50 dní na moři

Přežít vlastní smrt lze tu a tam. Vlastní pohřeb zato jen zcela výjimečně. Třem chlapcům ve věku čtrnácti a patnácti let ze souostroví Tokelau spravovaného Novým Zélandem se to přesto podařilo.

Ve čtvrtek je uprostřed Tichého oceánu našel rybářský kutr lovící tuňáky poté, co na moři strávili ve člunu s hliníkovým trupem 50 dní bez řádného jídla a pití.

Na jejich rodném atolu Atafu se přitom před několika dny konal smuteční obřad na jejich památku, protože byli oficiálně prohlášeni za mrtvé.

Po řadu dní je hledaly průzkumné letouny a lodě novozélandského námořnictva, avšak marně.

Chlapci se rozhodli převeslovat z jednoho tuvalského atolu na druhý, protože předtím nesehnali benzin do přídavného motoru člunu. Uchvátil je ale mořský proud, který jejich loďku zanesl na jihozápad směrem k souostroví Fidži do vzdálenosti patnácti set kilometrů od Atafu.

„Zahlédli jsme je jenom zázrakem,“ řekl deníku Sydney Morning Herald první důstojník kutru Tai Fredricsen. „Na to, že na moři strávili tolik dní, byli v překvapivě dobrém zdravotním stavu.“

Chlapci byli notně pohublí a dehydratovaní a kůži měli po padesátidenním pobytu na otevřeném moři spálenou sluncem, jinak ale své dobrodružství přežili bez větší úhony.
trnáctiletý Edward Nasau a patnáctiletí Samuel Perez a Filo Filo si s sebou na cestu vzali několik kokosových ořechů, hladem ale nezemřeli jen díky tomu, že jim ve člunu přistál mořský racek a že chytli do ruky několik ryb.

Racka i ryby snědli syrové, protože neměli možnost si je upéct.

„Sníst syrového racka byl dobrý nápad,“ komentoval jejich snahy o přežití Fredricsen. „Když ale člověk pozře maso syrových mořských ryb, jen to zvýší žízeň, kterou pociťuje.“

Ještě nebezpečnější je podle prvního důstojníka rybářského kutru San Nikunau pít v tropech mořskou vodu.

Chlapci se k tomu uchýlili v posledních třech dnech, kdy jim došly zásoby dešťové vody, kterou předtím zachytili ve člunu.

„To bylo to nejhorší, co mohli udělat,“ zdůraznil Fredricsen.

Naštěstí je zahlédla posádka kutru, se kterou nyní putují na souostroví Fidži.
25.11.2010

Celý článek najdete ZDE.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ:

Hiró Onoda – rozhovor Medvěd VS auto Deník Anny Gureevé: Dopisy z pekla – 1 Dick Proenneke – 35 let o samotě na Aljašce Ed Wardle – Sám v divočině Tábor hrůzy! Viktor Borisov – KDO SE NACHYTAL? :) Výbuch Svaté Heleny – USA Xavier Rosset: 300 dnů na pustém ostrově Neskutečný příběh Arona Ralstona Medvěd napadl skupinu turistů! Máte-li špatný pocit, dejte na intuici!

1. 

   Hudy says:

   14.3.2011 at 16.43

   Jednoznačně borci.Stím pitím mořské vody na to mnoho lidi zapomíná a určitě to láká a docela se jim ani nevidím, že to zkusili.Kdybych se nezajímal o přežití, tak určitě první co by mě napadlo je,že nezemřu na dehydrataci, protože vody je dost:)

   reply