Otrava houbami
Jako otrava houbami se označuje otrava vzniklá v důsledku konzumace hub. Obvykle se tím míní velké houby záměrně konzumované, v širším slova smyslu však lze zahrnout i otravy vzniklé nezáměrnou konzumací plísní a dalších menších hub při konzumaci jimi zamořené stravy (viz např. ergotismus).
Obecné informace
Pod pojmem otrava z hub se skrývá široká paleta příznaků a následků závisejících na druhu požité houby, okolnostech, za kterých byla sebrána, množství této houby a způsobu jakým byla upravena a samozřejmě osobních dispozic konzumenta. Výsledkem může být na jedné straně pouze dlouhodobé zvracení (po konzumaci nedostatečně tepelně upraveného satana) nebo jemné a dočasné změny psychiky, na druhé straně trvalá invalidita či smrt (při požití muchomůrky zelené či pavučince plyšového). Obecně je v případě hub velmi těžké specifikovat množství biomasy, která už představuje riziko – obsah jedu totiž zpravidla velice silně kolísá v závislosti na mnoha těžko zjistitelných okolnostech.
Jedovaté houby v Česku
V Česku je sběr hub velice populární a často je minimálně příležitostně praktikován i naprostými amatéry. Vzhledem k tomu, že se na českém území vyskytuje řada velmi nebezpečných druhů hub (naštěstí relativně vzácných), dochází čas od času k smrtelným otravám. Jako nejnebezpečnější se v tomto směru jednoznačně profiluje muchomůrka zelená, považovaná za jednu z nejjedovatějších a nejnebezpečnějších hub světa, a její blízké příbuzné. Kromě nich existují však i další druhy (většinou ovšem vzácnější), jako jsou rozličné pavučince (v čele s pavučincem plyšovým), vláknice (v čele s vláknicí Patouillardovou) a závojenky (v čele se závojenkou olovovou).
Některé jedovaté houby vyvolávají po požití psychotické stavy a halucinace – příkladem může být dobře známá lysohlávka česká. Ty jsou často záměrně sbírány a konzumovány jakožto droga, je nutno si ale uvědomit, že zde hrozí záměna se smrtelně jedovatými čepičatkami nebo předávkování.
Otrav nebo přiotrávení houbami se v Česku objevuje v průměru asi 300 ročně, umírají v průměru asi 1-3 lidé, přičemž v poslední době jsou úmrtí velmi sporadická. Nejčastější jsou otravy muchomůrkou zelenou a muchomůrkou panterovou.
Otravy houbami primárně nejedovatými
Mimo klasických otrav požitím jedovaté houby se může objevit otrava z hub, které primárně jedovaté nejsou, ale přejaly nějakou jedovatou látku z okolí. Tato oblast je velice špatně prozkoumaná, nicméně panuje konsenzus, že sběr a konzumace hub v oblastech, které jsou zamořeny např. těžkými kovy nebo radioaktivním spadem, je zcela nevhodná a nerozumná činnost, a to i v ojedinělých případech (o pravidelnějším sběru a konzumaci nemluvě). Celkově se proto zásadně nedoporučuje sběr na výsypkách a skládkách, v okolí cest s rušnou automobilovou dopravou nebo například na radioaktivních haldách v okolí jáchymovských uranových dolů.
Další možností, jak se „otrávit nejedovatými houbami“ je otrava ze zkažených hub (např. zapařených). Otravu pak způsobuje jed produkovaný mikroorganismy a plísněmi, které se v nevhodně skladovaných houbách a houbovitých pokrmech namnožily. Princip je podobný jak u otravy ze zkaženého masa.
Zásady sběru hub
Zde je několik obecných zásad, které mají člověku zajistit, že se vyhne otravě houbami.
Sbírám pouze houby, které dobře znám.
Pokud nejsem skutečný znalec, vyhýbám se složitým rodům, jako jsou např. pavučince a všemu, kde hrozí riziko záměny.
Při sebemenší pochybnosti nechám houbu být.
Vyhýbám se oblastem, kde by se mohly v houbách koncentrovat nebezpečné kontaminanty (okraje cest s rušnou automobilovou dopravou, skládky, všelijak zamořená území)
Nesbírám příliš staré houby, v nichž už začaly hnilobné procesy. Totéž platí pro houby přemrzlé.
Nesbírám příliš mladé houby, u kterých nejde druh bezpečně poznat.
Pověry
Existuje řada pověr, které si amatéři vytvořili a podle kterých houby sbírají v domnění, že jim nehrozí žádné nebezpečí. Vzhledem k tomu, že mnoho druhů jedovatých hub je velmi vzácných, mohou jim jejich pověry i dlouhodobě vycházet a tím získávat punc potvrzenosti. Přesto jsou však mylné a jejich vyvrácení může být nečekané a tragické. Zde jsou některé z nich (seznam určitě není kompletní):
Pověra: Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. – Není pravda. Řada smrtelně jedovatých hub je bílá nebo má nenápadnou barvu (např. muchomůrka zelená či muchomůrka jízlivá).
Pověra: Jedovaté houby nejsou ožírané slimáky a hmyzími larvami. – Není pravda, např. muchomůrka zelená je pro hmyz neškodná a jeho larvy se v ní běžně vyskytují. Plži je též hojně vyhledávaná.
Pověra: Jedovaté houby černají při styku se stříbrným nádobím či cibulí. – Není pravda. Řada hub černá, ovšem spíše při vyschnutí a zvadnutí, a to bez ohledu na přítomnost cibule nebo nádobí a už vůbec bez ohledu na to, zda jsou jedovaté či nikoliv.
Pověra: Dlouhé převaření či smažení zlikviduje každý jed. – Není pravda. Pouze některé jedovaté houby se po tepelné úpravě stanou jedlými (např. hřib satan), avšak většina toxinů je tepelně vysoce stabilní a var je neničí. Všechny smrtelně jedovaté houby vyskytující se na českém území si uchovávají svoji jedovatost i po dlouhodobé tepelné úpravě.
Pověra: Když se spletu, tak se mi udělá špatně, a když nebudu váhat a nechám si vypláchnout žaludek, tak se mi nic hrozného nestane. – Chybný předpoklad. Řada smrtelně jedovatých druhů hub je zákeřná tím, že otrava se objeví až velmi dlouho po požití, tedy v okamžiku, kdy už je jed vstřebán a napáchal nevratné škody. To platí například u muchomůrky zelené, ale zejména u pavučince plyšového – u něj se první příznaky mohou objevit dokonce až po 3 týdnech, kdy lékaři mohou konstatovat už jen těžké poškození (nebo úplné a definitivní selhání) ledvin a trvalou invaliditu (případně smrt) pacienta.
Pověra: Jedovaté houby chutnají odporně. – Není pravda. Naopak, řada smrtelně jedovatých hub je obecně označována jako chuťově vynikající, speciálně muchomůrka zelená a muchomůrka jízlivá jsou považovány za velmi chutné houby. František Smotlacha, legenda české mykologie, k tomu napsal: „Všechny houby opravdu jedovaté mají chuť a vůni příjemnou nebo aspoň nenápadnou a většinou i sympatický vzhled.“
Pověra: Co roste na pařezu (resp. na dřevě), to je jedlé. – Není pravda. Například smrtelně jedovatá Čepičatka jehličnanová běžně vyrůstá z padlých stromů a pařezů.
Zdroj: Wiki
Leave a Reply to vlkodlaq
Přidejte se k nám na facebooku!
Reklama
Reklama
Nejnovější komentáře
Seznam rubrik
Archivováno Národní knihovnou
moje babička zas řika že jedovate houbi mivji takzvani kalich smrti ale povedlo semi visvetlit a hlavně ruznich kniškach se dočetla že se to tika pouze mochomurek a je spousta i jinich jedovatich
Článek je dobrý, fakta. Pouze upozorňuji, že jedovatých hub je u nás dostatek jak druhů, tak i výskytu, ať jsou to muchomůrky např. citrónová, ale také zvonovka jarní (dříve závojenka jarní), obě lat. Nolanea verna, některé mohou způsobit zažívací obtíže, a to i obyčejná václavka obecná či smrková.
Podle pochvy to nejde také poznat protože muchomůrka pošvatá (Amanita vaginata), dříve Pošvatka obecná či Katmanka pošvatá, má výraznější a vyvinutejší pochvu než ostatní muchomůrky a je jedlá.
Sorry, no aj keď sa Amanita vaginata podľa viacerých autorov považuje za jedlú, po konzumácii väčšieho množstva plodníc v jedle už boli zaznamenané i viaceré otravy menej závažného charakteru…
K čemu takový článek?
Jakékoli „univerzální“ poučky o houbách jsou totální nesmysl, proto je nesmyslné je i vyracet, a to dokonce jednu po druhé.
Test jedlosti aplikovaný na plodech a rostlinách u hub neplatí a nelze jej použít.
Existují houby jedlé, nejedlé a jedovaté a jedinný způsob jak s nimi zacházet je znát je a co neznám NESBÍRAT! Bez ohledu na jakékoli poučky, babské rady a „převzaté zkušenosti“, někde jsem slyšel, že.. NE! Atlas hub a pečlivě zkoumat všechny části houby! A nejsem-li si jit, NEJÍM! Takových přiotrávených blbců je každý rok po špitálech dost. Metanol zabije pár desítek lidí a je z toho aféra, ano, je to smutné, ale kolik tisíc lidí se většinou z blbosti otrávilo jen za posledních cca 5 let houbami?
Pokud houby neznáte, radši se na ně vykašlete a jděte lovit nějakého vadného zajíce, bude to pro všechny lepší (včetně zajíce).
Omlouvám se autorovi článku za nepřesné „k čemu takový článek“, není myšlen celý článek, poznámka se váže k pověrám, proti první části článku nic nemám, tam je vše v pořádku