Lenochův „samopřikládací“ oheň
Sociálními sítěmi nedávno rezonovala fotka s geniálně řešeným typem ohně. Dvě skluzavky, po kterých se dřevo postupně sune do ohniště, kde odhořívá. Jediná informace k tomuto grafickému materiálu byla, že oheň vydrží i 14 hodin.
Nemohli jsme odolat a v rámci testování firesteelů, nožů KizlyarSupreme, maorských pícek a dalších survival vychytávek, jsme tento oheň zkusili v menším měřítku vytvořit také. Za spolupráci děkuji fakírovi Petrovi Fiedorovi z hodneohne.cz.
V okamžiku, kdy se na samopřikládací oheň přestanete dívat se slzou patosu v oku, a začnete o něm přemýšlet striktně technicky, zjistíte, že ta konstrukce není vůbec snadná. Nastíním několik otázek, které si před samotnou stavbou musíte rozvrhnout:
- Sklon ližin, po kterých se klády sesouvají
- Délku klád, potažmo velikost ohniště
- Materiál na špalky, který musí být rovnoměrný
- Vzdálenost ližin od ohniště – příliš velká a špalky se nebudou domykat, malá a špalky nebudou přímo v ohništi
- Rozdělání ohně mezi dvěma kulatinami
Na žádnou z těchto otázek jsme neuměli odpovědět, ale řekli jsme si, že zkušenosti samy nepřijdou. Postavili jsme tedy oheň podle nejlepšího vědomí a svědomí, z materiálu, který byl k dispozici.
Sklon ližin jsem zvolil tak strmý, aby klády vlastní vahou volně sjížděly dolů, a zatloukl je do hlíny. Bylo potřeba je ještě podepřít, protože měkká zemina váhu paliva neunesla. Vzdálenost jsem zvolil takovou, aby se klády potkaly několik cm nad ohništěm – věřil jsem, že chytnou od plamenů, mírně ohoří a budou postupně doléhat do žhavého uhlí.
Délku jsme zvolili cca 1m a podle toho jsme udělali i ohniště. Potom jsme snížili ještě trochu úhel podavačů, zdálo se nám to moc strmé…
Snažili jsme se vybrat stejně silné klády, aby hořely stejně rychle a přikládalo se rovnoměrně z obou stran po celý čas hoření.
Rozdělat samotný oheň jsem nechal experta – do své připravované publikace o ohních již několik podobných typů „mezi-kládových“ ohňů zkoušel.
Úspěch nebo fiasko?!
Oheň jsme po rozhoření nechali žít vlastním životem. Dělo se to, co jsme tak trochu čekali. Ohniště má největší výhřevnost uprostřed a okraje klád zase tak dobře nehoří. V první řadě by tedy bylo vhodné špačky pravidelně posouvat do středu ohniště, ale prakticky nelze udělat to, že bude celý špalek hořet hezky rovnoměrně a po milimetrech se posouvat kýženým směrem. Spíš odhoří prostředek, další klády se zaseknou o nedohořelé konce a ohniště vyhasne.
Případně se může stát to, že plameny přeskočí na další kládu v pořadí a takto postupně vzplanou i připravené „zásoby“ dřeva – možná by stálo za to použít silnější kulatinu.
Další věc, která nám zavařila, je fakt, že ližiny jsou velmi blízko od ohniště a už od začátku mají tendenci chytat plamenem. Možná by to chtělo syrové dřevo, ale i to by se během pár hodin vysušilo a mohlo chytnout. Nám každopádně v jednom místě ližina přehořela, zlomila se a celý lenochův oheň byl tím pádem v trapu…
Hodnocení lenochova ohně
Oheň mi naprosto přesně sedí na rčení „a línej se předřel“. Chcete si ušetřit starosti s přikládáním, ale místo toho se budete hodiny crcat se samotným budováním ohně a ve finále nejspíš stejně celou dobu kolem ohně pobíhat a pomáhat mu správně odhořívat (přikopávat špačky do ohniště, hasit ližiny, …).
Toto ohniště je spíš takovým architektonickým projektem. Před jeho konstrukcí použijete spoustu znalostí z fyziky, kdy se budete snažit přiblížit nějakému ideálu. Otázkou je, jak se vám to bude či nebude dařit – v přírodě asi těžko najdete optimální materiál a spíše se rozhodnete použít jiný ze samopřikládacích ohňů. V celém projektu je navíc tolik neznámých, že jakákoliv slabina v samotné konstrukci povede k fiasku. Ale je to docela zábava
Takže je to pěkný obrázek na FB a jsme rádi, že se to někomu povedlo dovést k dokonalosti, ale čistě z mého pohledu za to vynaložené úsilí nestojí a celý oheň je natolik riskantní počin, že se vám pravděpodobně nikdy nepovede postavit 2x stejně. Pokud ale ano, rozhodně nám dejte vědět!