subscribe: Posts | Comments

Oheň

1 comment
Oheň

Oheň


Oheň je důležitý nástroj lidstva, naši předci ho používali již od pradávna. Slouží k zahřátí, vysušení tepla, chrání před zvířaty a je zdrojem světla.


K rozdělání ohně používáme jemnou sušinu (třísky ze dřeva, piliny, ptačí trus, vyschlá tráva). Jakmile hoří, můžeme přihazovat větší kusy dřeva nebo jiného hořlavého materiálu.


Ohniště nesmí ohrožovat okolní vegetaci nebo naše vybavení. Oheň by neměl být vystaven silnému větru. To můžeme zajistit postavením kamenů kolem ohniště nebo umístěním ohniště do vykopané díry.


Noční oheň“ stavíme v bezpečné vzdálenosti od našeho příbytku. Mělo by v něm být co nejméně vzduchových kapes, to zaručí dlouhé a pomalé hoření. V noci je teplo obzvláště potřeba, tělo nesmí prostydnout. Za ohniště postavíme bariéru např. z kamenů, která bude odrážet vydávané teplo zpět směrem k našemu příbytku.


Dlouhý oheň“ je ohraničen dvěma dlouhými poleny na obou koncích podloženými větvemi, aby se k ohni zlepšil přístup vzduchu. Polena by měla být z čerstvého dřeva, jejich úkolem je chránit ohniště uvnitř před silným větrem.


Pagoda“ je dobrým zdrojem tepla, vydrží hořet po celou noc. Na dvě silná polena položená rovnoběžně dáme kolmo polena menší, čímž vytvoříme základnu ohně. Na tato menší polena položíme opět kolmo polena ještě menší a tak dále. Na vrcholu vzniklé pyramidy zapálíme třísky, pagoda pak pomalu prohořívá seshora dolů.


Pyramida“ je asi nejjednodušší způsob postavení ohniště. Na chrastí (malé dobře hořlavé větvičky, třísky) šikmo umístíme větší polena. Ty zevnitř ohořívají a propadávají směrem do středu ohniště, kde bylo předtím chrastí. Postupně přikládáme nová polena.


Existuje mnoho způsobů jak rozdělat oheň, pár z nich si zde popíšeme

  • Zápalky:

    Jedná se bezpochyby o nejjednodušší a nejrychlejší způsob rozdělání ohně. Při pobytu v přírodě by neměly zápalky chybět v naší základní výbavě

  • Lupa:

    Další možný způsob rozdělání ohně je pomocí lupy. Využívá se toho, že se paprsky slunečního světla dopadajícího na sklíčko sbíhají. Lupu dáme přesně do takové vzdálenosti od troudu (lehce hořlavý materiál- piliny, třísky), aby se paprsky slunečního světla soustředily do jednoho bodu.

  • Křemen:

    Pomocí úderů křemene do kovového předmětu vznikají jiskry schopné zapálit troud. Vzniku jisker je možné docílit ještě například řezáním kovové tyče pilou.

  • Třecí pluh:

    Postačí nám pouhé dva kusy dřeva. Tvrdým kusem vyřežeme úzkou dlážku do měkkého dřeva a pokračujeme v neustálém pohybu větvičky z tvrdého dřeva uvnitř vzniklé dlážky. Z měkčího kusu dřeviny odpadávají třísky, které díky působení tření lehce vzplanou.

  • Luk a Svidřík:

    Jedná se o metodu ručního vrtání patřící k nejstarším způsobům rozdělávání ohně vůbec. Tento způsob je velice účinný, ovšem vyžaduje zručnost a velikou trpělivost. (viz. nástroje)

  1. vlkodlaq says:

    Obrázky!!! Fotky!!!! video!!!! pak to má smysl

Leave a Reply

Protected by WP Anti Spam