půl sklenice a dala jemu on vypil a poprosil o vodu a stěží jsem ji roztavila (Anna vlastním tělem zahřívala sníh ve sklenici tím, že na něj dýchala. – O.B.). On se napil a usnul, za hodinu se zvedl je mu špatně, začíná utíkat, kříčí, táto pojď sem a přines Vladíka já se na něj podívám, a opět nastala studená noc a já jsem celou noc nespala držela Sašu a tak do rána sotva usne, probouzí se a začíná utíkat oknem.
Vsuvka: Osobní dopisy Anny Gureevé.
Sbohem, moje rada tobě, drahý Váňo.
Vladíka předej máme a Věře, ať ho vychovávají ale jen pod tvým dohledem, posílej mu všechno možné z potravin, nechci, aby žil s cizí macechou, moc tě o to prosím tak to udělej.
Mám u sebe 2150 rublů dvatisíce sto padesát rublů. 1950 – jeden tisíc devět set padesát jsou zašité v mé kazajce, zbylé 200 rublů v kabelce. To jsou peníze mé mámy, prodala dvě své šály a chtěla, abych ji koupila tři hedvábné šály červenou, zelenou a bílou pro holky chtěla, udělej to, kup jí to, prosím tě o to a pošli ji je.
Holinky ko… poslala dámské, ty co jsou od Varji, já chtě… tam někomu… dát a poslat ji nějaké potraviny udělej to.
Mám zde dvoje šaty, nové vlněné v tašce… šaty z hedvábí, černé šaty, černé sako… ki… Vladíka, dvoje boty jeden dole pod letadlem, kabát šálu vlněnou, Sašiny boty, Sa… tři košile.
Červené hedvábní šaty jsou od Varji, půjčovala jsem si je… chtěla poslat podobný materiál, pošli ji ty šaty zpět a moje šaty ji dej také, vlněnou šálu, moje boty, holinky, lodičky – vše ji dej, bude se starat o Vladíka.
V krejčovství je nedošitý oblek, potvrzení mám v kabel… Napiš plnou moc mým jménem, ověř u notáře a pošli Varju, je tam potřeba doplatit nějaké peníze 60 nebo 80 ona ho koup… a ať si ho vezme také.
Váňo, nepřicházej o jejích přátelství, pomáhej, jinak zemřou prosím tě pošli jim brambory, rýži, moučku, krupic…
Váňo, pokud nebudeš chtít přenechat Vladíka, vezmi k sobě mámu, ať při tobě bude jako vlastní matka a stará se o Vladíka…
Originály dopisů byly odebrány Ivanovi Gureevovi pracovníkem DTO NKVD soudruhem Petrovym a přiřazeny ke spisu.
Ověřeno: Zástupce NKVD GBAO Tadžikské SSR, podporučík státní bezpečnosti Ryžonkov.
22. března
Se Sašou je to opět špatné, blouzní, křičí, brečí počasí je velmi špatné, stejně jako 21. Saša se probral asi ve dvě hodiny a začal mi rozkazovat Maminko, je mi špatně, chtěl bych hrnek horkého sladkého čaje. Mami, asi neuvidím tátu a Vladíka, mami děkuji za tvoji péči o mě, pokud se dostaneš do Horogu, objednej hroznové víno, upečte různé koláčky a vzpomeňte si na mě. Pak znovu ztratil vědomí, hodně mě to vyděsilo znovu se stmívá počasí šílí a opět bude studená noc.
23. března
Probudili se s úsvitem, počasí je stále velmi špatné a zhruba v 10 ráno zemřel můj milovaný chlapec Alexandr Ivanovič Gureev, jen řekl, sbohem drahá maminko nechci umírat chvíli jsem brečela, vytáhla ho na křídlo zapsala do deníku, počasí zuří, skoro celé letadlo je zasypané sněhem a zůstala jsem sama jako zvíře v brlohu, nemám s kým si promluvit přichází noc a uléhám sama bojím se, chtěla se oběsit, ale ruce neposlouchají hrozně se bojím budu čekat do konce, hodně se chce pít ulehám ke spánku.
24.-25. března
Počasí stále zuří, silná vichřice, mám velkou žízeň v puse vyschlo, jedla sníh, jedla nic nepomáhá a ani trochu nemám hlad hodně se bojím, v noci 25. jsem slyšela křiky nějakých zvířat. Když tu byl Saša tak jsme zpívali písničky, hráli Domino, vyprávěli si pohádky a děje filmů, a nyní o samotě je mi hodně špatně.
26. března
Noc byla extrémně chladná, ani oka jsem nezamouřila… Omrzly mi konečky prstů u nohou.
27.-28. března
Počasí je dobré, zvlášť 28., na nebi ani mráček, lebka Valerije se válela na křídle, tak jsem ji žvýkala, už nemám síly, ale na Sašu sahat nechci, možná mě objeví, ale už nemám síly a tak 28. března jsem odřízla půlku ruky, nakrájela na malé kousky, nechala o okna na slunci ono trochu uschlo, nasbírala půllitr vody, najedla se a vodičkou zapila.
28. jsem slyšela hukot motoru letadla směrem na Horog, ale zpět neslyšela, ale nevím jak vysvětlit proč neletěl zpět a opět nastala snad věčná chladná noc.
6. dubna
Počasí je velmi špatné, silná vichřice trvala celý den, a ani vodu jsem nenabírala ani trochu ráno snědla kousíček masa a sedla si přepisovat inkoustem deník a v tu chvíli zapadlo slunce, počasí se zklidnilo přepsala jsem deník a začala se připravovat na trýznivou noc.
11. dubna
Silná vichřice celý den až do pozdní noci, skoro celé letadlo zaneslo nikdy ještě taková vichřice nebyla. Celý den jsem seděla ani v okně nebylo nic vidět.
13.-14. dubna
Dva dny jsem seděla bez vody. 13. Byli tři vlci hodně vyli vedle letadla lezli do oken, já jsem vylezla na křídlo byla tam velká zima, celou noc jsem se klepala sotva se dočkala rána a ráno oni někam zmizeli a už se nevraceli jaká muka tu musím přetrpět teď ucpávám okna, aby se do nich nikdo nedostal.
18.-19.-20. dubna
18. bylo velmi dobré počasí sedím brzo ráno ještě se nerozmrazilo okno koukám přímo nade mnou proletělo letadlo a ani jsem se nestihla otočit, je to určite z Horogu co seděl tam kvůli špatnému počasí. Vylezla jsem z trupu lehla si na plochu bylo horko a celý den jsem prospala.
20. v noci byla silná vichřice ráno jsem vstala chtěla se podívat jaké je počasí otevřela okno, ale celé letadlo bylo zasněžené výše něž jsou okna a tak nevím zda je dobré počasí nebo ne sedím zavalená sněhem tak špatně, dříve jsem se mohla alespoň dívat na hory, teď sedím ubrečená už přes dva měsíce sedím a nikdo si pro mě nepřichází. Saša mi dochází zbyl jen mozek vždyť je tak hubený skoro samá kost a začala se chystat na studenou noc.
21. dubna
Zvedla se chtěla se vyhrabat, ale nejde to, příliš moc sněhu, jakoby dobré počasí, chce se pít, přemýšlím, že za dva dny sníh víc sedne a pak se vyhrabat, nevím do konce měsíce mi vystačí Sašin mozek a pak nevím budu muset umírat, už jsem se rozhodla řezat sama sebe a jíst stejně umírat, už obden začala jist už večer, začala se chystat na noc.
24. dubna
Noc byla výjimečně chladná, ráno se zvedla počasí velmi dobré na nebi ani mráček, vyšlo slunce naložila jsem přímo s ledem mozek, najedla se a vylezla očekávat letadlo či expedici, lehla jsem si na plochu a celý den proležela, trochu spala, bylo hrozně horko, v horách se objevili nějaké ptáci už druhý den je vidím a oni křičí, dnes dokonce létaly mouchy tak horko bylo nesnesla jsem horko a odešla do kabiny protože letadlo, jsem věděla, nebude… nikdo a nic není jak smutné, vždyť už třetí měsíc sedím takhle se hledá, už dávno by mě zachránili…
26. dubna
Celou noc sněžilo noc byla velmi dobrá, tzn teplá zvedla se ráno skoro přestalo sněžit, počasí se vylepšovalo, ale opět zafoukal vítr, přišly mraky a začal padat sníh a tak moc že celý trup praskal, ale pak to přešlo, k jídlo zbývá velmi málo mozku, nevím asi budu muset umírat, ale hodně se mi chce žít, už 70 dnů ke dnešku tady sedím a čekám, ale nikdo si pro mě nepřijde alespoň… vědět co se právě děje na bojišti.
Vsuvka: Osobní dopisy Anny Gureevé.
Sbohem, mé drazí Váňo, Vladíku, maminko, sestro Varjo, Dmitriji Nikitoviči, Nikito Ivanoviči, sestro Poljo, synovci Koljo, Žeňo, Ňusjo, loučím se, už se s vámi nikdy neuvidíme, hlídejte Vladíka zůstává mi sám, se synkem Sašou a Valerijem jsme tu zemřeli, hladověli celý měsíc, čekali, mysleli, že nás možná zachrání, ale ne, ani kousek chleba nedali. Váňo, Žuravlev, pilot, dluží 50 rublů, a já jsem si od něj zase brala 10kg brambor, tak mu je vrať.
Sbohem, můj milý příteli, líbám vás se Sašou a Vladíkem.
Už nikomu nic nedlužím, máš tu dvě čepice a při páry bačkor, odešli je klukům.
Sbohem, vše co jsem psala udělej, prosím pošli Varje brambory.
Ověřeno: Zástupce NKVD GBAO Tadžikské SSR, podporučík státní bezpečnosti Ryžonkov.
30. dubna
Konec měsíce, zvedla se ráno počasí velmi dobré, vylezla z letadla a čekám na letadlo, neuběhlo ani půl hodiny, slyším letí, ale opět proletěl, někde se mi ozval a to je vše, opět čekám až poletí zpět možná si mě všimne, protože moje letadlo je celé otevřené, snadno se nalezne, ale z nějakého důvodu jsem neslyšela letadlo letět zpět. Očekávám každý den výpravu protože hory jsou skoro celé otevřené, v horách se objevilo hodně ptáků, křičí ve dne v noci, much je také hodně pravděpodobně brzy bude hodně zvířat. Můj sešit mi došel a asi nadešel den mé záchrany. Vždyť zítra je prvomáj musí mě nalézt buďto z letadla, nebo přijde expedice a jinak potraviny mi zůstaly pouze na 2 dny, pokud mě nenajdou a neshodí, budu muset umírat, po 75 dnech života v letadle, jak smutné.
1.května
Počasí je od rána špatné, silná vichřice, kolem 12. Vše přestalo, vyšlo slunce a počasí se zlepšilo, ale ani letadlo ani výprava nejsou, trochu jsem poplakala, je smutné že lidé slaví prvomáj a já sedím skoro hladová, vše mi dochází, mozek zbývá asi na tři jídla a to je vše.
7.-8. Května
Počasí je velmi dobré, 7. letadlo nebylo, ale 8. proletělo jedním směrem, zpět už jsem ho letět neslyšela možná prochází vraty a zde nejsou slyšet, ale není to možné nemám už co jíst sedím čekám možná dorazí expedice nebo rychleji nalezli letadlo nebo už umírej sama si přemýšlím že pokud nenajdou do 15. uříznu si 2 prsty na noze, pak se uvidí.
Letadel R-5 konstruktéra Polikarpova bylo před válkou vyrobeno celkem 7 tisíc kusů. Šest tisíc pro Vzdušné Síly (VVS), zbytek dostal Aeroflot.
Začátkem května 1942 dušanbinské centrum řízení civilního letectva obdrželo šifrovaný telegram podepsaný Vjačeslavem Molotovym s rozkazem nalézt všechny havarované R-5, demontovat motory a dodat Vzdušným Silám.
Maslovskij, Vichrov a Knjažničenko se tou dobou nacházeli v Horogu. Během několika dnů oni přece jen dorazili k osadě Matrun, kde je vyzvedli místní obyvatele a přesunuli do Horogu. Tam Maslovskému a Vichrovovi amputovali omrzlé nohy. Knjažničenko měl štěstí. Jakožto letec měl na nohou unty (vysoké zimní boty s kožešinou, používané na severu. – VL).
V osadě si ani jeden ze tří nevzpomněl na Gureevu s dětmi. Místní obyvatele později uváděli, že kdyby se to dozvěděli hned, Annu a Sašu by se podařilo zachránit. Až v Horogu si letec a příslušníci NKVD si vzpomněli na opuštěnou ženu a dodali, že už pravděpodobně zemřela zimou a hladem.
Když dorazila výprava, která měla nalézt havarované letadlo a demontovat z něj motory, Knjažničenko určil přibližné souřadnice havárie. K expedici se přidal také Ivan Gureev.
Cestou k letadlu bylo nalezeno tělo Žukovského, který spadl do propasti. Ležel u řeky a kolem něj se povalovaly vystřelené nábojnice. Pistole byla prázdná. Trojice opustila kamaráda a ten střílel, aby upoutal na sebe jejích pozornost. Marně.
Po třech dnech výprava dorazila na místo určené Knjažničenkem. Avšak letadlo tam nebylo. Překonav další hřeben dvě desítky chlapů strnuli. Třicet metrů od nich na trupu letadla seděla Anna.
Žena otočila hlavu a šokovaní muži uslyšeli její otázku – Váňo, ty už ses asi oženil?!. Všichni se vyděsili ještě víc, protože Ivan Gureev se skutečně před měsícem znovu oženil.
Kde je syn? Kde je Saša? – zeptal se Gureev.
Támhle je.- řekla Anna a ukázala na ležící vedle lebku.
Trestné řízení bylo zahájeno z důvodu ponechání ženy s dětmi v beznadějné situaci. Všichni tři byli uznáni vinnými. Knjažničenko byl zařazen do trestního praporu.
Anna Gureeva prošla ročním léčením v dušanbinské psychiatrické klinice. Osudy jejího manžela a syna Vladimíra nejsou známy. Anna Gureeva se po léčbě znovu vdala. Měla děti a vnoučata. Zemřela v roce 1991 v Dušanbe. Do poslední chvíle svého života opakovala, že nechce vzpomínat na ty tři měsíce. Zapomenout na ně však také nedokázala.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Hiró Onoda – rozhovor
Medvědi vs auta 2
Medvěd VS auto
Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 1
Dick Proenneke – 35 let o samotě na Aljašce
Ed Wardle – Sám v divočině
Tábor hrůzy!
Viktor Borisov – KDO SE NACHYTAL? :)
Xavier Rosset: 300 dnů na pustém ostrově
Neskutečný příběh Arona Ralstona
Medvěd napadl skupinu turistů!
Máte-li špatný pocit, dejte na intuici!
Leave a Reply to Killer
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
….tak to je nechutný, jak se jako mohl oženit?!?!?!
Ano, to je na celém příběhu to nejděsivější! Bastard jeden nadrženej!
No to ano, sním svoje dvě děti, abych se mohla vrátit domů k manželovi a starat se aspoň o to třetí, co mi zbylo, a on chudák nešťastnej z toho, že jsem mrtvá, se rychle ožení. To je opravdu na blázinec, hmmmm
!
Tak tohle je masakr.. Připadá mi ale divná jedna věc, že nikoho nenapadlo spalovat bordel z toho letadla nebo zbylé palivo. Pak by byla aspoň nějaká šance, aby je vůbec někdo z přelétávajících letadel uviděl.
Něco evidentně pálili, když používali sirky a ohřívali si vodu.
Tak to je síla. Teda klobouk dolů na její vůli přežít. Ale těm třem by byl prvaz málo. Nechat tam ženskou se dvěma dětma s tim že je asi stejně mrtvá, za to bych jim nandal gulag s doživotním speciálním zacházením.
Silné a jak lidské, děkujeme za překlad.
Zmrdi ti chlapi… nechápu fakt…
Tady je skutečně vidět jak obrovská síla je vůle zít… Ve mě to zanechává opravdu silný zázitek a ještě asi dlouho husí kůzi pri predstavě, ze bych se v takové situaci měl někdy ocitnout…
Silný zážitek už jen z toho čtení…
Včera večer jsem to přečetl naráz a hodně mi to zasáhlo, mám dcery 1 a 4 roky, při představě podobného zážitku, bych to asi nevydržel jíst své vlastní děti, ani s vidinou přežití … Ale to říkám teď, ale nikdy neříkej nikdy …
Hodně silné to je, tři měsíce čekat na pomoc a to jsem si říkal, že ti tři už jsou někde mrtví a oni parchanti zapomenou na to, že vlastně jdou pro pomoc … To by bylo na kulku, být jejím manželem a zjistit, že starší syn mohl žít, kdyby to řekli včas …
Viděl jsem film o tom týmu hráčů co spadnou s letadlem v horách a potom jedí mrtvé, aby přežili. Viděl jsem film Kanibalové a spousty dalších hororů od SAW, přes Nezvratný osud a další některé až moc relistické, že běhal mráz po zádech, ale po přečtení tohoto příběhu, se jim žádný film z fantazie spisovatelů nebo jiných skutečných příběhů, asi nikdy nevyrovná a bude ve mne navždy hluboko zapsán …
Nedivím se autorovi překladu, že tento příbeh z duše nenávidí, ještě dlouho si ho budu přehrávat v hlavě a za pár dní si jej asi přečtu znovu, abych si dal dohromady pár dějových linií, které mi asi při prvním čtení nezůstaly v paměti …
Díky
Nechápu, proč by to mělo být nevhodné pro pacifisty a vegetariány. Že chce někdo řešit problémy mírovou cestou a nechce způsobovat utrpení zvířatům a ničit si tělo masem neznamená, že je pro něj nevhodný článek o boji o přežití. Já maso nejím už dvacet let a nevím, proč bych si to neměl přečíst. Maso je maso. Normálně bych už asi mrtvolu pozřít nedokázal, ale v extrémních případech jsem ochotný jíst cokoliv. Ta žena má můj velký obdiv. Je smutné, že ty děti musely zemřít, ale celkově to nedopadlo úplně nejhůř. Svým způsobem je to optimistické čtení, protože se vyplatí zůstat naživu všemi prostředky.
Doporučuji knihu Přežít – Alive. Byla i špatně zfilmována. Je to opravdu zajímavé čtení podobné tomuto.
Tak to je opravdu silný příběh.. člověk nemusí vymýšlet scénaře plné krveprolití.. to jsou osudové příbehy ze kterých mrazí. Pro mě jsou to opravdoví hrdinové, lidé co si sáhli na samé dno.
Zdravím všechny,
dovolil bych si poopravit informace uvedené v článku:
Město Horog – se správně nazývá Khorog, Chorog tádžisky
Pjanž – je řeka a správný název je Pandž, tádžisky Panž
Kala-j-Vamar – se správně píše Kalai-Vamar
Tímto samozřejmě nemám nic proti autorovi a jeho překladu, jen pro doplnění informací.
A co se příběhu týče, každý nechť si uchová ve své fantazii svoji verzi, neskutečné krutosti osudu k jedné ženě.