Máte-li špatný pocit, dejte na intuici!
Už několik dnů se touláme slovenskou Malou Fatrou.
Na dnešek byl v plánu výšlap na Veľký Rozsutec, nakonec po krátké debatě (co kdyby pršelo) jsme se vydali o pár kilometrů dál, na kratší okruh po skalách kolem Tiesňav.
A od první chvíle mi nebylo dobře. I přes jasné letní počasí bez mráčku jsem měl pocit, že každou chvíli udeří bouřka. Po stovce metrů se mě přítelkyně zeptala, zda se nechci vrátit. To mi pochopitelně bylo trapné a pokračovali jsme dál.
Po deseti minutách mi začalo být mizerně jako už dlouho ne. Křeče v břiše, knedlík v krku, závratě apod. Kolem nás nahoru procházely rodiny s dětmi a já jsem se nutil do každého nového kroku. Schválně se podívejte na pár momentek:
To nadšení…
A už během další hodiny se začaly objevovat první mráčky.
A další a další.
V tu chvíli už mi bylo všechno jedno. Nálada na bodě nula, nadávky ve dvou jazycích a touha co nejdříve seběhnout dolů. Jenže mezitím jsme překročili pomyslný bod nenávratu a cesta vpřed měla být kratší, než ta zpáteční.
Ani nevím, kdy naposledy jsem byl v takovém stresu. Proč? Sám nevím. Přítelkyni to pochopitelně připadalo legrační a nenacházela jediný důvod pro tak zbrklý a zběsilý úprk. Dle předpovědi počasí první kapky měly padnout až za necelé tři hodiny, navíc bouřka nás měla zasáhnout pouze okrajově.
Další dvě fotky jsou pro mě celkem příznačné. Když jsem si všiml, že se zastavila a fotí tu nádhernou krajinu kolem, zařval jsem, ať toho okamžitě nechá a běží za mnou. Pochopitelně se ji to dotklo.
To mi ale v tu chvíli bylo zcela jedno. Skákal jsem po skalách dolů a v hlavě měl jedinou myšlenku – „Ať to stihneme. Prosím, jen ať to stihneme”.
Minutu po tom, co jsme sešli ze skal k menší říčce, se spustila bouřka, na kterou jsme nebyli absolutně připravení. S sebou, čistě pro strýčka Příhodu, přítelkyně ráno do baťůžku přibalila moje Miltec pončo a… malý červený deštník. Během bouřky pak tedy seděla na kameni a pod pončem si schovávala veškeré naše věci, já, celý mokrý, jsem stál s červeným deštníkem v ruce a oddechoval si. 
Teď už mi bylo všechno jedno. Konečně jsem měl pocit, že jsme to stihli.
Po dešti, aby nedošlo k hypotermii cestou dolů, jsem se musel obléknout trochu víc…
Ano, izotermická fólie.
Dokonce i s „kapucí” Návod na správné použití této termo fólie jsem kdysi sepisoval ZDE.
Pak už nás čekaly dvě hodiny chůze zpět z kopce do civilizace.
Kde první zprávou, kterou jsme zjistili, byl zásah bleskem (bohužel smrtelný) jiného českého páru, který ve stejnou dobu sestupoval z Veľkého Rozsutce. Tam jsme měli ráno vyrážet i my.
Ano, možná jsem dnes jen „kravil” a přeháněl. Možná se nic špatného ani stát nemuselo. Během sestupu ale jsem měl jasno – ještě chvíle a bude zle. A to mi stačí. Pokud si tím alespoň trochu zvýším šance, není co řešit.
A samozřejmě opět se mi potvrdilo, jak je důležité mít v EDC výbavě izotermickou fólii. Mimochodem o hodinu později kolemjdoucí táta od rodiny se vyptával, co to mám na sobě za oblek a kde se shání. A velmi se divil, že stejný má i třeba ve své autolékárničce. Ani ho nenapadlo, že to lze používat i takto.
Jo, když už jsme u toho, chceme poděkovat firmě Top-Armyshop.cz za TOTO PONČO, opravdu se hodilo, objednávám další. A do košíku přihodím i nějaké to tenké, igelitové. Pod deštníčkem moc sucho nebylo…
Pokud také něco podobného sháníte do výbavy, mají tam celkem fajn nabídku – ZDE jsou ponča a ZDE pak různé nouzové fólie a hliníkové deky.
P.S. Kdyby někdy něco, vzpomeňte si na tento článek a dejte na svou intuici. Co kdyby…
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
Spaní a oheň v přírodě – stručně a jasně
Jak si správně zabalit batoh?
13x nouzová signalizace
Bushcraft není o snaze zastavit pokrok
Proboření na ledu – rozbor situace
Nouzové slaňování – návod
Izotermická folie – velký test
Vytažení zapadlého auta – návod
Výroba provazového žebříku – návod
Výroba nouzové píšťalky – Video návod
Historické a nouzové způsoby slaňování
Zahřejte se!
Leave a Reply to Wrunx
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
Vzpomínám na to, když mě zastihla silná bouřka na 2. nejvyšším bodu krajiny v okruhu minimálně 40 km. Kdo znáte hrad Landštejn, tak je to ta kaplička v blízkosti hradu u silnice směrem na Staré město pod Lanštejnem.
Na dvě věci toho večera asi nikdy nezapomenu. Kromě fakt pekelný bouřky přímo nad hlavou, kterou jsem musel s mou tehdejší přítelkyní přečkat na zemi v kapličce bez hromosvodu, když blesky třískaly šude kolem, to byl právě pocit před bouřkou.
Já jinak bouřky miluju, ale tohle bylo zvláštní a velmi podobné tomu, co popisuje Vláďa. Nervozita vystřídala zmatek, zmatek vystřídala panika. Bohužel okolnosti nedovolovaly řešit to úprkem. Spolu s bouří se před jejím čelem dostavil i výkyv tlaku. Tíseň na hrudníku, jak kdyby jste na něm měli těžký balvan, tlukot srdce, špatně se dýchalo, až jsem musel občas i zalapat po dechu. Lehké točení hlavy až špatně od žaludku. Když to řádilo přímo nad námi, tak během cca 1 minuty uhodilo asi 3-5x do nedaleké věže Landštějna, prvně jsem cítil pověstný ozon doprovázející údery blesku. Vystrašená přítelkyně a bleskem nasvěcovaní svatí v kapličce to jen domalovali. Kdybych měl tenkrát v zadku roxor, tak jsem ho přeštíp.
Kdysi jsem se bavil na téma blesky s jedním z našich odborníků na ně.
Ono to s tím čtením krajiny a prostředí stran pravděpodobnosti úderu blesku není tak jednoduché. Výška v krajině je samozřejmě parametr určující nebezpečnost, ale ne jediný. Rozhoduje taky velikost plochy a vodivost. Slabé a neškodné výboje před bouřkou typické pro horské oblasti, tzv. Eliášovi ohně se objevují například na špičkách jehličnatých stromů, ve vlasech, dokonce je popsaný případ, kdy se objevily na hranách stránek právě prohlížené knihy. Mechanismus vzniku blesku je takový, že vlivem stoupání horkého vzduchu se mrak nabije kladným nábojem, přičemž země je nabita záporně (vzácně to může být i obráceně, pak i blesk směřuje obráceně, tedy od země k obloze).
Nejkratší cestou pak probíhá vybití napětí. Z pravidla je to tedy ze spodní části mraku do míst, kde je nejblíže a nejsnáze dosažitelný kontakt se záporným pólem. To můžou být právě věže, stromy, postavy stojící v otevřené krajině… ale taky tyče hromosvodů, římsy nebo místa, kde stoupá ze zdroje teplý, tedy řidší vzduch. Těch podmínek pro vybití je tolik, že to pak vypadá, že si blesk občas dělá co chce. Třeba tady kde bydlím jsme v malém, zalesněném údolí na jehož okraji vede el. dráha. Nikdo nepamatuje, že by tu při bouřce uhodilo jinam než do trolejí. Zrovna tak se nám díky skalnatému údolí Lužnice bouřky díky stoupajícímu chladnému vzduchu z ní vyhýbají, dělí nebo ty menší dokonce zanikají.
Ahoj, cim su burky v horach take nebezpecne?
Protože na vyvýšená místa dopadají blesky častěji.
Plno příruček pro outdoráky se zabývá čtením krajiny. Jenže stejně důležitá je schopnost číst oblohu. Už se nám dvakrát stalo, že jsme ještě za hezkého počasí hopsali po šutrech do údolí, zatímco šňůra výletníků se proti nám sunula nahoru, sledujíce nás mírně udivenými pohledy. Však ono jim v tom lijáku, co pak přišel, asi došlo